Před dovolenou si  také připravte cestovní lékárničku. Když je správně vybavená, může se stát pokladem. Před náročnější cestou mimo civilizaci konzultujte praktického lékaře. Můžete potřebovat léky, které jsou dostupné jen na recept. Platí to například o antibioticích, antibiotických mastech i o některých lécích na spaní.

Záleží na individuálních potížích, cestovním týmu, destinaci i chystaných aktivitách. Jinou lékárničku si pořídí sportovec do hor, jinou rodina s dětmi k moři, jinou lidé jezdící na kolech po Čechách. Jednoduché osnovy se ale může držet každý.

Pravidelně užívané léky jsou prvními na řadě. Také přibalte léky, které často užíváte (opary, zácpa nevolnost po nezvyklých jídlech). V cestovní lékárničce nesmí chybět léky na alergii, jak gely na kůži, tak tablety nebo sirupy pro vnitřní užívání. Podle odborníků alergik musí mít všechny léky, které bere dlouhodobě, i ty pro dočasné obtíže. To obvykle bývají úlevový inhalátor a oční nebo nosní kapky. Ale doporučuje se, aby každý i nealergický člověk měl na dovolené volně prodejné antihistaminikum v tabletách, oční kapky i krém na alergické kožní projevy.

Tradiční léky na teplotu a bolest jsou asi tím prvním, po čem při balení cestovní lékárničky sáhneme. Lépe je mít při ruce jak ty s obsahem paracetamolu, tak s ibuprofenem. Pro děti nezapomeňte přibalit dětské varianty analgetik. I na dovolené dovedou potrápit rýma, kašel a bolest v krku. Způsobují je hlavně přechody mezi interiérem s klimatizací a venkovním vedrem.

Kinedryl je po generace záchranný prostředek všech rodičů, jimž děti zvrací v autě. Pro dospělé jsou také dostupné  žvýkačky proti nevolnosti. Obě varianty jsou osvědčené. Jsou účinné při cestování autem, letadlem i lodí. Pro případ zažívacích potíží je dobré mít v zavazadle tradiční živočišné uhlí, je však potřeba počítat s tím, že sníží účinnost dalších zároveň užívaných léků. Zkušený lékárník poradí.

Při cestách do letovisek typicky v Egyptě je jednodušší spolehnout se na zásoby místních lékárníků. Tamní směs patogenů je jiná než v České republice a když se dostaví cestovatelský průjem, poradí každý místní lékárník. Antimikrobiální preparát je tam volně prodejný a účinný.

Povinnou výbavou cestovních lékárniček bývají prostředky na ošetření ran – dezinfekce, náplasti, obvazy, nůžky a pinzeta. Na hory a pěší turistiku náplasti na puchýře. Chybět by nemělo pružné obinadlo na případný výron a masti na bolestivé svaly a otoky. K užitku může být také antibiotická mast.

K vodě je nutná kvalitní opalovací kosmetika – krémy s vysokým UV faktorem, mléka po opalování a pro jistotu ještě pěny s obsahem panthenolu. Podle destinace a pro lidi s citlivou pokožkou a děti jsou vhodné ochranné faktory kolem 50. Vždycky je nutný repelent proti komárům a klíšťatům a dezinfekční gel nebo dezinfekční ubrousky.

Cesta do Asie, Latinské Ameriky, Afriky nebo náročnější cestovatelské expedice budou vyžadovat pečlivější přípravu lékárničky. Při cestách s dlouhými lety se mohou hodit prášky na spaní. V lékárně bez předpisu jsou k dispozici jen slabší přírodní preparáty. Baťůžkáři a dobrodruzi si chodí před cestou pro antibiotika, což není  ideální, ale v některých případech je to asi jediná cesta.

