Poradna podpory zdraví – Marie Ticháková

Celosvětově se zvyšuje věk budoucích maminek a Česká republika v tomto trendu není výjimkou. Ze statistických údajů vyplývá, že průměrný věk budoucích maminek je 31 let. Nároky na ženy se mění jak v soukromém, tak i pracovním životě. Ženy jsou ve velmi důležitých a vysokých pracovních pozicích, kde chtějí uspět a budují si svou kariéru. Skutečnost potvrzují i aktuální statistiky z porodnických pracovišť, kdy v roce 2015 byl průměrný věk maminek 29 let. Po třech letech se jedná již o 31 let. V témže roce dokonce věk rodiček v ČR poprvé překonal třicítku. Věkový průměr v celé Evropě je o něco nižší, tedy 29 let. Tento trend u nás trvá od 90. let minulého století, v západním světě zhruba o 15 let déle.

Tělo ženy je po fyzické stránce na mateřství nejlépe připraveno ve věku mezi 20. až 24. rokem věku. Otěhotnět jde snáz. Mladá žena je plná sil a energie, a to je v období těhotenství a při samotném porodu velice důležité. Po porodu se tělo  rychle zotaví a při péči o miminko mladá maminka není tolik unavená. Ženy v tomto věku jsou také většinou zdravé, ale v tomto období často ještě studují nebo jsou na začátku kariéry či partnerského vztahu.

Pravděpodobnost spontánního otěhotnění s narůstajícím věkem klesá. Zdravotní stav nastávající maminky v porodnicky vyšším věku může ovlivnit řada zdravotních obtíží, jako jsou například vysoký krevní tlak, cukrovka, onemocnění srdeční, štítné žlázy, očí či kloubů. V současnosti již mohou otěhotnět i ženy po odstranění části tkáně děložního čípku, s myomy na děloze či s dalšími nemocemi ženských orgánů. Do hry leckdy vstupují i psychické obtíže a psychiatrická onemocnění. V případě otěhotnění pak je dozor  i  péče ošetřujícího lékaře náročnější.

Ale ani tak nemusí většina starších maminek rodit ve specializovaných centrech. Porodnice plnící doporučené standardy pojišťoven a odborných společností – tj. dva porodníci a pediatr/neonatolog ve službě spolu s patřičným zázemím (jednotky intenzivní péče – novorozenecká a porodnická, ARO, krevní banka), je naprosto dostatečná. Tyto standardy jsou důležité pro nepředvídatelné a závažné stavy.

Po porodu, (který je fyzickou i psychickou zátěží i pro mladou ženu), přichází období šestinedělí. Rekonvalescence probíhá u starších maminek déle. Výhodou oproti mladším maminkám je většinou jejich sebedůvěra, nadhled i větší psychická pohoda. Mateřství tak probíhá zpravidla v poklidu, vyrovnaně a bez většího stresu. Každá žena je však jiná, má jiný pohled na svět a jiné emocionální vnímání, jinou fyzickou kondici.

Manažerky, ale i maminky, které těhotenství odložily do vyššího věku, přichází s mnoha požadavky na těhotenství a porod. Ve chvíli, kdy se rozhodnou, že si miminko přejí, chtějí si své těhotenství – leckdy bohužel jediné – co nejvíce užít. A nároky na obor pozvolna rostou….

V současné době již mnoho porodnic vychází vstříc náročným požadavkům a kromě běžných standardů péče nabízejí mnohé vysoce nadstandardní služby. Počínaje porodnickými kurzy, přes ultrazvukovou diagnostiku 3D i 4D, cvičení pro těhotné, aroma či balneoterapii a v závěru i nadstandardním ubytováním v období porodu s téměř hotelovými službami včetně dostupnosti WiFi a dárky pro maminky a potomky.

Důležité rozhodnutí v tomto období bezesporu představuje výběr porodnice, kterému je nutné věnovat náležitou pozornost. „ V dnešní době lze pracoviště s danými požadavky určitě nalézt,“ uvádí Mgr. Pavla Jelínková, vrchní sestra gynekologicko porodnického oddělení nemocnice Mělník.

