Cestovní lékárnička na míru

 

Před dovolenou si  také připravte cestovní lékárničku. Když je správně vybavená, může se stát pokladem. Před náročnější cestou mimo civilizaci konzultujte praktického lékaře. Můžete potřebovat léky, které jsou dostupné jen na recept. Platí to například o antibioticích, antibiotických mastech i o některých lécích na spaní.

Záleží na individuálních potížích, cestovním týmu, destinaci i chystaných aktivitách. Jinou lékárničku si pořídí sportovec do hor, jinou rodina s dětmi k moři, jinou lidé jezdící na kolech po Čechách. Jednoduché osnovy se ale může držet každý.

Pravidelně užívané léky jsou prvními na řadě. Také přibalte léky, které často užíváte (opary, zácpa nevolnost po nezvyklých jídlech). V cestovní lékárničce nesmí chybět léky na alergii, jak gely na kůži, tak tablety nebo sirupy pro vnitřní užívání. Podle odborníků alergik musí mít všechny léky, které bere dlouhodobě, i ty pro dočasné obtíže. To obvykle bývají úlevový inhalátor a oční nebo nosní kapky. Ale doporučuje se, aby každý i nealergický člověk měl na dovolené volně prodejné antihistaminikum v tabletách, oční kapky i krém na alergické kožní projevy.

Tradiční léky na teplotu a bolest jsou asi tím prvním, po čem při balení cestovní lékárničky sáhneme. Lépe je mít při ruce jak ty s obsahem paracetamolu, tak s ibuprofenem. Pro děti nezapomeňte přibalit dětské varianty analgetik. I na dovolené dovedou potrápit rýma, kašel a bolest v krku. Způsobují je hlavně přechody mezi interiérem s klimatizací a venkovním vedrem.

Kinedryl je po generace záchranný prostředek všech rodičů, jimž děti zvrací v autě. Pro dospělé jsou také dostupné  žvýkačky proti nevolnosti. Obě varianty jsou osvědčené. Jsou účinné při cestování autem, letadlem i lodí. Pro případ zažívacích potíží je dobré mít v zavazadle tradiční živočišné uhlí, je však potřeba počítat s tím, že sníží účinnost dalších zároveň užívaných léků. Zkušený lékárník poradí.

Při cestách do letovisek typicky v Egyptě je jednodušší spolehnout se na zásoby místních lékárníků. Tamní směs patogenů je jiná než v České republice a když se dostaví cestovatelský průjem, poradí každý místní lékárník. Antimikrobiální preparát je tam volně prodejný a účinný.

Povinnou výbavou cestovních lékárniček bývají prostředky na ošetření ran – dezinfekce, náplasti, obvazy, nůžky a pinzeta. Na hory a pěší turistiku náplasti na puchýře. Chybět by nemělo pružné obinadlo na případný výron a masti na bolestivé svaly a otoky. K užitku může být také antibiotická mast.

K vodě je nutná kvalitní opalovací kosmetika – krémy s vysokým UV faktorem, mléka po opalování a pro jistotu ještě pěny s obsahem panthenolu. Podle destinace a pro lidi s citlivou pokožkou a děti jsou vhodné ochranné faktory kolem 50. Vždycky je nutný repelent proti komárům a klíšťatům a dezinfekční gel nebo dezinfekční ubrousky.

Cesta do Asie, Latinské Ameriky, Afriky nebo náročnější cestovatelské expedice budou vyžadovat pečlivější přípravu lékárničky. Při cestách s dlouhými lety se mohou hodit prášky na spaní. V lékárně bez předpisu jsou k dispozici jen slabší přírodní preparáty. Baťůžkáři a dobrodruzi si chodí před cestou pro antibiotika, což není  ideální, ale v některých případech je to asi jediná cesta.

Při cestách do rizikových oblastí s výskytem malárie si lze od lékaře dát předepsat antimalarika. Ordinující lékař by se měl při výběru léku řídit mapami, které vydává Světová zdravotnická organizace, protože ne všude fungují stejné preparáty. Lék si v tomto případě hradí kompletně pacient. Je možno také navštívit Centra cestovní medicíny. Dle TZ.

Zdroj: medicina.cz

Autor: MUDr. Olga Wildová

Světový den bez tabáku 2018

Světová zdravotnická organizace (WHO) každoročně vyhlašuje 31.5. Světový den bez tabáku, přičemž zdůrazňuje zdravotní a další rizika související s užíváním tabáku a prosazuje účinnou politiku ke snížení spotřeby tabáku.

 

Zbavte se své závislosti, zdravotní pojišťovna vám přispěje na odvykání kouření.

V České republice žije okolo dvou milionů kuřáků. Podle posledních dat Českého statistického úřadu v roce 2016 utratili čeští kuřáci za tabák celkem 94 miliard korun.Kouření má přitom negativní dopad nejen na zdraví populace, ale působí rovněž značné ekonomické ztráty.Ty, jež se své závislosti na nikotinu chtějí zbavit, podporují i zdravotní pojišťovny.

Kupříkladu Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR (211) přispívá svým pojištěncům od ledna letošního roku 500 Kč z fondu prevence na přípravky podporující odvykání kouření. „Příspěvek je určen pojištěncům od 18 let na léčivé přípravky, jako jsou vareniclin, žvýkačky, náplasti, pastilky či spreje. Zájemce o příspěvek předloží potvrzení o léčbě z Centra pro závislé na tabáku, respektive z poradny pro odvykání kouření,“ upřesňuje Hana Kadečková, tisková mluvčí Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR.

Dopad na zdraví i ekonomiku

Kouření má nepříznivý vliv na nemocnost, pracovní neschopnost, invaliditu i úmrtí české populace.2 Je příčinou asi 30 % onkologických onemocnění, asi 15 % kardiovaskulárních onemocnění a přibližně 80 % chronických plicních nemocí. V Česku kouří okolo dvou milionů lidí, přičemž největší skupinu tvoří mladí lidé. Největší počet kuřáků (téměř třetina) je ve věkové kategorii 15 až 24 let, ve skupině 55 let a více let pak kouří 18 % osob.1Podíl kuřáků v populaci se u nás v posledních letech stabilně pohyboval mezi 28 až 32 %,2 od roku 2015 pak mírně klesl na 25 %.1

Kouření má však nejen zdravotní, ale i ekonomické důsledky. Nevyplácí se samotným kuřákům, ale ani státu, protože náklady spojené s kouřením, jsou mnohonásobně vyšší než výnos ze spotřební daně. Dle odhadů tvoří ekonomické ztráty způsobené kouřením v ČR 118 miliard korun ročně. Z toho asi 22 miliard korun tvoří zdravotní péče kvůli následkům kouření.3

Odborná pomoc je účinnější

Léčba odvykání kouření spočívá v psychobehaviorální intervenci (tj. dotazování pacienta, kdy nejčastěji kouří a v jakých situacích sahá po cigaretě) a ve farmakoterapii (tj. užívání léků k potlačení abstinenčních příznaků).1

Závislost na tabáku je možné u nás léčit ve 40 centrech specializovaných na tuto oblast, dalších zhruba 150 lékáren poskytuje poradenství, kuřákům je k dispozici více než 200 vyškolených ambulantních lékařů.1Statistiky ukazují, že intenzivní odborná léčba má daleko lepší výsledky. Zatímco pacienti, kteří užívají léky šest měsíců pod dohledem odborníků, mají až 70% šanci na úspěch, naproti tomu mezi kuřáky, kteří se snaží přestat kouřit bez pomoci, uspěje pouze čtyři až pět osob ze sta.1

Zdroje:

  1. http://www.statistikaamy.cz/2017/08/kuraci-ziji-o-10-let-mene/
  2. http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/zavislosti/TabakAlko2004_2013.pdf
  3. https://zpravy.idnes.cz/senat-koureni-omezeni-seminar-deg-/domaci.aspx?c=A170613_115254_domaci_kop

ZP MV ČR působí na českém trhu již šestadvacátým rokem a je druhou největší zdravotní pojišťovnou v zemi. Má smlouvy se všemi nejvýznamnějšími zdravotnickými zařízeními kdekoliv na území ČR. V současnosti má více než 1,3 milionu klientů. Je držitelkou ocenění Zdravotní pojišťovna roku 2015 a 2016 a mezinárodního titulu Czech Superbrands 2017 a 2018.