Při cestách do rizikových oblastí s výskytem malárie si lze od lékaře dát předepsat antimalarika. Ordinující lékař by se měl při výběru léku řídit mapami, které vydává Světová zdravotnická organizace, protože ne všude fungují stejné preparáty. Lék si v tomto případě hradí kompletně pacient. Je možno také navštívit Centra cestovní medicíny. Dle TZ.

Zdroj: medicina.cz

Za uplynulé čtyři roky přibylo více než čtvrt milionu klientů Všeobecné zdravotní pojišťovny, u nichž lékaři zjistili vysoký krevní tlak. Zatímco v roce 2014 vykázali pojišťovně přes 850 tisíc pacientů s tímto zdravotním problémem, v loňském roce jich bylo už přes 1,1 milionu. Ve skutečnosti má však v Česku vysoký tlak mnohem více lidí – podle České společnosti pro hypertenzi jde až o 40 % obyvatel, přičemž 25 % nemocných o své chorobě vůbec neví.

VZP zveřejňuje tato data v souvislosti se Světovým dnem hypertenze. Zároveň chce upozornit, že výdaje za léčbu přesáhly loni 2,84 miliardy korun. Uvedenému onemocnění mohou přitom lidé ve velké míře sami předcházet dodržováním zásad zdravého životního stylu. Přesto jak počty nemocných, tak náklady na péči o ně průběžně rostou.

Zmíněné 2,84 miliardy jsou přitom jen náklady přímo na tuto konkrétní diagnózu a nejsou v nich započteny výdaje na léčbu nemocí, které hypertenze může dále způsobovat. Neléčený vysoký krevní tlak je v přímé souvislosti například s vývojem aterosklerózy, cévních mozkových příhod, ischemické choroby srdeční a dalších. Jen infarkty myokardu stojí pojišťovnu ročně dalších 1,2 miliardy, výdaje za péči o klienty s cévními mozkovými příhodami se pohybují kolem 2 miliard atd.

VZP se snaží vzniku a rozvoji hypertenze u svých klientů předcházet například tím, že podporuje klienty, kteří jednají v zájmu svého zdraví. Poskytuje jim například příspěvky na snižování nadváhy, na pohybové aktivity nebo na odvykání kouření.

Pojišťovna také opakovaně zdůrazňuje význam pravidelných preventivních prohlídek u praktických lékařů, jejichž součástí je právě i měření krevního tlaku. Na ty však pravidelně chodí jen kolem 30 % dospělých. Neléčená hypertenze totiž probíhá tak, že nemocný na sobě často nepozoruje žádné příznaky. O nemoci pak takový člověk vůbec neví, neabsolvuje žádnou léčbu a o to více hrozí, že se u něj rozvinou některé ze souvisejících velmi závažných poruch.

Fakta o vysokém tlaku*:

• Zdravý člověk by měl mít krevní tlak při měření u lékaře pod 140/90 a při měření doma pod 135/85.
• Pravděpodobnost hypertenze roste s věkem, ale např. i s onemocněním cukrovkou.
• Některé faktory způsobující hypertenzi nelze ovlivnit: věk a rodinnou zátěž.
• Jiné faktory ovlivnit lze: konzumaci nezdravých jídel, kouření, nadměrné pití alkoholu, nedostatek pohybu, obezitu, chronický stres apod.
• Pokud máte tlak nad 140/90, hrozí vám cévní mozková příhoda, infarkt myokardu, srdeční selhání, demence, poškození funkce ledvin, zhoršení zraku, poruchy erekce.

*Zdroj: Česká společnost pro hypertenzi

Dle TZ

www.vzp.cz

Zdroj: medicina.cz

„Nemám čas”, „To se nedá stihnout”, věty, které v českých domácnostech zaznívají čím dál častěji. Rodiče těžko hledají čas pro své děti i pro sebe navzájem. Na tento stav upozorňuje Rodinný svaz ČR. Letošní motto tradičního Týdne pro rodinu, který startuje 12. května, proto zní Čas být spolu.

