Zdravotní profil České republiky 2017

 

V posledních letech se zdravotní stav v České republice výrazně zlepšil, zejména pokud jde o střední délku života a odvratitelnou úmrtnost, jež se přiblížily k evropskému průměru. Systém zdravotní péče je založen na principu veřejného zdravotního pojištění s všeobecným pokrytím, velkorysém rozsahu hrazených služeb a významné regulační funkci Ministerstva zdravotnictví.

Střední délka života se rychle prodlužuje, avšak zůstává pod průměrem EU

Střední délka života při narození se v České republice mezi lety 2000 a 2015 prodloužila téměř o čtyři roky na 78,7 let (obrázek 1). To je sice více než v mnoha sousedních zemích, střední délka života v České republice je však stále skoro o dva roky nižší než průměr EU. Mezi muži a ženami přetrvává výrazný rozdíl: střední délka života při narození je u mužů téměř o šest let nižší než u žen, u mužů činí 75,7 a u žen 81,6 let. Kromě toho je střední délka života Čechů s univerzitním vzděláním skoro o 5,5 roku vyšší než u lidí, kteří dosáhli nanejvýš nižšího středního vzdělání (Nižší úrovní vzdělání se rozumí základní nebo nižší střední vzdělání (úrovně mezinárodní standardní klasifikace vzdělání 0–2), zatímco vyšší vzdělání označuje terciární vzdělání (úrovně 5–8)).

Prodloužení střední délky života v České republice od roku 2000 se týká především lidí starších 65 let, přičemž střední délka života českých žen ve věku 65 let dosáhla v roce 2015 až 19,4 roku (oproti 17,2 roku v roce 2000) a u mužů dosáhla 15,9 roku (oproti 13,7 roku v roce 2000). České ženy ve věku 65 let mohou očekávat, že budou žít bez zdravotního omezení ještě necelou polovinu (44 %) zbývajících let života, zatímco muži mohou očekávat přesně polovinu (50 %) zbývajících let života bez zdravotního omezení (Toto vychází z ukazatele „střední délky života prožité ve zdraví“, pomocí něhož se měří počet let, která lidé v různém věku prožijí bez zdravotního omezení).

Míra kojenecké úmrtnosti je jednou z nejnižších na celém světě a v roce 2015 činila 2,5 úmrtí na 1 000 živě narozených kojenců. Jak kojenecká, tak mateřská úmrtnost v posledních letech trvale klesaly, přičemž kojenecká úmrtnost se mezi lety 1995 a 2015 snížila téměř o 70 %.

K úmrtnosti stále nejvíce přispívají kardiovaskulární a nádorová onemocnění

Kardiovaskulární onemocnění jsou nejčastější příčinou smrti jak u žen (50 % všech úmrtí), tak u mužů (42 %). Věkově standardizovaná míra úmrtnosti je o 60 % vyšší než průměr EU (2014). Rakovina je druhou nejčastější příčinou smrti a způsobuje 23 % všech úmrtí žen a 28 % všech úmrtí mužů. Nemoci trávicí soustavy a endokrinního systému jsou ve srovnání s průměrem EU také velmi častou příčinou úmrtí, zvláště pak diabetes.

Naproti tomu počty úmrtí způsobených respiračními onemocněními, či duševními poruchami a poruchami chování (například demence) jsou pod průměrem EU. Celkově se počet úmrtí na ischemickou chorobu srdeční od roku 1991 výrazně snížil, čímž se Česká republika pomalu přibližuje k zemím EU s nejlepšími výsledky. Snížení je přisuzováno změnám v oblasti léčby (43 %) a rizikových faktorů (52 %) (Bruthans, et al., 2014; Vandenheede et al., 2014).

Třemi nejčastějšími příčinami smrti jsou kardiovaskulární onemocnění, rakovina plic a rakovina tlustého střeva a konečníku

Pokud jde o konkrétnější příčiny smrti, byly v roce 2014 třemi nejčastějšími příčinami smrti ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda a jiné srdeční choroby. Navzdory nedávnému zlepšení jsou tyto příčiny stále častější, než je průměr EU. V roce 2014 byl počet úmrtí na rakovinu plic pod průměrem EU, ale ze všech druhů rakoviny je tento druh v ČR stále nejčastější příčinou úmrtí. Počet úmrtí způsobených diabetem je ve srovnání s průměrem EU skoro dvojnásobný, od roku 2000 se zvyšuje a nyní je šestou nejčastější příčinou smrti. Zvýšil se rovněž počet úmrtí na Alzheimerovu chorobu a jiné druhy demence, což je způsobeno stárnutím obyvatelstva, ale také lepším povědomím o této nemoci a chybějící účinnou léčbou v návaznosti na diagnózu. Toto zvýšení je zčásti způsobeno také přesnějším kódováním od roku 2011. Od roku 2000 se výrazně snížil počet úmrtí způsobených vnějšími příčinami, jako jsou pády, ačkoli v roce 2014 byl stále vyšší než průměr EU.

Chronická onemocnění a deprese patří mezi hlavní faktory ovlivňující počet let života poznamenaných onemocněním

Kromě kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny plic patří mezi hlavní faktory ovlivňující počet let života poznamenaných onemocněním (Počet let života poznamenaných onemocněním – DALY – je ukazatel, pomocí něhož se odhaduje celkový počet let života ztracených kvůli konkrétním nemocem a rizikovým faktorům. Jeden rok poznamenaný onemocněním se rovná jednomu ztracenému roku života prožitého ve zdraví (Institut pro měření a vyhodnocování zdraví).) muskuloskeletální problémy (včetně bolestí dolní části zad a krku) a depresivní poruchy (Institut pro měření a vyhodnocování zdraví, 2016). Mnoho z těchto zdravotních problémů není smrtelných, ale člověka v životě výrazně omezují.

Podle údajů uváděných respondenty evropského dotazníkového šetření o zdravotním stavu (EHIS) téměř jeden ze čtyř lidí v České republice trpí vysokým krevním tlakem, jeden z 13 lidí diabetem a jeden z 22 lidí astmatem. Naproti tomu chronická deprese, kterou uvádějí sami respondenti, se drží pod úrovní uváděnou ve většině ostatních zemí EU. Existují velké rozdíly v rozšíření těchto chronických onemocnění v závislosti na úrovni vzdělání. Oproti lidem s nejvyšší úrovní vzdělání je u lidí s nejnižší úrovní vzdělání třikrát větší pravděpodobnost, že trpí diabetem, a více než dvakrát větší pravděpodobnost, že trpí astmatem (Pozn.: Nerovnosti závisející na vzdělání lze z části vysvětlit větším podílem starších osob s nižší úrovní vzdělání, to však samo o sobě nevysvětluje všechny socioekonomické rozdíly).

U Čechů se pocit dobrého zdravotního stavu vyskytuje méně často než u většiny ostatních Evropanů

Celkově se v České republice domnívá menší část populace (61 %), že je v dobrém zdravotním stavu, než je průměr EU (67 %). Stejně jako v jiných zemích EU se vnímání vlastního zdraví výrazně liší v závislosti na socioekonomickém postavení: 80 % lidí v nejvyšším příjmovém kvintilu uvádí, že jejich zdravotní stav je dobrý, zatímco u obyvatelstva v nejnižším příjmovém kvintilu je to 48 %.