Kateřina Jíchová

Zdroj: ceskenovinky1.eu

Světový den hypertenze – 17. květen

 

Za uplynulé čtyři roky přibylo více než čtvrt milionu klientů Všeobecné zdravotní pojišťovny, u nichž lékaři zjistili vysoký krevní tlak. Zatímco v roce 2014 vykázali pojišťovně přes 850 tisíc pacientů s tímto zdravotním problémem, v loňském roce jich bylo už přes 1,1 milionu. Ve skutečnosti má však v Česku vysoký tlak mnohem více lidí – podle České společnosti pro hypertenzi jde až o 40 % obyvatel, přičemž 25 % nemocných o své chorobě vůbec neví.

VZP zveřejňuje tato data v souvislosti se Světovým dnem hypertenze. Zároveň chce upozornit, že výdaje za léčbu přesáhly loni 2,84 miliardy korun. Uvedenému onemocnění mohou přitom lidé ve velké míře sami předcházet dodržováním zásad zdravého životního stylu. Přesto jak počty nemocných, tak náklady na péči o ně průběžně rostou.

Zmíněné 2,84 miliardy jsou přitom jen náklady přímo na tuto konkrétní diagnózu a nejsou v nich započteny výdaje na léčbu nemocí, které hypertenze může dále způsobovat. Neléčený vysoký krevní tlak je v přímé souvislosti například s vývojem aterosklerózy, cévních mozkových příhod, ischemické choroby srdeční a dalších. Jen infarkty myokardu stojí pojišťovnu ročně dalších 1,2 miliardy, výdaje za péči o klienty s cévními mozkovými příhodami se pohybují kolem 2 miliard atd.

VZP se snaží vzniku a rozvoji hypertenze u svých klientů předcházet například tím, že podporuje klienty, kteří jednají v zájmu svého zdraví. Poskytuje jim například příspěvky na snižování nadváhy, na pohybové aktivity nebo na odvykání kouření.

Pojišťovna také opakovaně zdůrazňuje význam pravidelných preventivních prohlídek u praktických lékařů, jejichž součástí je právě i měření krevního tlaku. Na ty však pravidelně chodí jen kolem 30 % dospělých. Neléčená hypertenze totiž probíhá tak, že nemocný na sobě často nepozoruje žádné příznaky. O nemoci pak takový člověk vůbec neví, neabsolvuje žádnou léčbu a o to více hrozí, že se u něj rozvinou některé ze souvisejících velmi závažných poruch.

Fakta o vysokém tlaku*:

  • Zdravý člověk by měl mít krevní tlak při měření u lékaře pod 140/90 a při měření doma pod 135/85.
  • Pravděpodobnost hypertenze roste s věkem, ale např. i s onemocněním cukrovkou.
  • Některé faktory způsobující hypertenzi nelze ovlivnit: věk a rodinnou zátěž.
  • Jiné faktory ovlivnit lze: konzumaci nezdravých jídel, kouření, nadměrné pití alkoholu, nedostatek pohybu, obezitu, chronický stres apod.
  • Pokud máte tlak nad 140/90, hrozí vám cévní mozková příhoda, infarkt myokardu, srdeční selhání, demence, poškození funkce ledvin, zhoršení zraku, poruchy erekce.

*Zdroj: Česká společnost pro hypertenzi

Dle TZ

www.vzp.cz

Zdroj: medicina.cz

Ministerstvo zdravotnictví spustilo portál pacientských organizací

 

z

Zdroj: MZ ČR

Ministerstvo zdravotnictví spustilo webový portál pacientských organizací. Pacienti tam najdou kontakty, do budoucna pak i vzdělávací materiály.

 Pacienty na ministerstvu zastupuje oddělení podpory práv pacientů a Pacientská rada, které vznikly v loňském roce. Je v ní 24 zástupců pacientů či jejich blízkých s různými diagnózami. „Občas se nedostává provázanosti péče a rady, jak s onemocněním i postižením žít. Pacientské organizace sdružují pacienty a jejich blízké a jsou v tomto ohledu nedocenitelné,“ řekl ministr zdravotnictví v demisi Adam Vojtěch (za ANO). „Poprvé pacientům nabízíme seznam pacientských organizací, na které se mohou obrátit, a informace o tom, co ministerstvo v této oblasti řeší a do čeho pacienty zapojuje, na jednom místě,“ dodal.

Do budoucna byl měl portál sloužit i k dalšímu vzdělávání pacientských organizací. Budou se tam objevovat vzdělávací materiály, e-learningové kurzy, webové semináře nebo videa ze seminářů. Informace budou dostupné i lidem se zrakovým postižením a neslyšícím, pro které je přirozeným jazykem český znakový jazyk.

Současná legislativa s pacientskými organizacemi nepočítá. Ministerstvo podle vedoucí oddělení podpory pacientů Jany Hlaváčové je definovalo jako spolky, ústavy nebo obecně prospěšné společnosti, které jsou prokazatelně řízené pacienty a fungují alespoň jeden rok. Musí mít také zavedenou komunikace vedení organizace se členy, prokázat transparentní hospodaření a nezávislost. „Počítáme, že pacientská organizace se dostane i do zákona o zdravotních službách, který jim přizná nějaká práva a povinnosti,“ dodala.

Podle Vlastimila Milaty ze sdružení Diaktiv Czech Republic, který je předsedou pacientské rady, pacientské organizace možnost přímo se obracet na ministerstvo postrádaly. „Do budoucna by mohli být pacienti třeba i v komisích ministerstva. Inspirovat pacientskou radou by se podle něj mohlo i ministerstvo práce, které s pacienty také přichází do styku,“ dodal.

Pacientská rada ministerstva se dosud zapojila do 11 připomínkových řízení. Podala téměř 200 připomínek. Členské organizace musí být zapsaným spolkem, ústavem či obecně prospěšnou společností a fungovat nejméně rok, doložit musí výroční zprávu i financování. Zastoupeny jsou různé diagnózy, od početných, jako je cukrovka nebo různé druhy rakoviny, po vzácná onemocnění.

Pacientská rada už v minulosti na ministerstvu fungovala, někteří členové ale nebyli s její činností spokojeni. Například v roce 2008 si členka Vladimíra Bošková z Občanského sdružení na ochranu pacientů stěžovala na to, že rada nemohla nic ovlivňovat a byla stavěna před hotová rozhodnutí.

Zdroj: zdravi.euro.cz

Týden pro rodinu

 

„Nemám čas”, „To se nedá stihnout”, věty, které v českých domácnostech zaznívají čím dál častěji. Rodiče těžko hledají čas pro své děti i pro sebe navzájem. Na tento stav upozorňuje Rodinný svaz ČR. Letošní motto tradičního Týdne pro rodinu, který startuje 12. května, proto zní Čas být spolu.

Mezinárodní srovnání ukazuje, že české matky dětí ve věku od 6 do 14 let pracují mnohem více, než matky v drtivé většině zemí OECD. Jedinou zemí, kde je situace horší, je Mexiko. „Svým pracovním vytížením matky v České republice o několik pracovních hodin denně hravě předčí Spojené státy, Švýcarsko či Velkou Británii. Radost z toho ale rozhodně nemají. Statistiky jasně prokazují, že více než polovina rodičů školáků v České republice není spokojena s množstvím času, které svým dětem věnuje. A jen třetina rodičů je spokojena s množstvím času, který věnuje svému partnerovi nebo partnerce. To se samozřejmě negativně promítá na jejich vzájemných vztazích. Podle studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí z roku 2017, která zkoumala Rodiny ve střední fázi, dokonce téměř 30 % žen uvedlo, že se nevěnuje žádným společným aktivitám s partnerem.