Mezinárodní srovnání ukazuje, že české matky dětí ve věku od 6 do 14 let pracují mnohem více, než matky v drtivé většině zemí OECD. Jedinou zemí, kde je situace horší, je Mexiko. „Svým pracovním vytížením matky v České republice o několik pracovních hodin denně hravě předčí Spojené státy, Švýcarsko či Velkou Británii. Radost z toho ale rozhodně nemají. Statistiky jasně prokazují, že více než polovina rodičů školáků v České republice není spokojena s množstvím času, které svým dětem věnuje. A jen třetina rodičů je spokojena s množstvím času, který věnuje svému partnerovi nebo partnerce. To se samozřejmě negativně promítá na jejich vzájemných vztazích. Podle studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí z roku 2017, která zkoumala Rodiny ve střední fázi, dokonce téměř 30 % žen uvedlo, že se nevěnuje žádným společným aktivitám s partnerem.

Psycholog PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. říká, že společnost je nastavena antipopulačně. O rodině se pěkně mluví, ale skutečnost je zcela jiná.. Prakticky neexistují poloviční úvazky. Těhotné ženy nebo ženy po mateřské jsou pro firmy „malou tragédií“. Dvouleté děti pak ráno putují do školek, kde si je rodiče vyzvedávají po 17. Hodině. Kvalitní rodinné zázemí buduje přitom u dětí citovou stabilitu. Bohužel dětí, které si z rodiny odnáší stigma osamocení, je spousta. V současné době se rodina, i když se po práci a škole setká doma, rozpadá na solitéry. Hraje na počítači, brouzdá po sociálních sítích. Večer by se měli lidé věnovat rodině a tento čas by pro ně měl být posvátný.

Situaci by podle opakovaných šetření mezi matkami malých dětí značně prospěly zkrácené úvazky, které by ženám umožnily si čas pro rodinu a pro zaměstnavatele jasně naplánovat a oddělit. Největší zájem o tuto formu práce mají matky s vyšším vzděláním. „V nabídce práce na zkrácený úvazek však Česká republika za vyspělými zeměmi značně pokulhává. Zaměstnavatelé si stěžují na administrativní a ekonomickou zátěž, která nabídku částečných úvazků omezuje. Tady je příležitost pro opatření a podporu ze strany státu a jeho rodinné politiky. (Jednou z mála firem, která přeje zkráceným úvazkům, je např. výtahářská firma OTIS.) Takových firem je však podle odborníků na rodinou politiku jako šafránu.

Pokud spolu rodiny netráví čas, děti se nemají od koho učit. Nemohou odkoukat, jak na co rodiče reagují, jak se baví a chovají, necítí se v bezpečí, které jim přítomnost rodiče doma skýtá. Výchovu potomků nelze zhustit do hodiny denně. Čas dává prostor pro budování vztahů. Pokud tento čas není, hrozí velké nebezpečí, že se členové rodiny pořádně nejen nepoznají, ale i odcizí.

Týden pro rodinu vyhlásil Rodinný svaz po jedenácté, jeho součástí je Mezinárodní den rodiny, který připadá na 15. května. Jeho letošním úkolem je nabídnout rodinám příležitost se setkat. Do této chvíle se ve 29. místech České republiky odehrává 37 různých akcí. V Jihlavě například odstartuje Týden pro rodinu akce Senohraní či hledání Receptu na rodinné štěstí formou zábavné hry po městě. V Brně se lidé mohou podívat na výstavu Rodina v proměnách času, která obrazově ztvární změny v životě rodiny před 50 lety a nyní. V Hodoníně a v Mostě se chystají závody kočárků, na procházku centrem města s luštěním a hledáním historických zajímavostí se mohou těšit rodiny v Uherském Hradišti. Všechny akce jsou uvedeny na webu.