Dle TZ

Zdroj: medicina.cz

Lidský organizmus je vybaven systémem udržování rovnováhy těla. Ten se skládá ze smyslových orgánů – zraku, vestibulárního aparátu vnímajícího změny polohy těla ve vnitřním uchu a sluchu. Tyto informace jsou pak v mozku. Následkem nesouladu mezi informacemi z jednotlivých analyzátorů dochází k rozvoji uvedených nepříjemných pocitů a projevů. Jsou jedinci, kteří jsou tento konflikt schopni zvládnout úplně, jiní částečně a někteří vůbec. Vyhodnocení informací je pro ústrojí rovnováhy obtížné a matoucí. Kinetóza vzniká i v situacích opačných, kdy je naše tělo v klidu, ale pozorujeme jiný pohyb. Například pozorujeme proud vody pod mostem, na kterém stojíme, nebo trojrozměrnou projekci v kině.

Režimová preventivní opatření jsou následující: vyloučení dopravního prostředku, který kinetózu u osoby vyvolává, odpočinek a dostatečný spánek před cestou, konzumace lehké stravy před cestou, zejména pak vyloučení čokolády, sýrů a uzenin, vyloučení konzumace sycených nápojů, výběr místa v dopravním prostředku, jeho rezervace (např. v autě na předním sedadle, kde se může během jízdy sledovat horizont před sebou – dítě ale musí splňovat podmínku věku a výšky); v autobuse v místě nejmenších vibrací, tedy ne nad koly, a ne v zadní části, ale ideálně na prvních sedadlech s výhledem před sebe na horizont; ve vlaku po směru jízdy, v letadle v přední třetině kabiny; na lodi ve střední třetině na dolní palubě, pokud možno s výhledem z okna.

Dále je vhodná preference cestování v noci – systém rovnováhy je méně aktivní, je snadnější usnout; zavřít oči během jízdy (vyloučení vjemů ze strany zrakového analyzátoru); soustředit se na jiný podnět, než je náš nepříjemný stav, zpívání s dětmi, slovní hry; vyloučení čtení za jízdy, sledování mobilu nebo tabletu (vyloučíme tím fixaci zraku na jedno místo); vhodné mikroklima v dopravním prostředku (ventilace, nižší teplota, proudění vzduchu); častější zastávky během cesty s procházkou, fyzickou aktivitou a v neposlední řadě vybavení neprůhledným pevným sáčkem a vlhčenými ubrousky pro případ selhání preventivních opatření.

Mezi farmakologická preventivní opatření patří Kinedryl podávaný 60 minut před cestou, při dlouhé cestě možno opakovat po 3 hodinách. Prothazin, který způsobuje sedaci a spánek, cestující cestu prodříme nebo prospí. Travel gum, žvýkačku je možno podávat pro prevenci a terapii kinetóz pro mladistvé od 15 let a dospělé, účinná látka se vstřebává sliznicí úst, nemusí se polykat, kontraindikován u gravidních a kojících. Doporučuje se 10 minut žvýkat 15–30 minut před cestou, pak vyplivnout, pokud se přesto obtíže vyskytnou, použít ještě jednu perorální gumu, další může být použita až po 6 hodinách. V prevenci kinetóz je možné použít i přírodní prostředky, jako je zázvor, např. zázvorové žvýkací bonbóny a zázvorové žvýkačky.

Dle sdělení MUDr. Petra Žáčka, MBA – pediatra z kliniky Canadian Medical

www.euc.cz

Zdroj: medicina.cz

Nepovinných očkování dnes existuje celá řada a je často velmi těžké rozhodnout se, které očkování a kdy zvolit. O to těžší je situace při rozhodování za svého potomka – ať už je malý, nebo v raně dospělém věku. U očkování proti některým nemocem je váhání pochopitelné. Následky těchto nemocí mohou být tragické a očkování je jedinou specifickou prevencí. Přesně k takovým infekčním nemocem patří invazivní meningokoková onemocnění, jejichž původcem je bakterie Neisseria meningitidis, kterou se lze nakazit podobně jako chřipkou či rýmou – kapénkovou infekcí. Pokud se onemocnění rozvine, postupuje velmi rychle a nejčastěji se projevuje jako zánět mozkových blan (meningitida), nebo otrava krve (sepse). I přes včasnou lékařskou péči mohou být následky závažné. Celosvětově postihuje kolem půl milionu lidí ročně.

V současnosti lze očkováním pokrýt všechny nejčastěji se vyskytující séroskupiny meningokoka a to kombinací dvou vakcín: jedna je proti skupinám A, C, W a Y a druhá proti séroskupině B. Pro co nejširší ochranu se doporučuje kombinovat oba typy vakcín s tím, že očkování lze uskutečnit současně, nebo s odstupem minimálně 14 dnů. Vhodné očkovací schéma a načasování vakcinace je třeba konzultovat s lékařem. Uvedeny jsou důvody, proč toto očkování opravdu neodkládat.