Psycholog PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. říká, že společnost je nastavena antipopulačně. O rodině se pěkně mluví, ale skutečnost je zcela jiná.. Prakticky neexistují poloviční úvazky. Těhotné ženy nebo ženy po mateřské jsou pro firmy „malou tragédií“. Dvouleté děti pak ráno putují do školek, kde si je rodiče vyzvedávají po 17. Hodině. Kvalitní rodinné zázemí buduje přitom u dětí citovou stabilitu. Bohužel dětí, které si z rodiny odnáší stigma osamocení, je spousta. V současné době se rodina, i když se po práci a škole setká doma, rozpadá na solitéry. Hraje na počítači, brouzdá po sociálních sítích. Večer by se měli lidé věnovat rodině a tento čas by pro ně měl být posvátný.

Situaci by podle opakovaných šetření mezi matkami malých dětí značně prospěly zkrácené úvazky, které by ženám umožnily si čas pro rodinu a pro zaměstnavatele jasně naplánovat a oddělit. Největší zájem o tuto formu práce mají matky s vyšším vzděláním. „V nabídce práce na zkrácený úvazek však Česká republika za vyspělými zeměmi značně pokulhává. Zaměstnavatelé si stěžují na administrativní a ekonomickou zátěž, která nabídku částečných úvazků omezuje. Tady je příležitost pro opatření a podporu ze strany státu a jeho rodinné politiky. (Jednou z mála firem, která přeje zkráceným úvazkům, je např. výtahářská firma OTIS.) Takových firem je však podle odborníků na rodinou politiku jako šafránu.

Pokud spolu rodiny netráví čas, děti se nemají od koho učit. Nemohou odkoukat, jak na co rodiče reagují, jak se baví a chovají, necítí se v bezpečí, které jim přítomnost rodiče doma skýtá. Výchovu potomků nelze zhustit do hodiny denně. Čas dává prostor pro budování vztahů. Pokud tento čas není, hrozí velké nebezpečí, že se členové rodiny pořádně nejen nepoznají, ale i odcizí.

Týden pro rodinu vyhlásil Rodinný svaz po jedenácté, jeho součástí je Mezinárodní den rodiny, který připadá na 15. května. Jeho letošním úkolem je nabídnout rodinám příležitost se setkat. Do této chvíle se ve 29. místech České republiky odehrává 37 různých akcí. V Jihlavě například odstartuje Týden pro rodinu akce Senohraní či hledání Receptu na rodinné štěstí formou zábavné hry po městě. V Brně se lidé mohou podívat na výstavu Rodina v proměnách času, která obrazově ztvární změny v životě rodiny před 50 lety a nyní. V Hodoníně a v Mostě se chystají závody kočárků, na procházku centrem města s luštěním a hledáním historických zajímavostí se mohou těšit rodiny v Uherském Hradišti. Všechny akce jsou uvedeny na webu.

Rodinný svaz ČR (RSČR) je sdružení prorodinných organizací a dalších subjektů, které hájí zájmy rodiny v ČR. RSČR vyjadřuje podporu hodnotám, které jsou pro jeho členy významné, ochotu a připravenost pracovat a usilovat ve prospěch rodin, a nabízet podporu a porozumění těm, kdo chtějí spolupracovat. Jeho vizí je taková společnost, která si cení rodiny, a která vytváří prostředí, v němž rodina úspěšně naplňuje svoje funkce. Ideálem je rodina založená na manželství. Cení si každého lidského usilování, které vede k vytvoření stabilního a bezpečného zázemí pro růst, zrání i stárnutí.

Dle TZ

www.tydenprorodinu.cz

www.rodinnysvaz.cz

Zdroj: medicina.cz

Zpráva Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) k Evropskému týdnu očkování Zpráva ECDC upozorňuje na mezery v očkování proti spalničkám u dorostu a mladistvých

 

Data ECDC ukazují, že až 80 % případů spalniček u dorostu a mladistvých v roce 2017 bylo zaznamenáno u neočkovaných jedinců. Analýza lokálních údajů z jednotlivých zemí, kterou provedlo ECDC, dokumentuje, že i v zemích s vysokou celkovou proočkovaností se mohou vyskytnout skupiny neočkovaných jedinců. V souvislosti s epidemiemi spalniček, které byly zaznamenány v nedávné době, popřípadě právě probíhají, zařadilo ECDC po rychlém vyhodnocení rizika zdravotnické pracovníky mezi rizikové skupiny.

ECDC_2018_measles_map.jpg

Tato informace může přispět k urychlení akcí zaměřených na záchyt neočkovaných jedinců, ke zvýšení proočkovanosti a k přijetí opatření pro zlepšení situace.

Ředitelka ECDC Dr. Andrea Ammon uvedla: „Je třeba provést kontrolu proočkovanosti u dorostu a mladistvých, protože epidemie spalniček postihují právě tyto věkové kategorie, jak bylo opakovaně prokázáno.“ Dodala, že „Některé země by měly uvažovat o dodatečných očkovacích kampaních s cílem doočkovat neočkované jedince ze skupiny dorostu a mladistvých“.    

Ve všech zemích EU/EEA už byly zavedeny rutinní programy očkování proti spalničkám u dětí a tyto programy je třeba realizovat v plném rozsahu. Vzhledem k nárůstu případů u dorostu a mladistvých existují v mnoha zemích doočkovávací programy pro jedince, kteří očkování buď zmeškali nebo pro vyšší věk již do rutinního programu očkování nebyli zahrnuti, a v dalších zemích by se o jejich zavedení mělo uvažovat.

Komisař EU pro zdravotnictví a bezpečnost potravin Dr. Vytenis Andriukaitis řekl: „Musíme všichni společně zasednout a zabývat se údaji ECDC o rozšíření spalniček v Evropě a jejich analýzou. Ve stále větším počtu zemí EU nabývá šíření spalniček na dynamice. Ukazuje se, že infekce, kterým lze předejít očkováním, nerespektují hranice a nízká proočkovanost v jedné zemi představuje riziko pro celou EU. Spolupráce v této oblasti je v zájmu nás všech. Komise tento týden navrhne iniciativu pro posílení spolupráce v boji proti nemocem, kterým lze předcházet očkováním, vyzývající ke společnému postupu s cílem dosáhnout vyšší proočkovanosti a zajistit, aby každý člověk v EU měl přístup k očkování, a tím překonat nerovnosti a mezery v očkovanosti“.

Neočkovaní kojenci[1]: hrozí jim 6 x vyšší riziko úmrtí na spalničky

Spalničky mohou vyvolat závažné komplikace nejen u dospělých, ale největší hrozbu představují především pro kojence, které není možno očkovat a hrozí jim 6 x vyšší riziko úmrtí, jak vyplývá z analýzy údajů ECDC u této věkové skupiny z let 2013 až 2017[2]. Kojence může ochránit pouze takzvaná „kolektivní imunita“ a té se dosáhne, když je 95 % obyvatel daného státu očkováno dvěma dávkami spalničkové vakcíny.

V průběhu Evropského týdne očkování (23.4.-27.4.) přichází ECDC s údaji o vážné a rychle se zhoršující situaci ve výskytu spalniček v mnoha evropských zemích a s analýzou této situace (Rapid risk assessment: Risk of measles transmission in the EU/EEA).

Od 1.1.2017 do 31.12.2017 bylo v zemích EU/EHP nahlášeno 14 600 případů spalniček, což ve srovnání s rokem 2016 představuje více než trojnásobný nárůst. Na území širšího evropského regionu byl v roce 2017[3] zaznamenán čtyřnásobný nárůst případů spalniček oproti roku 2016.