Behaviorální rizikové faktory jsou hlavním důvodem k znepokojení v oblasti veřejného zdraví

Relativně horší zdravotní stav českého obyvatelstva a trvale velké nerovnosti v oblasti zdraví jsou spojeny s řadou faktorů ovlivňujících zdraví. Patří mezi ně životní a pracovní podmínky, prostředí, v němž lidé žijí, a různé behaviorální rizikové faktory. Ve skutečnosti lze behaviorálním rizikovým faktorům přičítat více než 35% podíl na celkové zátěži nemocí (zátěž nemocí je ukazatel kombinující nemocnost i úmrtnost) v České republice v roce 2015 (měřeno počtem let života poznamenaných onemocněním). Patří mezi ně rizikové stravovací návyky (18 %), kouření (13 %), konzumace alkoholu (4 %) a nedostatečná fyzická aktivita (3 %) (IHME, 2016).

Velmi malý pokrok v omezování kouření a konzumace alkoholu

Podíl dospělých, kteří kouří, se od roku 2000 snížil jen minimálně (z přibližně 24 % na 22 % v roce 2014), i když z nejnovějších údajů vyplývá, že v roce 2015 došlo k podstatnému snížení na 18 % (Sovinová a Csémy, 2016). Zatímco podíl dospělých každodenních kuřáků byl v roce 2000 pod průměrem EU, podíly v jiných zemích EU klesaly mnohem rychleji, takže je nyní podíl každodenních dospělých kuřáků nad průměrem EU. Muži jsou častěji pravidelnými kuřáky (26 % v roce 2014) než ženy (18,5 %), ačkoli rozdíl je méně výrazný než v některých sousedních zemích. Je povzbudivé, že česká vláda na začátku roku 2017 konečně prosadila komplexnější legislativu týkající se kontroly tabáku a kouření.

Při omezování konzumace alkoholu v České republice nebyl dosažen žádný reálný pokrok. V roce 2014 se zkonzumovalo 11,9 litru alkoholu na dospělou osobu, což bylo o trochu více než 11,8 litru v roce 2000, a přibližně o dva litry více než průměr EU (10 litru). Přibližně 29 % patnáctiletých dívek a 32 % chlapců stejného věku uvádí, že byli alespoň dvakrát za život opilí, což je opět více než průměr EU (tedy 24 % dívek a 27 % chlapců) v letech 2013–2014. Nárazovému pijáctví (Pozn.: Nárazové pijáctví je definováno jako konzumace šesti a více alkoholických nápojů při jediné příležitosti alespoň jednou za měsíc v uplynulém roce) se však oddává menší část dospělé populace (15 %), než je průměr EU (20 %).

Rychle rostoucí míra obezity představuje problém pro dospělé i děti

Špatný způsob stravování a nedostatek fyzické aktivity mohou vést k vysokému krevnímu tlaku, vysokému indexu tělesné hmotnosti, vysokému cholesterolu a jiným rizikovým faktorům kardiovaskulárních onemocnění, diabetu a některých typů rakoviny. Mezi lety 2002 a 2014 se výskyt obezity v dospělosti v České republice zvýšil o více než jednu čtvrtinu. Podle údajů uváděných respondenty je nyní obézní téměř jeden z pěti (19 %) dospělých, což je více než ve většině zemí EU.

Zatímco podíl patnáctiletých trpících nadváhou nebo obezitou se nyní pohybuje kolem průměru EU, mezi lety 2001–2002 (kdy dosahoval 9 %) a 2013–2014 se zdvojnásobil (dosáhl úrovně 18 %). To je obzvlášť znepokojivé vzhledem k tomu, že nadváha nebo obezita v dětství či v období dospívání jsou výrazným indikátorem problémů s váhou v dospělosti. Česká republika zahájila několik národních akčních plánů týkajících se výživy, zaměřených na prevenci a léčbu obezity a podporu fyzické aktivity.

Rizikové chování je rozšířenější ve znevýhodněných skupinách obyvatelstva

Ve skupinách obyvatelstva s nižším sociálně-ekonomickým postavením nebo vzděláním jsou behaviorální rizikové faktory častější. U osob s nejnižší úrovní vzdělání je například více než dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou denně kouřit, a téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou trpět obezitou, než u osob s nejvyšším vzděláním. Vyšší prevalence rizikových faktorů ve znevýhodněných skupinách přispívá k rozdílům ve zdravotním stavu mezi socioekonomickými skupinami a regiony.

Stabilní systém veřejného zdravotního pojištění

Český systém zdravotní péče je založen na veřejném zdravotním pojištění a poskytuje všeobecné pokrytí a velkorysý rozsah hrazených služeb. Základní institucionální prvky zůstaly od vzniku systému v devadesátých letech 20. století nezměněny. Ministerstvo zdravotnictví funguje jako hlavní správní a regulační orgán, zatímco samosprávné zdravotní pojišťovny spravují výběr příspěvků a poskytují pojištěncům věcné dávky. Ministerstvo zdravotnictví také vlastní některé poskytovatele, a to konkrétně všechny fakultní nemocnice a některá psychiatrická zařízení. Od roku 2003 jsou (některé) nemocnice ve vlastnictví krajů.

Provádění reforem je pomalé

Cílem reforem v posledním desetiletí bylo zvýšit účinnost a transparentnost poskytování zdravotních služeb, zlepšit datové systémy a omezit náklady. Byla přijata různá reformní opatření, ale obecně je jejich zavádění zpožděné a mnoho implementačních procesů stále probíhá. Klasifikační systém DRG (Diagnoses Related Groups) byl například zaveden již v roce 2007. V roce 2012 bylo na systému DRG založeno 70 % plateb nemocnicím a nyní je systém nejvýznamnější platební metodou v oblasti akutní nemocniční péče. Dlouhodobá péče a rehabilitace (jakož i ambulantní služby poskytované v nemocnicích) jsou hrazeny na bázi zastropovaných plateb za výkon. Obdobně systém přerozdělování, který reaguje na finanční nerovnováhu mezi zdravotními pojišťovnami, je již dlouho pokládán za klíčový faktor v účinném systému financování. Teprve nyní však bude systém vylepšen o farmaceuticko- nákladové skupiny (plánované na rok 2018).

Výdaje České republiky na zdravotnictví jsou nízké, avšak podíl veřejného financování je vysoký

Výdaje České republiky na zdravotní péči byly v roce 2015 o třetinu nižší než EU průměr (1 841 EUR oproti 2 797 EUR), ale vyšší než ve většině ostatních novějších členských států. Celkem činily výdaje na zdravotní péči v roce 2015 7,3 % HDP, což je výrazně pod průměrem EU. Nicméně Česká republika má čtvrtý nejvyšší podíl financování z veřejných zdrojů (82,4 %) po Německu, Dánsku a Švédsku (s nejvyšším podílem 84,5 %). Soukromé výdaje na zdravotnictví tak hrají relativně nepatrnou roli a tvoří 14,8 % celkových výdajů na zdravotnictví, přičemž sestávají převážně z přímých výdajů za volně prodejná léčiva, léčivé přípravky a jiné služby mimo rozsah hrazených služeb z veřejného zdravotního pojištění.