Rodinný svaz ČR (RSČR) je sdružení prorodinných organizací a dalších subjektů, které hájí zájmy rodiny v ČR. RSČR vyjadřuje podporu hodnotám, které jsou pro jeho členy významné, ochotu a připravenost pracovat a usilovat ve prospěch rodin, a nabízet podporu a porozumění těm, kdo chtějí spolupracovat. Jeho vizí je taková společnost, která si cení rodiny, a která vytváří prostředí, v němž rodina úspěšně naplňuje svoje funkce. Ideálem je rodina založená na manželství. Cení si každého lidského usilování, které vede k vytvoření stabilního a bezpečného zázemí pro růst, zrání i stárnutí.

Dle TZ

www.tydenprorodinu.cz

www.rodinnysvaz.cz

Zdroj: medicina.cz

Seniorů, kteří se odhodlají k rozvodu manželství, přibývá. Dle údajů Českého statistického úřadu se za čtyři roky zvýšil počet rozvedených osob nad 60 let o 15 %. Důvodem častějších rozvodů je změna životního stylu seniorů, větší informovanost i narůstající emancipace žen. Poklidnost rozvodových stání často narušují spory o majetek.

Nárůst počtu rozvodů osob starších padesáti let je dle National Center for Family and Marriage Research fungující v rámci Bowling Green State University v Ohiu od roku 1990 více než dvojnásobný. Také v tuzemsku počet rozvedených seniorů stále stoupá. Dle údajů Českého statistického úřadu dospělo v roce 2016 k rozvodu 2 633 osob starších 60 let, což je zhruba o 15 % více než v roce 2012. Nejpočetnější skupinu rozvedených lidí tak sice i nadále tvoří osoby ve středním věku 35 až 44 let, osoby starší 55 let však v roce 2016 tvořili již pětinu všech rozvedených. Vzhledem k postupnému stárnutí populace lze navíc dle odborníků nárůst rozvodů u starších lidí očekávat.

Důvodů k vyšší rozvodovosti vidí experti na práci se seniory hned několik. „Jedním z hlavních faktorů je měnící se životní styl seniorů. Ti jsou dnes aktivní, rádi si užívají života, věnují se svým koníčkům a přátelům. V manželství, které je v těchto aktivitách brzdí, tak často nechtějí setrvat,“ vysvětluje Vojtěch Šmarda ze společnosti Senior Safe, celostátní české služby pro lidi nad 50 let. Senioři se též stále častěji nebojí o problémech ve vztazích mluvit s odborníky.

Vysvětlením zvyšujícího se počtu rozvodů u seniorů může být také skutečnost, že velká část lidí staršího věku žije již ve druhém nebo několikátém svazku. National Center for Family and Marriage Research totiž uvádí, že pravděpodobnost rozvodu je u těchto párů až 2,5krát vyšší. Právě díky zvyšující se emancipaci žen jsou to právě ony, kdo častěji žádost o rozvod podá (až 60 % případů).

Mezi hlavními příčinami rozvodu seniorů vyjmenovávají odborníci především odcizení, komunikační problémy, ale i ztrátu zájmu o sexuální oblast. Ve svazku starších osob již nežijí děti, kvůli kterým mnohdy manželé jinak zůstávají spolu. Důvodem rozvodu manželství nebývá rozvrat manželství, ale například majetkové spory či obava z vytváření dluhů, které by spadaly do společného jmění manželů. Samotné rozvody seniorů jsou pak dle něj díky absenci rozhodování o péči o nezletilé dítě klidnější, rozvádějící manželé se ale často nejsou schopni dohodnout a rozvody probíhají v takzvaném sporném režimu. Dle TZ

www.lesensky.cz

Parkinsonova nemoc (PN) je progresivní neurologické onemocnění k němuž dochází v důsledku zániku nervových buněk v mozku. Jedná se o druhou nejčastější degenerativní chorobu centrálního nervového systému. Průměrný věk propuknutí nemoci je přibližně 60 let. Obvykle k němu dochází u lidí starších 50 let, nicméně se může objevit i u mladších dospělých osob mezi 30. a 50. rokem (vzácněji u mladších).