Většina případů spalniček byla hlášena z Rumunska (5 608)[4], Itálie, (5 098), Řecka (967) a Německa (929) a jejich podíl na celkové nemocnosti v  zemích EU/EHP představoval, v uvedeném pořadí, 38 %, 35 %, 7 % a 6 %. V roce 2017 bylo nahlášeno 37 případů úmrtí na spalničky, z toho 26 v Rumunsku, 4 v Itálii, 2 v Řecku a po jednom v Bulharsku, Francii, Německu, Portugalsku a Španělsku. Měsíční hlášení ECDC v rámci surveillance spalniček z dubna 2018 přináší nejnovější informace o vývoji situace v zemích EU/EHP.

 

[1] Děti do jednoho roku – novorozenci a kojenci
[2] Evropský systém surveillance (TESSY)

[3] http://www.euro.who.int/en/media-centre/sections/press-releases/2018/europe-observes-a-4-fold-increase-in-measles-cases-in-2017-compared-to-previous-year

[4] V uvedeném počtu není zahrnuto odhadem 2200 případů z Rumunska, které ještě nebyly nahlášeny do ECDC z důvodu pracovního vytížení v době epidemie. Nejaktuálnější údaje jsou dostupné od Rumunského státního zdravotního ústavu (Romanian National Institute of Public Health, INSP).

 Zdroj: szu.cz

Častější rozvody seniorů

 

Seniorů, kteří se odhodlají k rozvodu manželství, přibývá. Dle údajů Českého statistického úřadu se za čtyři roky zvýšil počet rozvedených osob nad 60 let o 15 %. Důvodem častějších rozvodů je změna životního stylu seniorů, větší informovanost i narůstající emancipace žen. Poklidnost rozvodových stání často narušují spory o majetek.

Nárůst počtu rozvodů osob starších padesáti let je dle National Center for Family and Marriage Research fungující v rámci Bowling Green State University v Ohiu od roku 1990 více než dvojnásobný. Také v tuzemsku počet rozvedených seniorů stále stoupá. Dle údajů Českého statistického úřadu dospělo v roce 2016 k rozvodu 2 633 osob starších 60 let, což je zhruba o 15 % více než v roce 2012. Nejpočetnější skupinu rozvedených lidí tak sice i nadále tvoří osoby ve středním věku 35 až 44 let, osoby starší 55 let však v roce 2016 tvořili již pětinu všech rozvedených. Vzhledem k postupnému stárnutí populace lze navíc dle odborníků nárůst rozvodů u starších lidí očekávat.

Důvodů k vyšší rozvodovosti vidí experti na práci se seniory hned několik. „Jedním z hlavních faktorů je měnící se životní styl seniorů. Ti jsou dnes aktivní, rádi si užívají života, věnují se svým koníčkům a přátelům. V manželství, které je v těchto aktivitách brzdí, tak často nechtějí setrvat,“ vysvětluje Vojtěch Šmarda ze společnosti Senior Safe, celostátní české služby pro lidi nad 50 let. Senioři se též stále častěji nebojí o problémech ve vztazích mluvit s odborníky.

Vysvětlením zvyšujícího se počtu rozvodů u seniorů může být také skutečnost, že velká část lidí staršího věku žije již ve druhém nebo několikátém svazku. National Center for Family and Marriage Research totiž uvádí, že pravděpodobnost rozvodu je u těchto párů až 2,5krát vyšší. Právě díky zvyšující se emancipaci žen jsou to právě ony, kdo častěji žádost o rozvod podá (až 60 % případů).

Mezi hlavními příčinami rozvodu seniorů vyjmenovávají odborníci především odcizení, komunikační problémy, ale i ztrátu zájmu o sexuální oblast. Ve svazku starších osob již nežijí děti, kvůli kterým mnohdy manželé jinak zůstávají spolu. Důvodem rozvodu manželství nebývá rozvrat manželství, ale například majetkové spory či obava z vytváření dluhů, které by spadaly do společného jmění manželů. Samotné rozvody seniorů jsou pak dle něj díky absenci rozhodování o péči o nezletilé dítě klidnější, rozvádějící manželé se ale často nejsou schopni dohodnout a rozvody probíhají v takzvaném sporném režimu. Dle TZ

www.lesensky.cz

Ministerstvo zdravotnictví informuje o zvýšeném výskytu spalniček v České republice

 

K 6. dubnu 2018 bylo v České republice hlášeno celkem 70 případů spalniček. Nejvíce onemocnění evidujeme na území hlavního města Prahy (48 případů), dále ve Středočeském (10 případů), Libereckém (5 případů), Jihomoravském (3 případy), Pardubickém (2 případy), Plzeňském (1 případ) a Královéhradeckém kraji (1 případ).
Jedná se o zvýšený výskyt onemocnění spalničkami. Vývoj další epidemiologické situace ve výskytu spalniček v ČR je obtížné jednoznačně předjímat, lze však předpokládat vzestupný trend. Tento stav plně odpovídá vývoji epidemiologické situace ve výskytu spalniček v celé Evropě.

Na letošní zvýšené nemocnosti spalničkami se výrazně podílí import z Ukrajiny, odkud pochází zatím 21 případů. Dále se jedná o nákazu vzniklou, buď v epidemiologické souvislosti s již potvrzeným onemocněním spalničkami, anebo jde o výskyt spalniček u osob, kterým byla podána pouze jedna dávka vakcíny, nebo které nebyly očkovány vůbec. Nutno poznamenat, že z celkového počtu 70 případů spalniček nebylo proti této infekci očkováno 39 osob,“ uvedla hlavní hygienička ČR Eva GottvaldováZ celkového počtu hlášených případů spalniček je nejvyšší nemocnost pozorována ve věkové skupině dětí od jednoho do čtyř let věku.
Spalničky patří mezi nejvíce nakažlivé infekce. Šíří se velmi snadno vzdušnou cestou. K přenosu dochází kapénkami, nebo bezprostředně kontaminovanými předměty, vzácně se šíří i vzduchem. K šíření onemocnění napomáhají i neočkované osoby. Ideální pro dosažení kolektivní imunity je minimálně 95% proočkovanost dvěma dávkami vakcíny proti spalničkám. Poklesne-li proočkovanost a dojde-li k nahromadění neočkovaných osob v určitém kolektivu nebo regionu, vznikají vhodné podmínky pro šíření viru spalniček v populaci,“ upozorňuje Eva Gottvaldová.
Z výsledků každoročně prováděné administrativní kontroly proočkovanosti orgány ochrany veřejného zdraví v ordinacích pediatrů vyplývá, že procento proočkovanosti proti spalničkám v posledních letech v České republice klesá. „V současné době je proočkovanost české popoluace kolem 90 %, což není dostatečné a může to být jeden z důvodů současného zvýšeného výskytu spalniček u nás,“ uvedl náměstek pro zdravotní péči Roman Prymula. Důvodem klesající proočkovanosti může být, obdobně jako v některých jiných zemích Evropy, v posledních letech obecně zaznamenávaný nárůst počtu odpůrců očkování. „Mezi lidmi se o očkování šíří celá řada mýtů, které se snažíme neustále vyvracet, jako například souvislost očkování proti spalničkám s autismem. Významné vědecké studie ale jasně prokázaly, že tato souvislost neexistuje,“ upozornil náměstek Roman Prymula. Očkování proti spalničkám je v České republice součástí očkovacího kalendáře a je pro děti povinné. První dávka se podává nejdříve první den třináctého měsíce po narození dítěte, nejpozději však do dovršení osmnáctého měsíce věku dítěte. Podání druhé dávky očkovací látky proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím se provádí od dovršení pátého roku věku dítěte do dovršení šestého roku věku dítěte.
Ministerstvo zdravotnictví o významu očkování veřejnost informuje průběžně, zejména prostřednictvím svého webu a médií. S cílem předat veřejnosti maximum informací, pracuje ministerstvo ve spolupráci s odbornou společností na vzniku speciálního portálu pro pacienty, který bude mimo jiné věnován také osvětě a informacím o očkování. Ministerstvo také nabádá praktické lékaře, aby své pacienty aktivně o očkování informovali a snažili se vyvracet mýty, které v české společnosti kolují. V současné době, kdy je zvýšen výskyt spalniček, ministerstvo praktickým lékařům doporučuje zvýšit pozornost na jejich příznaky tak, aby se případy výskytu zachytily co nejdříve. Protože nejohroženější skupinou obyvatelstva jsou děti do čtyř let, je třeba, aby rodiče očkování svých dětí věnovali pozornost a spolupracovali se svými pediatry.
Spalničky patří mezi nejzávažnější virová onemocnění především dětského věku. Nákaza se však nevyhýbá ani dospělým osobám. Závažnost onemocnění spalničkami je podmíněna poměrně častým výskytem komplikací, především v podobě zánětů plic, průdušek, středního ucha či centrálního nervového systému. Spalničky, jejichž původce se přenáší z člověka na člověka vzduchem, jsou zařazeny do skupiny nejnakažlivějších infekčních nemocí. Původcem nákazy je virus spalniček ze skupiny paramyxovirů. Inkubační doba, tedy čas, který uplyne od nakažení člověka do objevení se prvních příznaků nemoci, činí u spalniček v průměru 10 dní. Klasický průběh spalniček připomíná ve svém začátku nachlazení. Nakažený člověk má rýmu, kašel, zanícené oční spojivky a trpí světloplachostí. Postupně dochází ke zvyšování tělesné teploty a vzniku šedobělavých skvrn s červenými okraji na vnitřní sliznici tváří. V dalším období nemoci dosahuje teplota svého vrcholu a v této fázi se na kůži těla, nejprve za ušima, pak na tváři, trupu a posléze i na končetinách, objevuje typická splývavá vyrážka červené až červenohnědé barvy. Zdrojem nákazy je vždy nakažený člověk v počátečním stadiu nemoci, kdy ještě nedošlo k výsevu typické spalničkové vyrážky. Po překonání spalniček je člověk vůči této nákaze celoživotně chráněn.

