V poslední době roste zájem veřejnosti o téma palmového oleje a jeho vlivu na lidské zdraví. Diskuze na toto téma však není nová – úzce souvisí s narůstající produkcí tohoto oleje, která výrazně ovlivňuje deštné pralesy v Indonésii a Malajsii. Veřejný zájem často obrací ekologické argumenty k otázkám zdraví. Proto je důležité uvést některé informace na pravou míru a poskytnout jasnější pohled těm, kdo se o tuto problematiku zajímají. K záležitosti se nedávno vyjádřil i ministr zemědělství, který upozornil, že zdravotní rizika nelze automaticky spojovat s konzumací palmového oleje. S tímto názorem nelze než souhlasit.
Co je palmový olej?
Palmový olej je olej získávaný lisováním plodů palmy olejné (Elaeis guineensis). Často bývá mylně zaměňován za palmojádrový olej, který se naopak získává ze semen této palmy a liší se svým chemickým složením. Palmový olej obsahuje přibližně 50 % nasycených mastných kyselin (SFA), zejména kyselinu palmitovou (44 %), kyselinu stearovou (5 %) a kyselinu myristovou (1 %). Zbylý podíl tvoří mononenasycené (MUFA, asi 39 %) a polynenasycené mastné kyseliny (PUFA, asi 10 %). Díky vyššímu obsahu SFA je palmový olej stabilní při vysokých teplotách a hojně se využívá ke smažení.
Surový palmový olej obsahuje antioxidační látky, včetně karotenů, což mu dodává přirozenou červenou barvu. Jeho nízká cena ho však činí velmi atraktivním pro potravinářský průmysl, kde se přidává do široké škály produktů. Podle Ministerstva zemědělství se do České republiky ročně doveze přibližně 16 tisíc tun palmového oleje, přičemž toto číslo nezahrnuje množství v již hotových dovážených výrobcích.
„Palmojádrový olej“ má složení jiné – obsahuje až 82% SFA, z toho 48% kyseliny laurové, 16% kyseliny myristové a pouze asi 8% kyseliny. palmitové. Dále obsahuje asi 15 MUFA a asi 3% PUFA.
Ekologická problematika palmového oleje
Palmový olej je přímo spojen s rozsáhlým kácením deštných pralesů v Indonésii a Malajsii. Tyto oblasti jsou nenahraditelnými ekosystémy a zároveň domovem mnoha ohrožených druhů živočichů, jako je orangutan nebo tygr sumaterský. Kácení pralesů na plantáže olejných palem způsobuje ztrátu biologické rozmanitosti, uvolňování skleníkových plynů a ničení půd.
Organizace a aktivisté vyzývají ke snižování spotřeby palmového oleje a podporují certifikované produkty označené zkratkou RSPO (Roundtable on Sustainable Palm Oil), které by měly garantovat udržitelný způsob výroby.
Vliv palmového oleje na zdraví
Představa, že bychom mohli přesně určit denní přípustné množství palmového oleje, může působit zvláštně. Přesto je možné pomocí výživových doporučení takovou hodnotu vypočítat. Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovila, že nasycené mastné kyseliny (SFA) by neměly tvořit více než 10 % celkového denního příjmu energie. Pro stravu o energetické hodnotě 2000 kcal – což odpovídá potřebám průměrné ženy nebo méně aktivního dítěte – to znamená maximálně 22 gramů SFA denně. Protože palmový olej obsahuje zhruba 50 % SFA, odpovídá to přibližně 44 gramům palmového oleje na den.
Pro kontext je třeba zmínit, že celkový příjem tuků by měl ideálně pokrývat kolem 30 % denního energetického příjmu. Z toho SFA by měly tvořit maximálně jednu třetinu. V každodenní praxi však není žádoucí spoléhat se pouze na jeden druh tuku. Pestrá strava obsahující rozmanité zdroje mastných kyselin – mononenasycené (MUFA), polynenasycené (PUFA) i nasycené (SFA) – je klíčem k dosažení optimální rovnováhy.
Podivná je tato otázka proto, že tuky získávané z palmového oleje by rozhodně neměly být jediným zdrojem tuku ve stravě. Správně sestavená dieta by měla být pestrá a obsahovat různé potraviny, které tělu poskytují široké spektrum nutričně hodnotných látek, včetně těch rozpustných v tucích. Tento rozmanitý přístup je klíčový pro zajištění vyvážené a zdravé stravy.
Otázka celkového dietárního přívodu mastných kyselin je zásadní a bohužel stále zůstává alarmující. Podle analýz CZVP SZÚ z dietárního monitoringu (MZSO) se ukazuje, že střední přívod nasycených mastných kyselin (SFA) je vyšší, než by bylo žádoucí – místo doporučených 33 % z energie pochází z tuků až 43 %. Naopak podíl polynenasycených mastných kyselin (PUFA) je stále příliš malý, a to přibližně 17 % místo požadovaných 18–33 %. Co je naopak lepší, je přívod mononenasycených mastných kyselin (MUFA), který dosahuje 40 %, místo očekávaných 33 %. Diskutovaný přívod trans-mastných kyselin (TFA) je v průměru pro většinu populace stále relativně nízký. Pokud by přívod energie z TFA měl být pod 1 %, znamená to, že při 30 % energie z tuků by TFA nemělo být více než 3 % (podle návrhu limitu by to mělo být maximálně 2 %). Aktuální střední přívod je tedy nad 1 % stále v rámci přijatelných hodnot, nicméně 5 % populace překračuje doporučenou mez. Dodejme, že palmový olej není zdrojem TFA.
Tento pohled je samozřejmě poněkud zobecněný, protože jednotlivé populační skupiny se liší, ale pro hrubou orientaci o stavu v ČR nám poskytuje dost jasný obrázek. Zlepšení určitě bude potřeba. K popisu současné situace je však nutné dodat, že výsledky, na které se odkazujeme, pocházejí už z minulého desetiletí. Novější data nejsou k dispozici, protože stále nejsou prostředky na realizaci nové národní studie individuální spotřeby potravin.
Zdroj: J.Ruprich, CZVP, 15.2.2016 www.szu.cz