První příznaky vypadají celkem nenápadně a řada lidí si jich ani nemusí všimnout. Patří sem zvýšená únava, pocit ztuhlosti v končetinách a zádech, křeče, častá zácpa a problém se spaním. Následuje zpomalení chůze a zhoršená mimika. Jedním z prvních varovných signálů může být i klidový třes rukou a zhoršení čichu a chuti. Navíc u každého jedince mohou být příznaky nemoci zcela odlišné. Mohou se měnit ze dne na den, z hodiny na hodinu, dokonce i z minuty na minutu.

Co způsobuje Parkinsonovu chorobu

Naše pohyby jsou řízeny nervovými buňkami v mozku. Pro zahájení pohybu si buňky posílají mezi sebou zprávy, které pak předávají dále do zbytku těla – pomocí nervových přenašečů (neurotransmiterů). Parkinsonova nemoc narušuje tuto komunikaci a zabraňuje správnému přenosu informace z mozku ke svalům, což vede k potížím při řízení pohybu. Informace se nepodaří předat správně kvůli nedostatku dopaminu, což je jeden z neurotransmiterů podílejících se na řízení pohybu. U lidí s Parkinsonovou chorobou 70–80% buněk, které produkují dopamin, zdegenerovalo a přestalo fungovat. Dopamin vzniká především v malé oblasti středního mozku, v jádru zvaném černá substance (substantia nigra). V případě nedostatku dopaminu nervové buňky nefungují správně a nejsou schopny přenést informace o plánovaném pohybu z mozku, a to vede k příznakům Parkinsonovy choroby. Dopamin je sice hlavní postižený neurotransmiter, ale mohou nastat abnormality i u dalších neurotransmiterů. Tím se vysvětluje, proč jednoduché nahrazení dopaminu nemusí vést k odstranění všech obtíží. Abnormality jiných neurotransmiterů vysvětlují řadu nemotorických symptomů, které se u Parkinsonovy choroby vyskytují. Zatím není jasné, proč se buňky produkující dopamin ztrácejí. Obecně se předpokládá, že je to způsobeno více faktory. Mezi možné příčiny vzniku PN, na které se soustředí současný výzkum, patří stárnutí, genetické a enviromentálními faktory a virové infekce. Stále však není jasné, proč se u některých lidí PN rozvine a u jiných ne.

Příznaky Parkinsonovy choroby

Parkinsonova nemoc se často pojí s pohybovými obtížemi, které označujeme jako „motorické příznaky“. Čtyřmi hlavními motorickými syndromy jsou klidový třes, strnulost, bradykineze (celkové zpomalení pohybu) a nestabilita postoje. Další obvyklé známky parkinsonizmu zahrnují ohnutá záda a ztuhnutí (motorické bloky). Nemoc se diagnostikuje klinickým posouzením přítomností kombinace čtyř uvedených hlavních příznaků. Je však také spojena se symptomy, které přímo nesouvisí s pohybem. Označují se jako nemotorické příznaky. Parkinsonova nemoc může zasáhnout do mnoha stránek každodenního života a může mít dalekosáhlý vliv na kvalitu života. Tato choroba život mění, ale není životu nebezpečná.

Motorické příznaky

Hlavní pohybové příznaky jsou:

Třes

Je nejznámějším příznakem Parkinsonovy nemoci, přesto není zaznamenán u všech pacientů.

Je popisován jako  „klidový“ třes. To znamená, že jde o třes, který se projeví, když je končetina v klidu a zlepšuje se při provádění nějaké činnosti. Zpočátku může být třes pozorován na jedné končetině a s postupem času postihuje obě strany. Často postihuje horní a dolní končetiny křížem. Třes může postihnout i oblast jazyka, rtů a krku. Může se zhoršovat rozrušením, strachem, stresem, ale i radostí a očekáváním. Ve spánku třes mizí. Ne každý třes je však příznakem Parkinsonovy nemoci – často je jako PN chybně diagnostikován takzvaný esenciální třes, což je onemocnění, které se neprojevuje klidovým třesem, nýbrž třesem objevujícím se při vykonávání nějaké činnosti.