 

Očkování proti spalničkám se ve světě rozšířilo v šedesátých letech 20. století. V České republice bylo pravidelné očkování proti nákaze spalničkami zavedeno v roce 1969, nejdříve 1 dávkou a od roku 1975 dvěma dávkami vakcíny.

 

Více informací lze nalézt:

https://ecdc.europa.eu/en/measles

http://www.mzcr.cz/Verejne/dokumenty/vyskyt-a-riziko-prenosu-spalnicek-v-evrope_15258_5.html

http://www.szu.cz/tema/prevence/spalnicky

Zdroj: mzcr.cz

Starejme se o své zdraví, nic cennějšího nemáme! Světový den zdraví 2018: Zdraví pro všechny

 

Světový den zdraví, vyhlašovaný Světovou zdravotnickou organizací (WHO) každoročně na 7. dubna, se letošní rok věnuje myšlence všeobecného zdravotního pokrytí.

„V České republice je dostupnost zdravotní péče srovnatelná s nejvyspělejšími zeměmi světa, a to včetně dostupnosti nejmodernějších technologií, léků a doporučovaných postupů. V českém systému zdravotnictví máme např. pravidelné preventivní prohlídky ze zákona hrazené ze zdravotního pojištění. Přesto však s prodlužující se dobou dožití Čechů nestoupá počet let prožitých ve zdraví. Znalostem toho, jak se o své zdraví starat a co dělat pro jeho zlepšení a udržení, tedy tzv. zdravotní gramotnosti, se věnuje rovněž program Zdraví 2020, který dlouhodobě prosazuje Ministerstvo zdravotnictví,“ vysvětluje u příležitosti Světového dne zdraví náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová, která má implementaci národního programu Zdraví 2020 na starosti.

„Zdraví je vskutku to nejcennější, co máme. Každý z nás má nejen právo na zdravotní péči, ale také morální povinnost si své zdraví chránit. Nejen pro stát, ale i pro nás samotné je samozřejmě ekonomicky výhodnější si zdraví udržovat, než léčit případné nemoci. Jde tu totiž nejen o délku a nákladnost, ale především o kvalitu našeho vlastního života. Měli bychom se naučit už od dětství a v průběhu celého života se o své zdraví co nejpoctivěji starat, aby nám vydrželo co nejdéle. Musíme si uvědomit hodnotu vlastního zdraví a svou osobní zodpovědnost za něj,“ apeluje náměstkyně Alena Šteflová.

 

O tom, co již dnes můžete udělat pro své zdraví a jeho udržení udělat, se dočtete v Doporučení k prevenci a k péči o vlastní zdraví, které je přílohou této zprávy.

 

Světový den zdraví se pod záštitou Světové zdravotnické organizace slaví již od roku 1950, a to vždy 7. dubna. Letošním tématem je všeobecné zdravotní pokrytí, jedna z prioritních oblastí Světové zdravotnické organizace, v rámci níž se snaží dosáhnout toho, aby všichni lidé mohli využívat kvalitní zdravotní služby, aniž by se dostávali do finančních potíží. Letošní Světový den zdraví je významný také tím, že si Světová zdravotnická organizace připomene 70. výročí své existence.

Prohlášení Dr. Zsuzsanny Jakab, ředitelky Regionální úřadovny WHO pro Evropu, pro Světový den zdraví 2018 naleznete v příloze této zprávy.

 

Jak vyplývá z níže uvedených studií, prodlužující se život Čechů se navyšuje o roky života v nemoci, nikoliv ve zdraví. Ze srovnání tzv. zdravotní gramotnosti Česká republika rovněž nevychází pozitivně, umístila se až daleko za okolními rozvinutými zeměmi. Tyto neveselé výsledky jsou zjednodušeně řečeno způsobeny tím, že se Češi o své zdraví dobře nestarají a nevědí, jak si ho co nejdéle udržet. Proto je zvyšování zdravotní gramotnosti součástí strategického programu Zdraví 2020, jehož implementace patří mezi úkoly Ministerstva zdravotnictví. V rámci programu jsou připravovány různé edukační a preventivní programy či kampaně a také např. portál zdravotní gramotnosti, který by měl v budoucnu zajistit kvalitní a standardní informace pro veřejnost i zdravotníky.

 

Srovnání vývoje délky života ve zdraví a v nemoci u mužů a žen v ČR a ve Švédsku mezi roky 1962 a 2010(Zdroj: HFA WHO)

 

 

Zajímavá zjištění

 

  • Ačkoli se průměrný věk mužů v ČR za posledních dvacet let zvýšil o 7,5 a žen o 5,5 roku, je přesto úmrtnost naší populace výrazně horší než ve vyspělých evropských státech.
  • O kvalitě prožitého života více vypovídá ukazatel délky života prožitého ve zdraví, který vyjadřuje, kolik let v průměru prožijí lidé ve zdraví, tj. bez nemoci a zdravotních omezení – ten je pro českou populaci v průměru 62 roků.
  • Průměrný počet let prožitých ve zdraví byl v ČR roce 2010 stejný, jako byl v roce 1962.
  • Prodlužování délky života tudíž v ČR spočívá ve zvyšování počtu let prožitých v nemoci.
  • Např. ve Švédsku se za stejnou dobu prodloužila doba prožitá ve zdraví v průměru o 9 let a lidé zde prožijí ve zdraví 71 let, což je o 9 roků více, než v ČR.

 

Doporučení ke změně

  • Existují fakta a přesvědčivé argumenty pro to, že „zdraví má významný dopad na hospodářskou produktivitu a investice do zdraví se odráží v prosperitě státu“.
  • Některá fakta o stavu české populace jsou pro budoucnost a prosperitu tohoto státu již nyní alarmující.
  • Mezinárodní prostředí nám dává řadu podnětů, výzev a závazků. Jedním z nich je celoevropská politika WHO Health 2020.
  • Pilířem českého programu Zdraví 2020 je „Investování do zdraví v průběhu celého životního cyklu a vytváření možností pro posilování zodpovědnosti občanů ke zdraví“.
  • Program Zdraví 2020 zahrnuje 13 akčních plánů, z nichž mnohé se věnují oblasti výživy, prevenci obezity, rizikového chování a také zvyšování zdravotní gramotnosti.