Počet akutních lůžek byl snížen, nadměrná kapacita však může přetrvávat

Česká republika spravuje hustou síť nemocnic a usilovala o snížení celkového počtu lůžek akutní péče. Od roku 2015 je podíl akutních lůžek jen mírně nad průměrem EU, avšak vzhledem k celkovému počtu lůžek je Česká republika výrazně nad průměrem EU. Mezi jednotlivými kraji ovšem existují rozdíly, pokud jde o celkovou dostupnost lůžek, zvláště v případě dlouhodobé péče. Při 206 hospitalizovaných pacientech na 1 000 osob oproti 173 v EU je míra hospitalizace šestá nejvyšší, což je určitým signálem nadměrné kapacity a také to vyvolává otázky ohledně účinnosti systému primární péče.

Mnoho zdravotnických zařízení vyžaduje modernizaci

Kromě nadměrné kapacity existují i problémy s kvalitou infrastruktury. Mnoho psychiatrických zařízení, zařízení dlouhodobé péče, pečovatelských zařízení a malých nemocnic vyžaduje modernizaci. To je také cílem programu evropských strukturálních a investičních fondů pro období 2014-2020, který je zaměřen na zdravotnickou infrastrukturu, budování kapacit v oblasti sběru a zpracování dat, jakož i na rozvoj lidských zdrojů. Na úrovni vedení nemocnic se však často setkáváme pouze s omezenými odbornými znalostmi v oblasti kapitálových investic a financování nových technologií.

Stárnoucí pracovní síla a preference lékařů mohou pro poskytování služeb znamenat rostoucí problém

Ačkoli celkový počet pracovníků vypadá poměrně dobře a blíží se průměru EU, zjevně se zvyšuje nesoulad ve věkové struktuře, vzdělání a očekáváních zdravotnických pracovníků. Zaprvé, lékaři stárnou. Významný počet lékařů již v roce 2016 dosáhl věku 60 let a více – konkrétně více než 30 % praktických lékařů a 40 % pediatrů, přičemž některých oblastí se to týká více než jiných (ČLS-JEP, 2017). Zadruhé, lékaři stále častěji upřednostňují velké městské nemocnice. Menší a okresní nemocnice mají proto již nyní problémy získat pracovníky všech specializací. Zatřetí, zdravotničtí pracovníci se domnívají, že pracovní podmínky v zahraničí jsou lepší. To by mohlo vést k nedostatku pracovní síly zejména ve venkovských a méně atraktivních oblastech.

Praktičtí lékaři nepůsobí jako hlídači vstupu do systému a pacienti si cení volného přístupu ke specialistům

Lékaři poskytující primární péči v České republice nezastávají úlohu hlídačů vstupu do systému (gatekeeperů). Pacienti mohou navštívit jakéhokoli specialistu bez doporučení a této svobody si velmi cení. Odráží se to jak na vysokém počtu návštěv pacientů v ambulancích za rok (11,1 v roce 2013 ve srovnání se 7,5 v EU), tak na poměrně vysoké míře hospitalizace (jak bylo uvedeno výše). Hlavní právní rámec poskytování primární péče byl revidován v zákoně o zdravotních službách z roku 2011, obecné zásady však nezměnil.

Rozdíly v hrazení dlouhodobé a sociální péče podporují neefektivní využití nemocničních služeb

Poskytování péče chronicky nemocným nebo starším pacientům je špatně koordinované. Je také velmi neefektivní, protože dlouhodobá péče je rozdělena mezi sektory zdravotnictví a sociálních služeb. Zatímco poplatky za zdravotní péči byly v roce 2013 v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu zrušeny, v oblasti sociální péče stále existují. To vytváří pobídky k tomu, aby lidé vyhledávali dlouhodobou péči ve (velmi nákladném) zdravotním prostředí, a ne v sociální péči. Pacienti jsou tak pobízeni k tomu, aby v nemocnici zůstávali déle, než je z lékařského hlediska nezbytné. Vzhledem k rychle stárnoucímu obyvatelstvu a nevyhnutelnému nárůstu počtu lidí trpících (vícero) chronickými onemocněními je velmi naléhavé tento problém vyřešit.

Míra odvratitelné úmrtnosti svědčí o pozitivních dopadech zdravotní péče

Systém zdravotní péče významně přispěl ke zdraví českého obyvatelstva, což se odráží na celkovém poklesu míry odvratitelné úmrtnosti (Pozn.: Odvratitelná úmrtnost je definována jako předčasná úmrtí, jimž mohlo být zabráněno včasnou a účinnou zdravotní péčí) od roku 2005. V roce 2013 byla odvratitelná úmrtnost v České republice vyšší

než průměr EU, ovšem rozdíl se zmenšuje a úroveň byla mnohem lepší než ve většině novějších členských států (obrázek 8). Ačkoli český systém zdravotní péče při snižování počtu úmrtí na většinu chorob, která bylo možné odvrátit léčbou, dosahuje průměrných výsledků, v případě některých infekčních onemocnění, jako jsou HIV nebo tuberkulóza, je na tom český systém pozoruhodně dobře. Podobných výsledků bylo dosaženo u neinfekčních onemocnění, jako jsou astma nebo cerebrovaskulární onemocnění. Svědčí to o trvalém zlepšování přístupu ke zdravotní péči a její celkové kvalitě.

Ukázalo se, že systém je skutečně schopen vypořádat se s léčitelnými nemocemi

V roce 2014 se úmrtí, která bylo možné odvrátit léčbou, podílela na celkové úmrtnosti 16 %, což je více než průměr EU, který činí 11 %, ale méně než na Slovensku a jen o něco více než v Polsku. Zvláště v úmrtnosti na rakovinu je prostor pro zlepšení. Podle údajů programu CONCORD činí například míra přežití pacientů s rakovinou tlustého střeva přibližně 56 %, což je téměř o devět procentních bodů méně než v Německu v období mezi lety 2010 a 2014. Naproti tomu míra přežití pacientů s rakovinou prsu se trvale zlepšuje a v období 2010-2014 dosahovala 81 %, i když je stále pod úrovní států dosahujících nejlepších výsledků (85 % a vyšší). Tato skutečnost svědčí o tom, že systém je schopen dosáhnout rychlého zlepšení, k čemuž může přispět i zvýšení v současnosti relativně nízké účasti obyvatelstva ve screeningu v rámci národních screeningových programů zaměřených na rakovinu děložního čípku, prsu a tlustého střeva a konečníku.