Svalová ztuhlost

Svalová ztuhlost je vlastně odpor svalů, který je vyvíjen, když se chceme pohybovat. Zpočátku může být svalová ztuhlost pozorována na jedné polovině těla, jak nemoc postupuje, rozšíří se na obě strany. Svalovou ztuhlost krku a ramen se může vyskytovat i v raných stádiích nemoci. Lidé mohou mít problémy při vstávání ze židle, přetáčením se v posteli nebo s jemnými pohyby prstů. Také se může projevit po delším setrvání ve stejné poloze.

Zpomalenost

Tento příznak se projevuje obtížemi při zahájení pohybu, což vede ke zhoršení jemné motoriky, jako například zapínání knoflíků u halenky či košile, zavazování tkaničky nebo krájení jídla. Typické je zmenšování písma při psaní a zpomalování.

Poruchy rovnováhy

S postupující Parkinsonovou chorobou se zhoršuje i rovnováha a držení těla, což vede k pádům. Postava je ohnutá nebo shrbená. Dochází k neschopnosti se rozejít, pokračovat v započatém pohybu, k přešlapování na místě, až kroky připomínají cupitání.

Nemotorické příznaky

Některé nemotorické příznaky se mohou vyvinout o mnoho let dříve, než se projeví motorické příznaky a diagnostikuje se Parkinsonova nemoc. Narušení čichu se prokázalo až u 90% lidí postižených Parkinsonovou nemocí a jedná se o jeden z nejranějších a nejčastějších nemotorických příznaků. Ve druhém stadiu nemoc postupuje do nižších jader mozkového kmene, zprostředkující nemotorické symptomy, jako je regulace spánku, deprese a kognitivní funkce, bolest, zácpa a centrální kontrola mimovolních funkcí. Ve třetí a čtvrté fázi se začínají projevovat typické klinické motorické symptomy (třes, ztuhlost a pomalé pohyby) a je zasažena černá substance a další hluboko uložená jádra středního a předního mozku.

Vzhledem k rostoucí průměrné délce života bude přístup k nemotorickým symptomům stále důležitější. Proto je třeba, aby léčba Parkinsonovy nemoci zahrnovala jejich časné rozpoznání a posouzení. Komplexu nemotorických příznaků si zdravotnický personál často nevšimne. Lidé nehovoří o celé řadě nemotorických příznaků – zejména o slintání, potížích s polykáním, sexuálních problémech a bolestech – možná z ostychu nebo proto, že neví o jejich souvislosti s Parkinsonovou nemocí.

Dopaminergní terapie je již dlouho základním kamenem léčby motorických symptomů Parkinsonovy nemoci, nicméně může urychlit rozvoj nemotorických příznaků.

Bolest

Bolest se může projevit převážně na končetinách jako trnutí a mravenčení. Svalové křeče zejména u dolních končetin mohou být časté a mohou být
provázeny značnými bolestmi.

Bolest a nepříjemné pocity mají u nemocných PN  obvykle jednu z pěti příčin:
– špatné držení těla,
– nervová či kořenová bolest, často spojená s artritidou zad či krku,
– svalové křeče,
– setrvalé kroucení či držení svalové skupiny nebo části těla,
– extrémní neklid a vzácný bolestivý syndrom, vycházející z mozku.

Deprese

Patří k velmi rozšířené psychické poruše. Deprese se mohou projevit jako beznaděj, úzkost a podceňování se, celková skleslost, nadměrná únava, porucha spánku a porucha příjmu potravy.
Vede ke ztrátě motivace, kdy nemocný nemá chuť celý den nic dělat. Tato porucha může být reakcí na nemoc nebo také důsledkem biochemických změn v mozku. Příznaky se rozvíjí plíživě.