Nejohroženějšími skupinami jsou malé děti do čtyř let, adolescenti a „mladí dospělí“, ale onemocnět může v podstatě kdokoliv. Očkování se doporučuje zejména dětem od dvou měsíců do 4 let věku a adolescentům a mladým dospělým ve věku od 13 do 25 let, zvláště před zahájením studia a bydlením mimo domov – na internátech, kolejích, nebo ve sdílených bytech.

Mladí lidé jsou druhou z rizikových skupin vzhledem ke svému sociálnímu chování, které usnadňuje přenos nemoci. Pobyt v přelidněném prostředí (koncerty, kluby), líbání, kouření, nedostatek spánku, soužití na kolejích, cestování a podobně jsou faktory, které k onemocnění mohou přispívat. Navíc jsou mladí lidé nejčastějšími bezpříznakovými přenašeči, kteří tak ohrožují další osoby ve své blízkosti – například mladší sourozence, nebo třeba seniory.

V České republice se meningokokem ročně nakazí desítky osob. Jsou ale země, kde je výskyt mnohonásobně vyšší. Celosvětová čísla hovoří o tom, že nákaza meningokokovými infekcemi se nevyhne přibližně půl milionu lidí, kolem padesáti tisíc případů končí smrtí. Afrika a Střední východ jsou oblastmi, kde je výskyt meningokoka nejvyšší. Riziko nákazy je tak znatelnější u cestovatelů, kteří danou oblast navštíví, nebo kteří přijdou do styku s obyvatelstvem z rizikových oblastí. Ohrožení se zvyšuje při cestování hromadnými prostředky, při spaní v noclehárnách a podobně. Navíc z nakažených cestovatelů se můžou stát bezpříznakoví nosiči, kteří následně nákazu šíří dále ve své zemi.

Koncerty, festivaly, konference, školní třídy, vysokoškolské posluchárny či jiná místa, kde dochází ke shromáždění většího počtu osob, mohou být potencionálně riziková. Celkem častým jevem je, že pokud se nemoc nerozvine, stává se z nakaženého jedince bezpříznakový nosič. Nemá žádné příznaky, chová se jako zdravý jedinec a nevědomky tak šíří nákazu. V populaci je cca 10 % lidí, které lze nazvat bezpříznakovými nosiči, ve věkové skupině kolem 19 let je tento počet nejvyšší – dosahuje téměř 24 %. Nosičství meningokoka bez projevu příznaků průměrně trvá 9,6 měsíců – po celou tuto dobu tedy jedinec potencionálně roznáší nákazu.

Vstupní branou infekce bakterií Neisseria meningitidis je sliznice nosohltanu. Pokud je sliznice narušena – třeba předchozí respirační infekcí, pobytem v prašném nebo zakouřeném prostředí a podobně – meningokok překoná hlenovou vrstvu fungující jako bariéra a může dojít k rozvoji závažného invazivního onemocnění. Inkubační doba je většinou 3 až 4 dny od nákazy kapénkovou infekcí. Potencionálně jsou tedy většímu riziku vystaveni všichni, kdo trpí na rýmy.

Bez ohledu na věk či životní styl je třeba zvážit očkování proti meningokoku vzhledem ke zdravotnímu stavu a prodělaným nemocem. Nejlepší je aktivně konzultovat individuální situaci s ošetřujícím lékařem.

Očkování proti meningokokovým infekcím je doporučeno zejména následujícím rizikovým skupinám pacientů, které mají jak vakcíny proti séroskupinám meningokoka A, C, W, Y, tak i vakcíny proti séroskupině B hrazené pojišťovnou. Jsou to: pacienti s porušenou či zaniklou funkcí sleziny, po transplantaci kmenových buněk, s vrozenou nebo získanou poruchou imunitního systému a již po prodělané invazivní meningokokové nebo pneumokokové infekci. Dle TZ.

Zdroj: medicina.cz

www.focus-age.cz

Sportovní aktivita má výrazný pozitivní vliv na lidské zdraví a zpomaluje biologické procesy stárnutí. Seriózní pokusy o zmapování efektu konkrétního sportu, který je prováděn pravidelně ve volném čase, na zdraví a prodloužení života, jsou zatím vzácné. Nové poznatky naznačují, že nikoli intenzita či doba cvičení, ale i další faktory včetně sociálních interakcí, mají vliv na zdravotní přínos a délku aktivního života.