 

Zdravotní gramotnost

V národní strategii implementace programu Zdraví 2020 představuje zdravotní gramotnost jedno z klíčových průřezových témat, která pronikají všemi obsahovými oblastmi zdravotní péče, prevence a podpory zdraví.

Je definována jako „rozšiřování znalostí a dovedností, které vedou ke zlepšení zdraví, a to včetně schopnosti orientovat se v komplexním systému zdravotní a sociální péče a postarat se o své zdraví“. Akční plán zvyšování zdravotní gramotnosti je součástí Zdraví 2020.

 

Snížená úroveň zdravotní gramotnosti souvisí se zhoršeným pocitem zdraví, častějšími návštěvami lékaře, vyšším BMI a nižší úrovní pohybových aktivit.

Zdravotní gramotnost má rovněž společenský rozměr, který se projevuje hodnotami, kterým společnost dává přednost, a to ve veřejné správě, v jednotlivých institucích, organizacích a v neposlední řadě i ve zdravotnictví.

Pro zvyšování zdravotní gramotnosti české populace hrají zásadní roli praktičtí lékaři. Praktický lékař má k občanovi nejblíže, představuje pro něho první kontakt se zdravotnictvím a vytváří si s ním dlouhodobý vztah. Předávané informace a instrukce by měly být pacientovi poskytovány s ohledem na úroveň jeho zdravotní gramotnosti. Z výzkumu mezi praktickými lékaři vyplývá, že pochopit různé typy instrukcí mají dvě třetiny až tři čtvrtiny pacientů. Nižší úroveň zdravotní gramotnosti vede k častějším návštěvám lékaře (jejich frekvence v ČR patří k nejvyšším na světě) a v konečném důsledku k vyčerpání celého systému zdravotní péče.

 

Studie zdravotní gramotnosti realizovaná v ČR v r. 2015

Podpořena finančně MZ a WHO (BCA), realizována prostřednictvím Státního zdravotního ústavu za supervize experta WHO prof. Pelikána. Výzkum uskutečněn agenturou ppm.factum v lednu 2015, studie v ČR se zúčastnilo 1037 respondentů ze všech krajů ČR starších 15 let.

 

Nejdůležitější zjištění:

Celková zdravotní gramotnost v ČR je v porovnání s průměrem osmi zemí EU nižší, zaostává především za zeměmi, které v této oblasti představují špičku, tj. Nizozemsko, Irsko, Německo a Polsko.

 

Porovnání  zdravotní gramotnosti v jednotlivých oblastech

 

Z tabulky vyplývá, že občané snáze získávají informace týkající se fungování systému zdravotní péče, a na jejich základě se rozhodují, než informace týkající se jejich zdravého životního stylu a posilování jejich vlastního zdraví.

Zdroj: mzcr.cz

 

  1. dubna 2018

 

Prohlášení Dr. Zsuzsanny Jakab, ředitelky Regionální úřadovny WHO pro Evropu,

pro Světový den zdraví 2018: zdraví pro všechny

 

Myšlenka všeobecného zdravotního pokrytí je jednoduchá: znamená, že všichni lidé mohou využívat kvalitních zdravotnických služeb tehdy a tam, kde je potřebují, aniž by jim to způsobovalo finanční potíže. Jedná se o základní lidské právo a WHO tuto vizi ve spolupráci s jednotlivými zeměmi prosazuje od svého založení před 70 lety.

 

Nicméně přes výrazné pokroky v evropském regionu WHO nebyly ani ty nejrozvinutější země schopny ochránit každého před finančními potížemi v důsledku přímých plateb za zdravotní péči, kdy nejtěžší břemeno dopadá na chudé a zranitelné osoby.

 

Je nepřijatelné, aby dnes kdokoli – senior, rodič samoživitel, nezaměstnaný, váš či můj soused – byl uvržen do chudoby tím, že musí platit za potřebné ošetření. Nikdo by neměl být nucen volit mezi tím, zda si koupí léky nebo jídlo, případně zda zaplatí nájemné.

 

Evropa má za sebou dlouhou historii uznávání práva na zdraví pro všechny s rovným přístupem ke zdravotní péči. Toto jsou směrodatné hodnoty pro naše zdravotnické systémy.

 

Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030 si za globální cíl stanovila zajistit „všeobecné zdravotní pokrytí, včetně ochrany před finančními riziky, přístup ke kvalitním základním zdravotnickým službám a přístup k bezpečným, účinným, kvalitním a cenově dostupným základním lékům a očkovacím látkám pro všechny“. WHO a její členské státy se letos zavázaly k plnění ambiciózního pětiletého plánu k urychlení postupu při zajišťování všeobecného zdravotního pokrytí.

 

Při výročí 70 let od založení WHO bychom neměli jen přemýšlet o značném pokroku ve zdraví, kterého bylo za našeho života dosaženo – například od rutinního očkování proti dětským nemocem až po výrazné zlepšení zdraví matek, zaměření na zdravé životní prostředí, ochranu před ohrožením zdraví a silný právní rámec pro zastavení užívání tabáku – ale také se znovu zavázat k prosazování nejzákladnějšího cíle zdraví pro všechny.

 

V tento Světový den zdraví vyzývá WHO představitele v evropském regionu, aby ve vzájemné shodě podnikli kroky k zajištění všeobecného zdravotního pokrytí. Všeobecný přístup k silnému a odolnému zdravotnickému systému zaměřenému na občany, jehož základem je primární péče a který sdružuje komunitní služby, podporu zdraví a prevenci nemocí, je sociálním a ekonomickým přínosem jak pro jednotlivce, tak pro společnost.

 

Máme na čem stavět. Letos si také připomínáme 40. výročí Deklarace z Alma-Aty a 10. výročí Tallinské charty: zdravotní systémy pro zdraví a blahobyt. Čelní představitelé v roce 1978 vyjádřili svůj závazek zajistit zdraví pro všechny prostřednictvím primární zdravotní péče. Pilíře Deklarace – všeobecné pokrytí, rovnost ve zdraví, spolupráce mezi odvětvími a účast komunit – jsou relevantnější než kdy dříve a my musíme dokončit práci, kterou jsme začali.

 

Konkrétně snížení finanční spoluúčasti na zdravotní péči, která vede k finančním potížím, vyžaduje vyšší financování z veřejných prostředků a pečlivě vypracované zásady pokrytí se zaměřením na méně majetné osoby a jiné zranitelné skupiny.

 

Abychom podpořili informovaná rozhodnutí jednotlivých zemí, vypracovala Evropská úřadovna WHO svoji regionální analýzu síly finanční ochrany a politik zdravotního pokrytí, které mají vliv na činnost zdravotnických systémů ve 25 zemích. Ze zjištění vyplývá, že všechny země by si při  zajištění všeobecného zdravotního pokrytí mohly vést lépe.

 

Analýza také nabízí řadu osvědčených postupů ukazujících, jak mohou jednotlivé země každému poskytnout silnou finanční ochranu. Na zasedání WHO na vysoké úrovni v Estonsku na téma „Zdravotnické systémy pro prosperitu a solidaritu: nikdo nezůstane opomenut“, konané u příležitosti 10. výročí Tallinské charty, budou přednesena základní politická sdělení.

 

Zdraví je to nejvzácnější, co máme. Nesmí být luxusem vyhrazeným jen pro privilegované. Všichni máme společenský, hospodářský a environmentální prospěch ze světa, který usiluje o zdraví pro všechny. Nastal čas, abychom se spojili a společně šli za tímto cílem.