Lze zabránit úmrtím na diabetes, na onemocnění jater a úmrtím při dopravních nehodách

Několik nemocí, jimž lze do značné míry předcházet, představuje pro systém zdravotní péče podobný problém. Například míra úmrtnosti na diabetes byla v roce 2013 ve srovnání s průměrem EU dvojnásobná (obrázek 9), na chronická onemocnění jater o 24 % vyšší než průměr EU a při dopravních nehodách o 29 % vyšší než průměr EU. Přestože procenta klesají, v jiných zemích se úmrtnost na tyto příčiny smrti snižuje rychleji, což nasvědčuje tomu, že by Česká republika mohla dělat více. Výjimkou je úmrtnost na rakovinu plic, která se snížila na úroveň srovnatelnou s průměrem EU v roce 2014.

Celkově se Česká republika potýká s problémy při zavádění programů na podporu zdraví a s řešením rizikového chování spojeného s neinfekčními onemocněními. Existuje několik politik zabývajících se behaviorálními a sociálními faktory ovlivňujícími zdraví a podpora zdraví v několika posledních letech nabyla na větším významu. Přesto se významná provázanost environmentálních, zdravotních a sociálních faktorů začala zkoumat teprve nedávno. Příkladem problému je pomalé posilování právních předpisů týkajících se kontroly tabáku (které byly konečně schváleny na začátku roku 2017).

Snahy o rozšíření oblasti působnosti strategií týkajících se péče o zdraví veřejnosti jsou implementovány pomalu

Systém ochrany veřejného zdraví byl v rámci fiskální konsolidace reorganizován, přičemž mezi lety 2002 a 2011 došlo k velkým rozpočtovým škrtům ve výši 42 % a více než 40% úbytku personálu. Přesto strategický dokument týkající se veřejného zdraví z roku 2012 (Zdraví 2020 – Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí) stanovil dlouhodobé cíle, aby tradiční pojetí péče o zdraví veřejnosti bylo rozšířeno a zahrnovalo i neinfekční onemocnění. Nadále však převládají konvenční prvky, jako je prevence infekčních onemocnění.

Programy očkování dětí jsou stále komplexní a (povinné) a mají velmi vysokou míru pokrytí, dosahující přibližně 97 až 99 % u záškrtu, tetanu a černého kašle, spalniček a hepatitidy B. Jsou zaměřeny na celou řadu infekčních onemocnění, přičemž očkovací schémata jsou pravidelně aktualizována. Očkování starších osob proti chřipce je však na velmi nízké úrovni a hluboko pod průměrem EU.

Zlepšení kvality akutní péče zůstává rozhodující pro další snížení zátěže nemocí, kterým lze předcházet

Úmrtí na akutní infarkt myokardu a cévní mozkovou příhodu, které je možné odvrátit léčbou, výrazně ubylo po vytvoření specializovaných center pro kardiovaskulární onemocnění na konci minulého desetiletí. Třicetidenní úmrtnost na akutní infarkt myokardu dokonce zaznamenala jeden z nejprudších poklesů v EU a v roce 2015 dosáhla nejnižší úrovně 6,9 ze 100 pacientů. To je méně než v Německu (7,7), Rakousku (7,4) a ve Spojeném království (7,2). Třicetidenní úmrtnost na cévní mozkovou příhodu byla v roce 2013 ve srovnání s jinými zeměmi průměrná a mohla by být dále snížena, a to zejména s ohledem na to, že sousední státy Německo a Rakousko dosahují výrazně nižších hodnot.

Navzdory vysoké úmrtnosti na diabetes došlo k jistému zlepšení, co se týká hospitalizací těchto pacientů, kterým se dá předejít. Počet hospitalizovaných se od roku 2009 výrazně snížil (ačkoli se stále pohybuje nad průměrem EU). Kromě toho je relativně nízký počet hospitalizací, kterým se dá předejít, u pacientů trpících astmatem nebo chronickou obstrukční plicní nemocí

Na rozdíl od zlepšování nemocniční péče se v případě kongestivních srdečních selhání nebo vysokého krevního tlaku ukazuje, že primární péče není účinná v předcházení hospitalizací těchto pacientů. Počet hospitalizací, kterým se dá předejít, značně převyšuje počet ve většině ostatních členských států. Připravují se nové lékařské postupy, které mají potenciál zlepšit účinnost primární péče v této oblasti.

Nedostatek smysluplných údajů o kvalitě představuje problém, má-li být vyvozena odpovědnost poskytovatelů zdravotní péče

Právní předpisy definují minimální požadavky na technické vybavení a personál v nemocnicích, ovšem pokud je poskytovatelé nesplňují, nehrozí jim žádné okamžité sankce. Kromě toho vyžaduje Česká republika od poskytovatelů reportování výsledků kvality péče jen v minimálním rozsahu. To znamená, že zdravotní pojišťovny nemohou využít údaje o kvalitě při nakupování a že se pacienti svobodně rozhodují bez přístupu k důležitým informacím.

Právní předpisy týkající se bezpečnosti z roku 2011 podnítily vlnu akreditací poskytovatelů splňujících minimální technické požadavky, standardy péče o pacienty, požadavky týkající se řízení lidských zdrojů, řízení kvality a bezpečnosti a hodnocení procesů. Pokročily také projekty v oblasti kontroly kvality a bezpečnosti, jako je systém hlášení nepříznivých událostí a zavedení odvětvových bezpečnostních cílů pro poskytovatele zdravotní péče. Nicméně pokud nebude zvýšena transparentnost, je nepravděpodobné, že by tyto iniciativy dosáhly maximálního možného dopadu. Zavedení národního programu eHealth by toto mělo řešit. Jeho cílem je vyřešit chybějící propojení mezi datovými systémy souvisejícími se zdravím, neexistenci systematického monitorování výkonnosti a kvality a propojení těchto systémů se strategickým plánováním.

Stát hradí pojistné za ekonomicky neaktivní jedince v zájmu zajištění všeobecné dostupnosti zdravotní péče

Český zdravotní systém poskytuje prakticky všeobecné pokrytí, přičemž stát hradí pojistné za téměř 60 % celé populace (takzvaní „státní pojištěnci”). Tato skupina je z velké části ekonomicky neaktivní a zahrnuje děti, studenty, rodiče na rodičovské dovolené, důchodce, nezaměstnané, vězně a žadatele o azyl. Příspěvky, které takto hradí stát, jsou financovány prostřednictvím všeobecných daní, avšak tvoří pouze čtvrtinu všech příjmů veřejného zdravotního pojištění.

Podíl neuspokojené potřeby zdravotní péče je velmi nízký a mezi jednotlivými příjmovými skupinami jsou jen malé rozdíly

V roce 2015 byl podíl českých respondentů uvádějících neuspokojenou potřebu lékařské prohlídky nebo péče kvůli nákladům, vzdálenosti nebo čekacím dobám mezi nejnižšími v EU. Navíc rozdíly mezi příjmovými kvintily byly mnohem menší než ve většině ostatních zemí.

Minimální bariéry pro získání přístupu k velkorysému rozsahu hrazených služeb

Rozsah hrazených zdravotních služeb je rozsáhlý a štědrý a bariéry omezující dostupnost péče praktického lékaře a specialisty jsou nízké (žádné spolufinancování, praktický lékař nefunguje jako hlídač vstupu do systému), díky čemuž je zdravotní péče velmi dobře dostupná. Rozsah hrazených služeb v roce 2017 zahrnuje nemocniční a ambulantní péči, léčiva na lékařský předpis, rehabilitaci, domácí ošetřovatelskou péči a osobní péči, základní zubní péči, zdravotní pomůcky a zdravotnické prostředky, očkování a screening, péči o matku a lázeňskou péči.