Únava a nedostatek energie

Fyzická únava a psychické vyčerpání jsou u Parkinsonovy choroby velmi časté a mohou být jedním z prvních příznaků, které se objeví. Únava může být způsobena jedním nebo více faktory – léky, přemírou úsilí na potlačení symptomů, neklidným spánkem nebo depresemi. Únava se ale může rozvinout i v důsledku chemických změn v mozku, které jsou touto chorobou způsobeny. Je důležité zjistit příčinu únavy. Například když je únava spojena s depresí, pak by se deprese měla léčit. Pokud je způsobena poruchami spánku, pak by měly být vyšetřeny a správně léčeny spánkové návyky. Únava způsobená přímo Parkinsonovou chorobou může být v některých případech léčena léky.

Zácpa

Je častým příznakem, který může být ovlivněn PN nebo některými antiparkinsoniky, které mohou tento problém způsobovat.

Obtíže s močením 

Normální reflex močení může být u nemocných narušen, obtíže se obvykle umocňují v noci. Objevuje se zvýšená frekvence a naléhavost močení, může být narušena funkce vyprazdňování. Dochází k pomočení, protože nemocný nestihne včas dojít na WC. Rovněž během dne mají nemocní problémy s inkontinencí.

Pocení

Tyto poruchy stejně jako poruchy střevní, močového měchýře a poruchy regulace krevního tlaku, vycházejí z postižení části nervové soustavy, která řídí tyto automatické funkce.Více bývá  postižena horní část těla.

Problémy se zrakem

Parkinsonova nemoc často způsobuje různé vizuální problémy. Mnoho lidí vidí dvojitě či rozmazaně. To je do značné míry způsobeno nedostatkem dopaminu v bazální ganglii postihujícím oční svaly. Vizuální halucinace se v důsledku předávkování dopaminergními léky často objevují v pozdějších fázích nemoci. Odpovídající dávkování a včasná úprava léčby mohou přispět k minimalizaci těchto vizuálních problémů. Pokud dochází ke snížené frekvenci mrkání a oči jsou důsledkem toho suché nebo zarudlé, může lékař předepsat tzv. umělé slzy (methylcelulozové oční kapky).

Seberoická dermatitida

Z důvodu zvýšeného vylučování tukových látek, zejména v oblasti čela a kštice, se kůže stává mastnou a zarudlou, svědivou a loupající se.

Zhoršený čich a chuť

V současné době se identifikují jako velmi rané projevy PN. Způsobuje je poškození nervových buněk v části mozku, které kontrolují čich.

Další příznaky

Velmi časté jsou komunikační potíže. U mnoha lidí s PN je postižena řeč, mimika, řeč těla a rukopis. Mimika a řeč těla jsou důležitými komunikačními nástroji, které odhalují druhým naše emoce a pomáhají tak při komunikaci s ostatními. Protože změna výrazu obličeje je zpomalena a omezena a řeč těla postižena, bývají lidé s Parkinsonovou chorobou často nepochopeni. Někteří říkají, že nedokáží správně vyjádřit to, co cítí uvnitř.

Mikrografie

Mikrografie je porucha písma typická pro Parkinsonovu chorobu. Je charakterizována postupným zmenšováním písmen, nápadným zhoršením čitelnosti rukopisu a také zhušťování textu. Další změny rukopisu mohou být způsobeny v důsledku chvění, pomalých pohybů nebo ztuhlosti.