 

####

 

První příznaky Parkinsonovy choroby jsou nenápadné

11. duben je Světový den Parkinsonovy choroby. V tento den se v roce 1755 narodil James Parkinson – anglický lékař, který jako první toto onemocnění popsal. Navzdory rozsáhlému výzkumu v současnosti není dostupný lék, který by dokázal nemoc vyléčit, ale lze účinně zmírňovat příznaky onemocnění. Jaké jsou první příznaky Parkinsonovy choroby?

foto: shutterstock.com
  

Parkinsonova nemoc (PN) je progresivní neurologické onemocnění k němuž dochází v důsledku zániku nervových buněk v mozku. Jedná se o druhou nejčastější degenerativní chorobu centrálního nervového systému. Průměrný věk propuknutí nemoci je přibližně 60 let. Obvykle k němu dochází u lidí starších 50 let, nicméně se může objevit i u mladších dospělých osob mezi 30. a 50. rokem (vzácněji u mladších).

První příznaky vypadají celkem nenápadně a řada lidí si jich ani nemusí všimnout. Patří sem zvýšená únava, pocit ztuhlosti v končetinách a zádech, křeče, častá zácpa a problém se spaním. Následuje zpomalení chůze a zhoršená mimika. Jedním z prvních varovných signálů může být i klidový třes rukou a zhoršení čichu a chuti. Navíc u každého jedince mohou být příznaky nemoci zcela odlišné. Mohou se měnit ze dne na den, z hodiny na hodinu, dokonce i z minuty na minutu.

Co způsobuje Parkinsonovu chorobu

Naše pohyby jsou řízeny nervovými buňkami v mozku. Pro zahájení pohybu si buňky posílají mezi sebou zprávy, které pak předávají dále do zbytku těla – pomocí nervových přenašečů (neurotransmiterů). Parkinsonova nemoc narušuje tuto komunikaci a zabraňuje správnému přenosu informace z mozku ke svalům, což vede k potížím při řízení pohybu. Informace se nepodaří předat správně kvůli nedostatku dopaminu, což je jeden z neurotransmiterů podílejících se na řízení pohybu. U lidí s Parkinsonovou chorobou 70–80% buněk, které produkují dopamin, zdegenerovalo a přestalo fungovat. Dopamin vzniká především v malé oblasti středního mozku, v jádru zvaném černá substance (substantia nigra). V případě nedostatku dopaminu nervové buňky nefungují správně a nejsou schopny přenést informace o plánovaném pohybu z mozku, a to vede k příznakům Parkinsonovy choroby. Dopamin je sice hlavní postižený neurotransmiter, ale mohou nastat abnormality i u dalších neurotransmiterů. Tím se vysvětluje, proč jednoduché nahrazení dopaminu nemusí vést k odstranění všech obtíží. Abnormality jiných neurotransmiterů vysvětlují řadu nemotorických symptomů, které se u Parkinsonovy choroby vyskytují. Zatím není jasné, proč se buňky produkující dopamin ztrácejí. Obecně se předpokládá, že je to způsobeno více faktory. Mezi možné příčiny vzniku PN, na které se soustředí současný výzkum, patří stárnutí, genetické a enviromentálními faktory a virové infekce. Stále však není jasné, proč se u některých lidí PN rozvine a u jiných ne.

Příznaky Parkinsonovy choroby

Parkinsonova nemoc se často pojí s pohybovými obtížemi, které označujeme jako „motorické příznaky“. Čtyřmi hlavními motorickými syndromy jsou klidový třes, strnulost, bradykineze (celkové zpomalení pohybu) a nestabilita postoje. Další obvyklé známky parkinsonizmu zahrnují ohnutá záda a ztuhnutí (motorické bloky). Nemoc se diagnostikuje klinickým posouzením přítomností kombinace čtyř uvedených hlavních příznaků. Je však také spojena se symptomy, které přímo nesouvisí s pohybem. Označují se jako nemotorické příznaky. Parkinsonova nemoc může zasáhnout do mnoha stránek každodenního života a může mít dalekosáhlý vliv na kvalitu života. Tato choroba život mění, ale není životu nebezpečná.

Motorické příznaky

Hlavní pohybové příznaky jsou:

Třes

Je nejznámějším příznakem Parkinsonovy nemoci, přesto není zaznamenán u všech pacientů.

Je popisován jako  „klidový“ třes. To znamená, že jde o třes, který se projeví, když je končetina v klidu a zlepšuje se při provádění nějaké činnosti. Zpočátku může být třes pozorován na jedné končetině a s postupem času postihuje obě strany. Často postihuje horní a dolní končetiny křížem. Třes může postihnout i oblast jazyka, rtů a krku. Může se zhoršovat rozrušením, strachem, stresem, ale i radostí a očekáváním. Ve spánku třes mizí. Ne každý třes je však příznakem Parkinsonovy nemoci – často je jako PN chybně diagnostikován takzvaný esenciální třes, což je onemocnění, které se neprojevuje klidovým třesem, nýbrž třesem objevujícím se při vykonávání nějaké činnosti.

Svalová ztuhlost

Svalová ztuhlost je vlastně odpor svalů, který je vyvíjen, když se chceme pohybovat. Zpočátku může být svalová ztuhlost pozorována na jedné polovině těla, jak nemoc postupuje, rozšíří se na obě strany. Svalovou ztuhlost krku a ramen se může vyskytovat i v raných stádiích nemoci. Lidé mohou mít problémy při vstávání ze židle, přetáčením se v posteli nebo s jemnými pohyby prstů. Také se může projevit po delším setrvání ve stejné poloze.

Zpomalenost

Tento příznak se projevuje obtížemi při zahájení pohybu, což vede ke zhoršení jemné motoriky, jako například zapínání knoflíků u halenky či košile, zavazování tkaničky nebo krájení jídla. Typické je zmenšování písma při psaní a zpomalování.

Poruchy rovnováhy

S postupující Parkinsonovou chorobou se zhoršuje i rovnováha a držení těla, což vede k pádům. Postava je ohnutá nebo shrbená. Dochází k neschopnosti se rozejít, pokračovat v započatém pohybu, k přešlapování na místě, až kroky připomínají cupitání.

Nemotorické příznaky

Některé nemotorické příznaky se mohou vyvinout o mnoho let dříve, než se projeví motorické příznaky a diagnostikuje se Parkinsonova nemoc. Narušení čichu se prokázalo až u 90% lidí postižených Parkinsonovou nemocí a jedná se o jeden z nejranějších a nejčastějších nemotorických příznaků. Ve druhém stadiu nemoc postupuje do nižších jader mozkového kmene, zprostředkující nemotorické symptomy, jako je regulace spánku, deprese a kognitivní funkce, bolest, zácpa a centrální kontrola mimovolních funkcí. Ve třetí a čtvrté fázi se začínají projevovat typické klinické motorické symptomy (třes, ztuhlost a pomalé pohyby) a je zasažena černá substance a další hluboko uložená jádra středního a předního mozku.

Vzhledem k rostoucí průměrné délce života bude přístup k nemotorickým symptomům stále důležitější. Proto je třeba, aby léčba Parkinsonovy nemoci zahrnovala jejich časné rozpoznání a posouzení. Komplexu nemotorických příznaků si zdravotnický personál často nevšimne. Lidé nehovoří o celé řadě nemotorických příznaků – zejména o slintání, potížích s polykáním, sexuálních problémech a bolestech – možná z ostychu nebo proto, že neví o jejich souvislosti s Parkinsonovou nemocí.

Dopaminergní terapie je již dlouho základním kamenem léčby motorických symptomů Parkinsonovy nemoci, nicméně může urychlit rozvoj nemotorických příznaků.

Bolest

Bolest se může projevit převážně na končetinách jako trnutí a mravenčeníSvalové křeče zejména u dolních končetin mohou být časté a mohou být
provázeny značnými bolestmi.

Bolest a nepříjemné pocity mají u nemocných PN  obvykle jednu z pěti příčin:
– špatné držení těla,
– nervová či kořenová bolest, často spojená s artritidou zad či krku,
– svalové křeče,
– setrvalé kroucení či držení svalové skupiny nebo části těla,
– extrémní neklid a vzácný bolestivý syndrom, vycházející z mozku.