Rozsah hrazených služeb, absence role praktického lékaře jako „gatekeepera” a malý podíl přímých výdajů někteří vnímají jako příčinu neudržitelně vysokého počtu ambulantních návštěv (viz oddíl 4), třebaže je pravděpodobné, že k tomu přispívají také kulturní faktory a nabídkou vyvolaná poptávka. Debata je čím dál více politizovaná a vláda podniká kroky směřující k racionalizaci zdrojů a k posílení kontroly nákladů.

Nízká přímá spoluúčast přispívá k dobré celkové finanční ochraně

Jak bylo uvedeno výše, přímé soukromé výdaje jsou nízké (14,8 % celkových výdajů na zdravotnictví), přičemž nejvýznamnější podíl tvoří spoluúčast na léčivech (50 % přímých výdajů v roce 2015). Zároveň existují stropy pro přímou spoluúčast na ochranu rizikových skupin. V roce 2015 byly přímé soukromé výdaje pod průměrem EU a představovaly jen 2 % konečné spotřeby domácností, čímž je zajištěna vysoká úroveň finanční ochrany. Mezi lety 2008 a 2013 byl proveden krátký experiment, v rámci něhož byly zavedeny velmi nízké poplatky za návštěvu u lékaře (1 EUR) a den pobytu v nemocnici (3 EUR) .Výsledkem byl však velmi silný politický odpor i odpor veřejnosti a poplatky byly nakonec zrušeny.

I když prakticky neexistují neuspokojené potřeby zdravotní péče, nerovné rozmístění zdravotních služeb může vyvolávat obavy

Ačkoli jsou ve srovnání s průměrem EU hlášeny jen malé geografické překážky bránící přístupu k péči, zdravotničtí pracovníci jsou nerovnoměrně rozmístěni. V Praze je počet specialistů na 1 000 obyvatel oproti venkovským oblastem více než dvojnásobný. Důležitou roli hrají také čekací doby. I když čekací doby nejsou udávány jako příčina neuspokojených potřeb, byla v roce 2012 pro některé procedury stanovena maximální čekací doba. O čekacích dobách je však k dispozici málo informací a pacienti je při výběru nemocnice obvykle nemají v dispozici – třebaže některé zdravotní pojišťovny nabízejí informace o nasmlouvaných objemech a kapacitách nemocnic.

Mobilita pacientů pravděpodobně vyvažuje znepokojení pacientů ohledně kvality a čekacích dob. Pacienti se mezi jednotlivými kraji skutečně hojně přesunují, jejich hlavní destinací je nejčastěji hlavní město Praha. V případě jiných krajů, jako např. kraj Liberecký (na hranici s Německem), se pacienti významně podílejí na hospitalizacích v sousedních krajích (MZČR, 2016a). To může poukazovat na místní nedostatek vysoce kvalitních služeb, nicméně na základě omezených údajů, které jsou k dispozici, to nelze náležitě posoudit.

Stárnutí populace a náchylnost k ekonomickým krizím představuje výzvu fungujícímu systému financování zdravotní péče

Český systém financování je z dlouhodobého hlediska stále zranitelný, jak bylo konstatováno ve zprávě Evropské komise o České republice z roku 2017. Důvodem je zejména očekávaný dopad veřejných výdajů v souvislosti se stárnutím obyvatelstva (zdravotní péče a důchody). Systém financování je ale také zranitelný kvůli fluktuaci pracovních sil a relativně úzce definované příjmové základně. V minulosti to způsobilo potíže se solventností, obzvláště v návaznosti na finanční krizi z roku 2008. Ztráta příjmů z pojistného od zaměstnanců byla tak velká, že vláda zdravotním pojišťovnám poskytla úvěry (včetně zvláštního úvěru pro největší pojišťovnu VZP) a zvýšila příspěvky státu na osobu za takzvané státní pojištěnce. Co je klíčové, tito státní pojištěnci, za které je plátcem pojistného stát, tvoří téměř dvě třetiny všech pojištěných osob. Ale platba státu za ně představuje jen kolem 20-25% celkových příjmů veřejného zdravotního pojištění. Navzdory půjčkám nebyla podpora státu financovaná z daní dost vysoká na to, aby zcela vyvážila ztracený příjem, a pojišťovny byly povinny použít k financování výdajů také vlastní rezervy.

Chybí politická shoda ohledně řešení dlouhodobé udržitelnosti

Udržitelné financování zdravotní péče je (snad nejvíce) významným problémem, s nímž se český zdravotní systém potýká, zvláště v situaci, kdy populace rychle stárne, v důsledku čehož se očekává nárůst poptávky po dlouhodobé péči. Panuje však velká politická neshoda ohledně řešení této otázky, jelikož některé strany prosazují větší soukromé výdaje na zdravotnictví a jiné proti nim důrazně protestují. Experiment s poplatky u lékařů a v nemocnicích v období 2008-2013 byl mírný a přímé soukromé výdaje zůstaly nízké, avšak tato iniciativa se ukázala být velice nepopulární. Rozdílnost názorů přetrvává a zatím nebyly výslovně vzneseny žádné návrhy alternativních způsobů získání dodatečných finančních prostředků.

Je třeba posílit stabilitu a flexibilitu pracovní síly

Vláda obecně nedisponuje nástroji plánování lidských zdrojů. Nejsou zavedeny žádné účinné mechanismy pro řešení stárnutí pracovní síly ve zdravotnictví, migrace odborníků ani nedostatků pracovní síly ve venkovských oblastech. Přestože ministerstvo zdravotnictví (a krajské samosprávy) mají programy podpory odborného vzdělávání a iniciativy v podobě stipendií a spravují seznam volných míst praktických lékařů, většina pozic (převážně) ve venkovských oblastech zůstává neobsazena a odborníci nadále směřují do městských oblastí (MZČR, 2016b)

Kapitálové investice nejsou pro zachování efektivní infrastruktury dostačující

Tvorba hrubého fixního kapitálu byla v České republice v roce 2014 pod průměrem EU a byla pociťována silná potřeba bezodkladných investic, zejména do zařízení dlouhodobé péče. Překážky pro investice do dlouhodobé péče jsou však zvyšovány sdílením odpovědnosti mezi sektory zdravotnictví a sociální péče, což omezuje rozhodování. Obecně jsou však odborné znalosti v oblasti kapitálových investic omezené. Odpovědnost za kapitálové investice je na poskytovatelích, kteří toho však mnohdy nejsou schopni, protože příjmy z úhrad od zdravotních pojišťoven v mnoha případech neumožňují vytvoření patřičných rezerv. Nemocnice ve veřejném vlastnictví sice mohou požádat o investiční dotace a na úrovni EU v této oblasti existuje řada iniciativ, není ale jasné, zda a jak budou tyto příležitosti využity a zda vyřeší otázku zastaralých zařízení.