Pohyb by měl být každodenní součástí životního režimu. Řada studií již 60 let prokazuje efekt pohybu a sportu na udržení zdraví, duševní i tělesné výkonnosti a u starších osob, tím i prodloužení soběstačnosti.  Pohyb snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění i dalších rizikových faktorů a zpomaluje biologicky podmíněné procesy stárnutí.

Nové důkazy ukazují, že záleží na tom, jakou aktivitu jedinec provozuje, jak dokládají i výsledky výzkumu uveřejněné v periodiku Mayo Clinic Proceedings. V prospektivní kohortní studii započaté v roce 1991 autoři sledovali po 25 let 8 577 obyvatel města Kodaň v Dánsku (The Copenhagen City Heart Study). Účastníci vyplňovali dotazníky o své fyzické aktivitě ve volném čase, prováděla se měření výšky, váhy, krevního tlaku, EKG a laboratorní vyšetření. Pokud se vyskytlo v anamnéze onemocnění srdce, cévní mozková příhoda, nádorová onemocnění nebo účastníci nedodali informaci, byli ze studie vyloučeni.

Ze sledované skupiny tvořili účastníci se sedavým režimem 1 042 osob (12 %), kteří byli srovnáváni s fyzicky aktivní skupinou 5 674 (66 %) volnočasových sportovců. Autoři se soustředili na osm typů sportovních aktivit – tenis, badminton, fotbal, jogging, cyklistiku, lehké kondiční cvičení, plavání a klubové sportovní aktivity (trenažér chůze/běhu, eliptický trenažér, posilování). Byla sledována úmrtnost dle dánského registru osob (National Central Person Register) z jakékoli příčiny. Před uzavřením studie zemřelo 4 448 účastníků.

V porovnání se skupinou se sedavým režimem, účastníci, kteří hráli tenis, žili průměrně o 9,7 let déle. Nejméně času trávili týdně sportem plavci (58 minut), nejvíce cyklisti (240 minut) a ti, kteří provozovali klubové aktivity (599 minut). Aktivní skupina byla mladší a měla vyšší vzdělání nežli skupina se sedavým režimem. Někteří účastníci se věnovali týdně kratší dobu i dalším sportům.  Hráči tenisu měli nejvyšší úroveň vzdělání, poněkud vyšší příjem na hlavu i vyšší spotřebu alkoholu nežli hráči badmintonu, fotbalu a skupina joggingu. Nejvyšší věk měli účastníci provádějící lehké kondiční cvičení, po nich pak skupina plavců a cyklistů. Výzkumníci sledovali a brali v úvahu i vícečetné variability – věk, pohlaví, týdenní objem sportovní aktivity, diabetes, vzdělání, příjem, sociální interakce, spotřebu alkoholu. K vlivu těchto faktorů bylo ve výpočtu přihlédnuto použitím Coxova modelu proporčních rizik.  Úroveň vzdělání byla ve skupinách stratifikována, aby byl jeho efekt ve srovnávaných sportech minimalizován.

Určitým překvapením je skutečnost, že týmové sporty se jevily lepší nežli individuální. I pokud se analýza soustředila pouze na účastníky s univerzitním vzděláním, pořadí jednotlivých sportů zůstalo nezměněno (statisticky interval spolehlivosti byl vzhledem k menším číslům širší). Velké rozdíly v udávaném prodloužení délky života nešlo přičíst ani délce času strávené cvičením, právě klubové aktivity ukazovaly nejnižší přínos k prodloužení života.

Rozdílnost v prodloužení délky života může být vysvětlena rozdíly ve formě fyzické aktivity u jednotlivých sportů. Nejlepších výsledků dosáhly sporty vyžadující náhlý velký výdej energie pro velké svalové skupiny a pohyb celého těla, zatímco sporty typicky prováděné jako kontinuální zátěž měly výsledky horší. Srovnání výsledků u joggingu (3,2 roku) oproti tenisu (9,7 roků) také může znamenat, že mírná zátěž může být pro prodloužení délky života lepší nežli velká zátěž. Dále autoři spekulují, že význam má i vyšší míra sociální interakce, dobré týmové vztahy a pravidelné setkávání účastníků u týmových sportů.