Spánkové poruchy

• Nadměrná spavost v denních hodinách (ospalost)
• Nespavost
• Porucha ve fázi REM a poruchy pohybu při spánku v jiných fázích
• Neklid v nohou a periodické pohyby končetinami
• Poruchy dýchání ve spánku
• Živé sny

Zpomalené myšlení

Vzhledem k tomu, že Parkinsonova nemoc postihuje více oblastí mozku, mohou někteří lidé pocítit – kromě běžných pohybových příznaků – také změny v myšlení a paměti. V počátcích Parkinsonovy choroby jsou potíže s koncentrací, schopnosti logicky uvažovat a s paměti, mírné. Často si jich ani postižený člověk nevšimne. Může být také postižena schopnost plánovat složité úkoly nebo vykonávat několik úkolů najednou. Tato postižení se spolu s dalšími příznaky většinou postupně zhoršují. Na poruchy myšlení (jako například zmatenost nebo halucinace) mohou mít vliv také léky. Jakékoliv změny psychického stavu by měly být co nejdříve oznámeny lékaři, aby se zjistila jejich příčina.

Řeč a mimika

Komunikace mezi lidmi je důležitou součástí každodenního života. Pomáhá nám k navazování vztahů jak v rámci rodiny, tak i mimo domov. Tento typ komunikace zahrnuje mnoho aspektů – slova, řeč těla a způsob řeči. U lidí s Parkinsonovou chorobou jsou svalové pohyby pomalé nebo neúplné, což může vyústit v to, že se na tváři objevuje méně výrazů než u zdravých lidí. Komunikace se pak stává obtížnější a může být nesprávně pochopena jako zlost, nezájem nebo nedostatek porozumění. Změny funkčnosti svalů na obličeji a krku mohou také ovlivnit hlas. Hlasový projev je tichý, chraplavý, uspěchaný nebo váhavý.

Sexuální poruchy

S postupem Parkinsonovy choroby mohou lidé pociťovat významné sexuální poruchy. Za zhoršením sexuálních funkcí stojí mnoho fyziologických i psychologických faktorů. Sexuální zájem a aktivita jsou sníženy jak u mužů, tak i u žen. Muži mají zpravidla problémy s erekcí. U žen jsou potíže především při dosahováni orgasmu. Motorické příznaky (strnulost, třes a poruchy hybnosti), změny nálady (deprese), léky na Parkinsonovu chorobu, ale i psychosociální změny (zaměstnání, sexuální role) mohou přispět k rozvoji sexuálních potíží. Jak potíže s erekcí, tak hypersexualita vyvolaná léčbou, mohou způsobit značnou úzkost postižené osobě i jejímu partnerovi. Lidé často kvůli stydlivosti svoji hypersexualitu nekonzultují s lékařem, i když by měli.

Porucha kontroly impulzů

Člověk není schopen zhodnotit vhodnost či nevhodnost svých činů nebo slov a přizpůsobit tomu svoje jednání.

• Rozmontovávání věcí bez účelu, neustála tvorba „pro tvorbu“, neúměrné sběratelství atd.
• Kompulzivní nakupování – porucha chování, pro kterou je typické přemíra nakupování čehokoliv.
• Patologické hráčství – porucha chování, projevuje se hraním, sázením o peníze všeho druhu.
• Kompulzivní přejídání – porucha chování, kdy se nemocný přejídá, aniž by měl pocit hladu.

Jak se Parkinsonova choroba léčí

I když se léčba neustále zlepšuje, vědci dosud nebyli schopni najít způsob, jak předcházet nebo vyléčit Parkinsonovu chorobu. Ale příznaky mohou být účinně potlačovány – často použitím kombinace léků, konvenčních terapií (např. fyzioterapie, ergoterapie či logopedie), dalších postupů (kam mezi jinými patří aromaterapie, reflexologie, jóga a AI-Ohi) a chirurgických zákroků, jako je hluboká mozková stimulace (DBS). Parkinsonova nemoc působí na každého jinak, a tak neexistuje jednotná optimální léčba. Proto jsou nezbytné pravidelné návštěvy u lékaře a úprava léčby tak, jak se mění příznaky nemoci.

Zdroj: ordinace.cz