Existuje prostor pro velká zlepšení efektivity

Je několik způsobů, jak nahlížet na technickou efektivitu českého zdravotnictví, a mnoho z nich naznačuje prostor pro zlepšení. Zaprvé, souvisejí-li výdaje na zdravotnictví s odvratitelnou úmrtností a porovnáme-li výdaje ČR se zeměmi, které vynakládají podobnou částku na osobu, např. Portugalsko a Slovinsko, je na tom český systém špatně, jelikož ostatní za stejné peníze dosahují mnohem lepší míry odvratitelné úmrtnosti (ačkoli s výhradou, že úroveň odvratitelné úmrtnosti je ovlivněna chováním ve vztahu ke zdraví, jakož i faktory systému zdravotní péče).

Stejně tak je při pohledu na sektor nemocniční péče (která představuje 26,3 % celkových výdajů ve srovnání s 29,5 % v EU) (2015) jasné, že je třeba zvýšit efektivitu. Průměrná délka pobytu v nemocnici 9,3 dne (2015) nadále výrazně převyšuje průměr EU (8 dnů) a počet nemocničních lůžek (celkový počet i počet akutních lůžek) je také nadprůměrný (i když obě hodnoty v posledních letech klesly), zatímco obsazenost lůžek je mírně pod průměrem EU

Sektor ambulantní péče je o něco větší než průměr EU (32,7 % celkových výdajů ve srovnání s 29,8 % v EU) a vyznačuje se vysokým počtem ambulantních návštěv, což opět nasvědčuje tomu, že lze dosáhnout úspor. Povzbudivá je však skutečnost, že došlo k prudkému nárůstu objemu jednodenní chirurgie. Oproti průměru EU, který činil 81 %, bylo například 95 % operací šedého zákalu provedeno ambulantně.

Léčiva by za danou cenu mohla mít vyšší hodnotu

Zdravotnické produkty se sice podílejí na celkových výdajích na zdravotnictví podobnou měrou, jako je průměr EU, ale mohlo by být zlepšeno zadávání veřejných zakázek na léky, a tak i zvýšena hodnota za vynaložené peníze. I když je míra využití generických léčivých přípravků při 42% podílu na celkovém objemu trhu pod průměrnou hodnotou, kterou vykazují země, u nichž je tento ukazatel k dispozici (48 % v roce 2017, viz také obrázek 13), nepředstavuje to reálnou zátěž pro veřejné zdravotní pojištění, protože zdravotní pojišťovny platí za originální lék a generikum stejně. Zavedení formálního systému hodnocení zdravotnických technologií by nicméně pomohlo při určování, která léčiva by měla být pokryta z veřejného zdravotního pojištění.

Řešení hlavních problémů závisí na dosažení shody ohledně dlouhodobé vize

Vláda a parlament by obecně mohly být efektivnější, což by vedlo k rychlejšímu zavádění reforem a aktivnějšímu řešení důležitých otázek, jako jsou příjmy, stárnutí obyvatel nebo pracovní síla. Některé z těchto problémů existují od samého počátku systému na začátku 90. let 20. století. Neexistuje však žádná společná politická vize, kterou by mohly podporovat politické strany napříč spektrem (a různé zúčastněné subjekty v systému zdravotnictví). Existují pouze dílčí dlouhodobé strategie, jako je strategie Zdraví2020, zaměřená na cíle související s veřejným zdravím. Ministerstvo zdravotnictví zastává v systému zdravotní péče silnou vedoucí úlohu, na rozhodování se ale podílejí také další subjekty, krajské samosprávy a nezávislé subjekty, jako je lékařská komora, které netáhnou vždy za jeden provaz.

Hluboce zakořeněný společenský závazek prosazovat možnost volby a volný přístup, které jsou zakotveny v Ústavě jako cíle systému zdravotní péče, znesnadňují řešení základních otázek, jako je zavedení role „gatekeepera” v primární péči.

Více informací by zvýšilo odpovědnost a transparentnost

Rozvoj a sdílení ukazatelů kvality zdravotní péče mezi sektory by přispělo ke zlepšení výkonnosti, ale také by umožnilo (lepší) možnost volby mezi poskytovateli zdravotní péče a zdravotními pojišťovnami. Údaje o jednotlivých poskytovatelích, jejich nákladech a výsledcích jsou však stále nedostačující. Ministerstvo zdravotnictví a přidružené subjekty pravidelně vydávají zprávy o zdravotním stavu obyvatelstva a výkonnosti systému zdravotní péče, ale podrobnější a transparentnější hodnocení a zavedení měřitelných cílů by tyto zprávy a jejich dopad posílilo a zvýšilo odpovědnost.

 

Hlavní zjištění

  • Český systém zdravotnictví dosáhl výrazného pokroku v oblasti zdraví obyvatelstva. Navzdory historicky vysoké úmrtnosti na určitá onemocnění se většina ukazatelů souvisejících se zdravím přibližuje k průměru EU. Vzhledem k nedávnému vývoji v oblasti míry přežití pacientů s rakovinou a třicetidenní úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění navíc tento trend pravděpodobně bude pokračovat. Ukazatelé odvratitelné úmrtnosti poskytují smíšenější obraz. Rostoucí výskyt diabetu je znepokojivý, stejně jako vysoká úmrtnost při dopravních nehodách a na onemocnění jater.
  • Systém péče o zdraví veřejnosti v posledních pěti letech rozšířil svou úlohu a nyní nese odpovědnost za neinfekční onemocnění. Avšak činnost zaměřená na řešení vysoké prevalence rizikových faktorů je dosud v počátcích. Byly posíleny právní předpisy o kontrole tabáku, ovšem programy zaměřené na konzumaci alkoholu a rostoucí obezitu svou účinnost teprve musí prokázat.
  • Česká republika udržuje finanční ochranu obyvatel na vysoké úrovni pomocí všeobecného pokrytí pojištěním, velmi štědrého rozsahu hrazených služeb a nízkých přímých výdajů. Existují právní předpisy na ochranu zranitelných skupin, včetně ročního stropu na přímou spoluúčast pro nízkopříjmové domácnosti. V důsledku toho je míra zdravotních potřeb neuspokojených z finančních důvodů jednou z nejnižších v EU.
  • Vyvstávají však otázky ohledně přiměřenosti stávajícího systému financování zdravotnictví, zejména vzhledem k úzce definované příjmové základně, zranitelnosti systému v důsledku krizí a pravděpodobnému dopadu stárnutí obyvatelstva na míru závislosti a výši příspěvků pojistného do systému
  • Obavy vyvolává také stárnutí zdravotnické pracovní síly, nerovnoměrné rozmístění lékařů, migrace do zahraničí, nedostatek praktických lékařů ve venkovských oblastech a vzdálenost, kterou je při cestách za zdravotní péčí nutné urazit. Zvláštním důvodem ke znepokojení jsou počty lékařů poskytujících primární péči, jelikož tato specializace není pokládána za atraktivní. Všechny tyto faktory vyvolávají otázky ohledně dlouhodobé dostupnosti zdravotních služeb a potenciálních překážek v přístupu ke zdravotní péči. Komplexní řešení by se soustředilo na odborné vzdělávání, politiku zaměřenou na udržení pracovní síly a pobídkové programy s cílem zabránit nedostatečné nabídce ve střednědobém a dlouhodobém horizontu.
  • Infrastruktura dlouhodobé péče se vyznačuje rozdíly mezi kraji a potřebou modernizace. Je nezbytné rozšířit poskytování dlouhodobé péče, aby lidé mohli být léčeni ve svých komunitách a doma, a posílit koordinaci a propojení péče v oblasti zdravotních a sociálních služeb a mezi různými poskytovateli. V současné době existuje jen nízký stupeň koordinace mezi poskytovateli, která je dále omezována nedostatečnými řešeními elektronického zdravotnictví. Nedávno přijaté právní předpisy zaměřené na řešení tohoto problému by mohly být krokem správným směrem.
  • Česká republika vykazuje dobré výsledky, pokud jde o efektivní přidělování zdrojů různým sektorům péče. Je zde však skutečný prostor pro zlepšení technické efektivity. Primární péče by mohla být posílena, aby poskytovala nákladově nejefektivnější péči a stala se účinným hlídačem vstupu do systému (gatekeeping). Nemocnice by mohly snížit počet lůžek a zlepšit ukazatele jako průměrnou délku pobytu nebo míru obsazenosti lůžek. Systém hodnocení zdravotnických technologií by mohl být vyvinut s cílem zlepšit rozhodování týkající se rozsahu pojištění.