Již dříve obdobné závěry přinesl British Journal of Sports Medicine v roce 2016. Zde bylo sledováno 80 000 účastníků průměrného věku 52 let a porovnáváni aktivní sportovci oproti skupině se sedavým režimem. I zde bylo shodně zjištěno signifikantní snížení mortality o 47 % právě u týmových sportů. U dalších sportů byl efekt plavání 28 %, aerobic 27 % a cyklistika 15 %. K velkému překvapení v této studii běh nebyl spojen s průkazným snížením rizika.

Řada epidemiologických studií shodně ukazuje, že vzdělání a míra sociálních interakcí má pozitivní vliv na očekávanou délku života. Významné nicméně určitě je, že v Copenhagen City Heart Study ale i po vyhodnocení pouze skupiny s univerzitním vzděláním, efekt konkrétního sportu na prodloužení života přetrvával. Příjem (a tedy i spekulace o možné lepší zdravotní péči), který byl vyšší ve skupinách tenistů, badmintonu, fotbalu a skupiny joggingu, byl také ve statistickém modelu zohledněn. Výsledky studie sice nelze interpretovat ve smyslu jasná příčina a její důsledek, nelze ji ale ani podceňovat, ukazuje směr dalšího uvažování a výzkumu v oblasti prodloužení zdravého aktivního života.  A jak se zdá – nejlépe zřejmě s týmovými sporty a dobrými partnery.

Dle TZ MUDr. Petra Podroužka, CSc., z EUC

www.euc.cz

Literatura:

1. Schnohr, P., et al. Various leisure-time physical activities associated with widely divergent life expectancies: the Copenhagen City Heart Study. Mayo Clin Proc 2018; 93:1775-1785
2. Oja, P., et al. Associations of specific types of sports and exercise with all-cause and cardiovascular-disease mortality: a cohort study of 80,306 British adults. Br J Sports Med. 2017;51(10):812-817.

Zdroj: medicina.cz

Češi považují kolo za ideální způsob, jak aktivně trávit volný čas se svými dětmi. Stále častěji potkáme na několikakilometrových cyklostezkách i tříleté caparty. Vybrat pro potomka ideální kolo, které ho neodradí již na začátku, není přitom vůbec jednoduché. Je dobré malého cyklistu, aby si svůj první dopravní prostředek nejdříve vyzkoušel sám.

Běhání je hned po turistice třetí nejoblíbenější sportovní aktivita. Většina Čechů obvykle běhá sama, téměř polovina pak při této aktivitě poslouchá hudbu. Svůj pravidelný běžecký trénink se vydá na závody zúročit více jak půl milionů Čechů, z nichž více jak jedna třetina využívá sportovních aplikací v chytrých telefonech.

Když Češi sportují, překvapivě k tomu nepotřebují společnost.  V první desítce oblíbených sportů byly totiž uvedeny pouze individuální sporty. Kolektivním aktivitám vládne fotbal, ten byl zmíněn až na 13. místě, za ním se umístil plážový (18. příčka) a klasický volejbal, nacházející se až na 20 místě.

Hlavní motivací, proč sportovat, je pro respondenty v produktivním věku, tedy mezi 16. až 65. rokem života, starost o zdraví a možnost odreagování se. Shodně zmínili i snahu zlepšit si fyzickou kondici a také radost z pohybu. To dokazuje i skutečnost, že téměř 1,5 milionu obyvatel ČR považuje aktivní sportování jako jednu ze svých nejoblíbenějších volnočasových aktivit.

Dalším velmi oblíbeným relaxem je pasivní sport. Snad nikoho příliš nepřekvapí, že lední hokej je nejsledovanějším sportem v ČR. Při významné sportovní události si ho nenechá ujít přes tři čtvrtiny lidí. Populární je také biatlon a tradičně fotbal. Veliký zásah má v případě světového formátu i sjezdové lyžování. Naprostá většina dotázaných sleduje sporty doma v televizi, necelá třetina pak navštěvuje i sportovní akce. Ač by se mohlo zdát, že stále více Čechů tráví svůj volný čas na golfovém greenu, 90 % respondentů vnímá tento sport jako drahý. Oproti roku 2015 ještě narostlo negativní vnímání golfu z hlediska cenové dostupnosti. Dle TZ