Deprese

Patří k velmi rozšířené psychické poruše. Deprese se mohou projevit jako beznaděj, úzkost a podceňování se, celková skleslost, nadměrná únava, porucha spánku a porucha příjmu potravy.
Vede ke ztrátě motivace, kdy nemocný nemá chuť celý den nic dělat. Tato porucha může být reakcí na nemoc nebo také důsledkem biochemických změn v mozku. Příznaky se rozvíjí plíživě.

Únava a nedostatek energie

Fyzická únava a psychické vyčerpání jsou u Parkinsonovy choroby velmi časté a mohou být jedním z prvních příznaků, které se objeví. Únava může být způsobena jedním nebo více faktory – léky, přemírou úsilí na potlačení symptomů, neklidným spánkem nebo depresemi. Únava se ale může rozvinout i v důsledku chemických změn v mozku, které jsou touto chorobou způsobeny. Je důležité zjistit příčinu únavy. Například když je únava spojena s depresí, pak by se deprese měla léčit. Pokud je způsobena poruchami spánku, pak by měly být vyšetřeny a správně léčeny spánkové návyky. Únava způsobená přímo Parkinsonovou chorobou může být v některých případech léčena léky.

Zácpa

Je častým příznakem, který může být ovlivněn PN nebo některými antiparkinsoniky, které mohou tento problém způsobovat.

Obtíže s močením 

Normální reflex močení může být u nemocných narušen, obtíže se obvykle umocňují v noci. Objevuje se zvýšená frekvence a naléhavost močení, může být narušena funkce vyprazdňování. Dochází k pomočení, protože nemocný nestihne včas dojít na WC. Rovněž během dne mají nemocní problémy s inkontinencí.

Pocení

Tyto poruchy stejně jako poruchy střevní, močového měchýře a poruchy regulace krevního tlaku, vycházejí z postižení části nervové soustavy, která řídí tyto automatické funkce.Více bývá  postižena horní část těla.

Problémy se zrakem

Parkinsonova nemoc často způsobuje různé vizuální problémy. Mnoho lidí vidí dvojitě či rozmazaně. To je do značné míry způsobeno nedostatkem dopaminu v bazální ganglii postihujícím oční svaly. Vizuální halucinace se v důsledku předávkování dopaminergními léky často objevují v pozdějších fázích nemoci. Odpovídající dávkování a včasná úprava léčby mohou přispět k minimalizaci těchto vizuálních problémů. Pokud dochází ke snížené frekvenci mrkání a oči jsou důsledkem toho suché nebo zarudlé, může lékař předepsat tzv. umělé slzy (methylcelulozové oční kapky).

Seberoická dermatitida

Z důvodu zvýšeného vylučování tukových látek, zejména v oblasti čela a kštice, se kůže stává mastnou a zarudlou, svědivou a loupající se.

Zhoršený čich a chuť

V současné době se identifikují jako velmi rané projevy PN. Způsobuje je poškození nervových buněk v části mozku, které kontrolují čich.

Další příznaky

Velmi časté jsou komunikační potíže. U mnoha lidí s PN je postižena řeč, mimika, řeč těla a rukopis. Mimika a řeč těla jsou důležitými komunikačními nástroji, které odhalují druhým naše emoce a pomáhají tak při komunikaci s ostatními. Protože změna výrazu obličeje je zpomalena a omezena a řeč těla postižena, bývají lidé s Parkinsonovou chorobou často nepochopeni. Někteří říkají, že nedokáží správně vyjádřit to, co cítí uvnitř.

Mikrografie

Mikrografie je porucha písma typická pro Parkinsonovu chorobu. Je charakterizována postupným zmenšováním písmen, nápadným zhoršením čitelnosti rukopisu a také zhušťování textu. Další změny rukopisu mohou být způsobeny v důsledku chvění, pomalých pohybů nebo ztuhlosti.

Spánkové poruchy

  • Nadměrná spavost v denních hodinách (ospalost)
  • Nespavost
  • Porucha ve fázi REM a poruchy pohybu při spánku v jiných fázích
  • Neklid v nohou a periodické pohyby končetinami
  • Poruchy dýchání ve spánku
  • Živé sny

Zpomalené myšlení

Vzhledem k tomu, že Parkinsonova nemoc postihuje více oblastí mozku, mohou někteří lidé pocítit – kromě běžných pohybových příznaků – také změny v myšlení a paměti. V počátcích Parkinsonovy choroby jsou potíže s koncentrací, schopnosti logicky uvažovat a s paměti, mírné. Často si jich ani postižený člověk nevšimne. Může být také postižena schopnost plánovat složité úkoly nebo vykonávat několik úkolů najednou. Tato postižení se spolu s dalšími příznaky většinou postupně zhoršují. Na poruchy myšlení (jako například zmatenost nebo halucinace) mohou mít vliv také léky. Jakékoliv změny psychického stavu by měly být co nejdříve oznámeny lékaři, aby se zjistila jejich příčina.

Řeč a mimika

Komunikace mezi lidmi je důležitou součástí každodenního života. Pomáhá nám k navazování vztahů jak v rámci rodiny, tak i mimo domov. Tento typ komunikace zahrnuje mnoho aspektů – slova, řeč těla a způsob řeči. U lidí s Parkinsonovou chorobou jsou svalové pohyby pomalé nebo neúplné, což může vyústit v to, že se na tváři objevuje méně výrazů než u zdravých lidí. Komunikace se pak stává obtížnější a může být nesprávně pochopena jako zlost, nezájem nebo nedostatek porozumění. Změny funkčnosti svalů na obličeji a krku mohou také ovlivnit hlas. Hlasový projev je tichý, chraplavý, uspěchaný nebo váhavý.

Sexuální poruchy

S postupem Parkinsonovy choroby mohou lidé pociťovat významné sexuální poruchy. Za zhoršením sexuálních funkcí stojí mnoho fyziologických i psychologických faktorů. Sexuální zájem a aktivita jsou sníženy jak u mužů, tak i u žen. Muži mají zpravidla problémy s erekcí. U žen jsou potíže především při dosahováni orgasmu. Motorické příznaky (strnulost, třes a poruchy hybnosti), změny nálady (deprese), léky na Parkinsonovu chorobu, ale i psychosociální změny (zaměstnání, sexuální role) mohou přispět k rozvoji sexuálních potíží. Jak potíže s erekcí, tak hypersexualita vyvolaná léčbou, mohou způsobit značnou úzkost postižené osobě i jejímu partnerovi. Lidé často kvůli stydlivosti svoji hypersexualitu nekonzultují s lékařem, i když by měli.

Porucha kontroly impulzů

Člověk není schopen zhodnotit vhodnost či nevhodnost svých činů nebo slov a přizpůsobit tomu svoje jednání.

  • Rozmontovávání věcí bez účelu, neustála tvorba „pro tvorbu“, neúměrné sběratelství atd.
  • Kompulzivní nakupování – porucha chování, pro kterou je typické přemíra nakupování čehokoliv.
  • Patologické hráčství – porucha chování, projevuje se hraním, sázením o peníze všeho druhu.
  • Kompulzivní přejídání – porucha chování, kdy se nemocný přejídá, aniž by měl pocit hladu.

Jak se Parkinsonova choroba léčí

I když se léčba neustále zlepšuje, vědci dosud nebyli schopni najít způsob, jak předcházet nebo vyléčit Parkinsonovu chorobu. Ale příznaky mohou být účinně potlačovány – často použitím kombinace léků, konvenčních terapií (např. fyzioterapie, ergoterapie či logopedie), dalších postupů (kam mezi jinými patří aromaterapie, reflexologie, jóga a AI-Ohi) a chirurgických zákroků, jako je hluboká mozková stimulace (DBS). Parkinsonova nemoc působí na každého jinak, a tak neexistuje jednotná optimální léčba. Proto jsou nezbytné pravidelné návštěvy u lékaře a úprava léčby tak, jak se mění příznaky nemoci.

Zdroj: ordinace.cz

 

1 2 3 4 5 84