 

Reference

  • Alexa, J. et al., „Czech Republic: Health System Review”, Health Systems in Transition, sv. 17(1), 2015, s. 1-165
  • OECD/EU, Health at a Glance: Europe 2016: State of Health in the EU Cycle, OECD Publishing, Paříž, 2016
  • Bruthans, J. et al., „Explaining the Decline in Coronary Heart Disease Mortality on the Czech Republic between 1985 and 2007″, European Journal of Preventive Cardiology, sv. 21(7), 2014, s. 829-839
  • ČLS-JEP, „Společnosti a spolky lékařů | Statistika členské základny OS a SL ČLS JEP”, Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, z.s., 2017.
  • Institut pro měření a vyhodnocování zdraví, „Global Health Data Exchange”, Institute for Health Metrics and Evaluation, 2016.
  • MZČR, Standardizované počty hospitalizací v krajích České republiky a základní charakteristiky variability regionálních rozdílů [standardizované počty hospitalizací ve všech českých krajích podle diagnóz mezi lety 2007 a 2011], Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2016a
  • MZČR, Seznam oblastí s omezenou dostupností zdravotních služeb praktických lékařů nebo praktických lékařů pro děti a dorost, Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2016b.
  • Sovinová, H. a L. Csémy, Užívání tabáku v České republice 2015, SZÚ, Praha, 2016.
  • ÚZIS, Zdravotnická ročenka Ústeckého kraje 2013, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, Praha, 2014.
  • Vandenheede, H. et al., „Socioeconomic Inequalities in All- cause Mortality in the Czech Republic, Russia, Poland and Lithuania in the 2000s: Findings from the HAPIEE Study”, Journal of Epidemiology and Community Health, sv. 68, 2014, s. 297-303.

 

Zdroj: OECD

 

Celosvětový den epilepsie – 26. březen

 

Tento den si celý svět připomíná tzv. Purple day, jehož cílem je zvýšit povědomí o epilepsii a tématech s ní spojených. Jeho idea vznikla v roce 2008 v Kanadě, aktuálně se tento den oblékají do fialové barvy lidé v mnoha zemích světa. Smyslem je upozornit na to, že mezi námi žijí lidé s epilepsií; zejména proto, že na nich toto onemocnění většinou není na první pohled vidět. Epilepsie je přitom nejčastější chronické neurologické onemocnění, které postihuje  0,5 – 1 % populace. Na světě žije více než 50 milionů lidí s epilepsií, z toho až 15 milionů dětí.

V České republice je to asi 80 000 lidí (z toho 16 000 dětí) s aktivní epilepsií, nejméně dalších 160 000 lidí se ale pro epilepsii v průběhu života léčilo nebo stále léčí, jsou však více než 5 let bez záchvatu. Až u tří čtvrtin nemocných se první záchvaty objeví před 20. rokem života. U třetiny pacientů je léčba epilepsie obtížná, protože u nich nelze záchvaty zvládnout dostupnými léky. Tito nemocní s tzv. farmakorezistentní epilepsií by měli být léčeni v uznaných centrech (Centrech vysoce specializované péče pro farmakorezistentní epilepsie), mezi které patří i Centrum pro epilepsie Motol.

Diagnóza epilepsie jako chronického onemocnění se zdaleka netýká jen nemocného dítěte; podstatným způsobem ovlivňuje život celé rodiny a stejně tak může významně zasáhnout i řadu dalších lidí v kolektivech, ve kterých se dítě s epilepsií pohybuje.

„Lékařům v centrech pro epilepsie už dávno nejde jen o to, kolik má dítě záchvatů. Zajímáme se i o to, jak se celkově cítí a jak spokojeně prožívá svůj život. Bylo prokázáno, že kvalita života nemocného dítěte i jeho rodiny je lepší tam, kde je okolí správně informováno o epilepsii samotné i o různých oblastech života, kterých se může dotýkat. Co nejširší informovanost o epilepsii je proto cílem nás lékařů i organizací, které se pomoci rodinám s dětmi s epilepsií zabývají,“řekl profesor Pavel Kršek, přednosta Kliniky dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol a předseda Společnosti dětské neurologie v České republice na TK v Praze.

Podstatným krokem tímto směrem je vydání brožury „Epilepsie a dítě“, kterou s odborným dohledem prof. MUDr. Pavla Krška, Ph.D. z Kliniky dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol připravila Společnost E. Jde o zcela novou publikaci, která nabízí přehledné a obsáhlé informace pro rodiče i odborníky, kteří se chtějí naučit nebo dozvědět, jak zvládnout epilepsii u dětí. Jsou zde také přehledné instrukce o poskytnutí první pomoci při epileptickém záchvatu. Publikace je k dispozici on-line na odkazu www.spolecnost-e.cz/pro-rodice a také v tištěné podobě.

Klinika dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol je největším pracovištěm dětské neurologie v České republice. Zajišťuje diagnostiku a léčbu dětem s nemocemi nervové soustavy od 4 týdnů do dovršených 18 let věku. Působí jako superkonziliární pracoviště pro všechny neurologické diagnózy dětského věku v rámci celé ČR. Klinika byla založena 19.1.1971 jako první samostatné klinické pracoviště dětské neurologie v naší republice a jedno z prvních na světě. Jejím zakladatelem byl profesor Ivan Lesný (1914-2002), mimořádná osobnost světového významu, jeden ze zakladatelů oboru dětská neurologie nejen u nás, ale i v Evropě.