www.media-list.cz

Zdroj: medicina.cz

Ačkoliv se zdá, že konzumace alkoholu mladistvými dlouhodobě spíše klesá, problematika jeho dostupnosti se s nástupem letních dnů opět dostává do popředí. Nezanedbatelnou roli zde hrají maloobchodní prodejci, resp. jejich zaměstnanci na pokladnách. Pro ty je často složité rychle a správně vyhodnotit problematickou situaci a mohou prodat alkohol i mladším osmnácti let. Podle Českého svazu pivovarů by řešením měla být, spíše než udělování pokut či jiné státní restrikce, praktická pomoc lidem v první linii. Ve spolupráci s obchodními řetězci Kaufland, Makro, Tesco a COOP proto již sedmým rokem realizuje preventivní program „Člověče, nezlob se“. V rámci něj byly proškoleny již desítky tisíc pokladních.

Ačkoliv se veřejnost setkává s pojmy klíšťové encefalitidy a borreliózy relativně často, mnoho lidí nemá o klíšťové encefalitidě správné informace. Průzkum z minulého roku například ukázal, že každý druhý si chybně myslí, že je možné klíšťovou encefalitidu léčit antibiotiky (což není možné vzhledem k jejímu virovému původu). Přitom procento výskytu klíšťové encefalitidy je v ČR nejvyšší ze všech evropských zemí, na jejichž území se nakažená klíšťata vyskytují.

Podle doc. MUDr. Rastislava Maďara, PhD., vedoucího Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty Ostravské univerzity proč je počet nakažených v České republice nejvyšší v Evropě, je chybění očkování (tzv. revakcinace) po 3 až 5 letech. Už na první přeočkování z nich dorazí pouze čtvrtina naočkovaných. 3 nebo 5 let je relativně dlouhá doba, lidé na přeočkování zapomenou, někdo ani neví, že je přeočkování nutné, Zatímco při základním očkování jsou potřebné tři dávky, k přeočkování je nutná pouze jedna dávka vakcíny. Pro zopakování:

1. Klíšťata se vyskytují na celém území naší republiky, včetně měst (parky, zahrady, dětská hřiště) i hor.  Ohrožen klíšťaty může proto být kdokoliv.
2. Aktivita klíšťat se mění během dne. Vysoká je obvykle ráno, poté klesá a po poledni bývá (hlavně pokud je sucho) minimální. Opět pak může začít prudce stoupat se zvyšující se vlhkostí večer.
3. Klíšťata neskáčou ze stromů. Jsou v trávě, na keřích cca do jednoho metru výšky.
4. Klíšťata mají čtyři vývojová stadia (vajíčko, larva, nymfa, dospělé klíště). Na lidech sají krev larvy, nymfy i dospělé samice. Tmavě zbarvení samci krev nesají, ale přichycují se na hostitele, protože hledají samice.
5. Klíště nemá oči. Místo napadení hledá pomocí tzv. Hallerova orgánu, který má na předních nohách. Ten umožňuje detekovat oxid uhličitý, který klíště vábí k přisátí.
6. Klíšťata přenášejí lymesku borreliózou léčitelnou antibiotiky a klíšťovou encefalitidu, která je virového původu a antibiotika na ni nezabírají. Před klíšťovou encefalitidou je ale možné se chránit očkováním. Očkování je možné po celý rok. V období se zvýšeným rizikem přisátí klíšťat mohou odborníci využít tzv. zrychlené očkovací schéma, při němž se druhá dávka aplikuje již 14 dní po první. 14 dní po druhé dávce lze očekávat dostatečnou ochranu.
7. Klíště se nerodí nakažené nemocemi, které přenáší. Zpravidla se ale nakazí již ve svém prvním vývojovém stadiu sáním krve infikovaných drobných polních a lesních hlodavců, v nichž virus dlouhodobě přežívá a rozmnožuje se.
8. Čím déle je klíště přisáté, tím vyšší je riziko přenosu infekce. Klíště se také hůře odstraňuje. Proto je důležité odstranit klíště co nejdříve. Je vhodné ranku nejprve dezinfikovat. Poté klíště uchopit např. pinzetou, a vikláním a jemným kroucením ho povytahovat z ranky. Na klíště by se nemělo sahat prsty. Po odstranění klíštěte ranku opět vydezinfikovat. Pokud se klíště přetrhne, je nutno ranku i se zbytkem těla klíštěte vydezinfikovat a teprve potom se dál pokoušet odstranit zbytky těla klíštěte.

Dle TZ

www.focus-age.cz

Zdroj: medicina.cz