Ke klinice patří více center akreditovaných na národní i mezinárodní úrovni. Vyjma Centra pro epilepsie Motol jsou to centra s mezinárodní akreditací v rámci Evropské referenční sítě vzácných onemocnění – ERN pro vzácné a komplexní epilepsie, vzácná neuromuskulární onemocnění a hereditární ataxie, dále pak Centrum pro poruchy spánku u dětí.

www.fnmotol.cz

www.fkjablonec.cz

www.spolecnost-e.cz

Zdroj: medicina.cz

Nejčastější oční vady

Oči dokážou prozradit různé zdravotní obtíže, které nás mohou potkat. Jeden z nejdůležitějších smyslových orgánů našeho těla, kterým z okolí přijímáme až 80 procent podnětů, ale může sám trpět nejrůznějšími vadami a onemocněními.

Při krátkozrakosti špatně rozeznáváme vzdálené předměty, citlivě vnímáme oslnění, při práci s výpočetní technikou či řízení vozidel a strojů. Při krátkozrakosti je obraz vytvářen před sítnicí, a proto dochází k neostrosti obrazu. Krátkozrakost (neboli myopie) se koriguje „mínusovými“ čočkami, které posunou obraz dozadu na sítnici a ten se tak stává ostrým. Řešením jsou buď brýle či kontaktní čočky, anebo laserová operace. V současnosti nejmodernější laser pro odstranění střední a vyšší krátkozrakosti se nazývá femtosekundový. „Laser na základě precizních výpočtů separuje přebytečnou tkáň uvnitř rohovky a chirurg ji následně odstraní speciální pinzetou. Nedojde k narušení samotného povrchu oka, a rohovka si díky tomu zachová svou pevnost a stabilitu,“ říká MUDr. Lucie Valešová, primářka Oční kliniky DuoVize Praha.

Dalekozraké oko obtížně zaostřuje blízko umístěné předměty. Slabšího stupně si vůbec nemusíme všimnout, protože se oko automaticky doostří (akomoduje). Permanentní akomodace oka nám však může už při stupni +0,5 dioptrie způsobit bolest hlavy, migrény, ospalost či nesoustředěnost. Při dalekozrakosti (hypermetropii) je obraz vytvářen za sítnicí, proto se korekce provádí „plusovými“ čočkami, které posunou obraz vpřed na sítnici. K odstranění dalekozrakosti jsou vhodné laserové refrakční zákroky.

Astigmatismus je vada, která jde většinou ruku v ruce s krátkozrakostí a dalekozrakostí. Přestože vzniká většinou v prvním roce života, může být diagnostikován i v dospělosti, nejčastěji v souvislosti s úrazy, operacemi rohovky a při některých očních onemocněních. Řada lidí dokonce ani neví, že tuto vadu má. Provází ji pálení a řezání očí, nepříjemné bolesti hlavy a šíje, únava a pokles výkonnosti. Astigmatismus se koriguje speciálními brýlovými skly a kontaktními čočkami, ale i laserovou operací. Nejmodernější metodou je aplikace nitrooční čočky.

Po 40. roku naše oční čočky začínají ztrácet svou pružnost, a tím i schopnost zaostřit na blízké předměty. Vetchozrakost (presbyopie) se začne projevovat potřebou oddalovat, až jsou jednoho dne naše ruce příliš „krátké“. Nevidíme dobře na jemné ruční práce, s obtížemi hledáme v mobilním telefonu. Pokud to neřešíme, trpíme bolestí hlavy, pálením očí, nadměrným slzením nebo naopak pocitem písku v očích. Vetchozrakost lze standardně řešit brýlemi „na blízko“. Avšak moderním řešením je nitrooční zákrok typu PRELEX, při němž je do oka implantována speciální víceohnisková nitrooční čočka, která umožňuje dobré vidění do dálky i na blízko bez použití brýlí.

Šedý zákal neboli katarakta patří mezi nejčastější příčiny oslepnutí. Oční čočka se kvůli stárnutí postupně zakaluje natolik, že se vidění stává neostrým a zamlženým, až nakonec může zmizet úplně. „V počátcích se onemocnění nemusí dokonce ani nemusí nijak projevovat, patrné je až v pokročilé fázi. Většinou postihuje osoby starší 65 let, po 75. roce věku se podle statistik objevuje u více než tří čtvrtin populace,“ vysvětluje docentka MUDr. Šárka Skorkovská, CSc., primářka Oční kliniky NeoVize Brno. Kataraktu nelze vyléčit brýlemi ani kapkami do očí, ale pouze chirurgickým zákrokem. Dle TZ.

www.side-effect.cz

Zdroj: medicina.cz

Potraviny se dají jíst mnohem déle, než uvádí datum

Plýtvání potravinami by snížilo lepší značení doby spotřeby. Jogurty lze jíst bez obav i po datu použitelnosti, tvrdí například šéf potravinářské komory.

Míra současného plýtvání s potravinami by se mohla snížit, pokud by se změnil současný systém značení trvanlivosti na obalech potravinářských výrobků. Poukazuje na to Potravinářská komora ČR a není zdaleka sama.

Značení potravin – současná legislativa

Datum použitelnosti

  • Uvádí se slovy „Spotřebujte do…“ a následuje buď datum, nebo odkaz na místo, kde je datum uvedeno na etiketě nebo obalu.
  • Datum je v předepsaném pořadí – den, měsíc a rok.
  • Používá se pro potraviny, které podléhají rychle zkáze, a musí být proto rychle spotřebovány, např. jogurty a jiné mléčné výrobky, ryby, chlazenou drůbež, výrobky studené kuchyně atp.
  • Potraviny s prošlou dobou použitelnosti se nepovažují za bezpečné a nesmí se uvádět do oběhu.

Datum minimální trvanlivosti

  • Uvádí se slovy „minimální trvanlivost do…“ nebo „minimální trvanlivost do konce …“.
  • Připojeno je buď datum, nebo odkaz na místo, kde je datum uvedeno na etiketě nebo obalu.
  • Používá se pro „trvanlivé“ potraviny, které se rychle nekazí. Příkladem mohou být konzervy, sušenky, čokoláda, nápoje, těstoviny atp.
  • Potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti lze uvádět do oběhu, ovšem pouze pokud jsou zdravotně nezávadné a pokud jsou zřetelně označeny jako prošlé a umístěny odděleně od běžného zboží.
 Potraviny vydrží déle, než je datum na obalu

O změně značení prostřednictvím nápisů „datum minimální trvanlivosti“ a „datem použitelnosti“ uvažuje také Evropská unie, zejména díky tlaku veřejnosti a nevládních organizací právě kvůli nadměrnému plýtvání potravinami. Řada spotřebitelů totiž potraviny po uplynutí data použitelnosti, což je konkrétní den, měsíc a rok uvedený na obalu, potraviny vyhazuje. Domnívá se totiž, že po uvedeném datu výrobky ztrácejí svou kvalitu, nebo alespoň senzorické vlastnosti.

To však nemusí být podle ředitele Potravinářské komory ČR pravda. „Díky stále vyspělejším technologií, zejména v oblasti mikrobiologie, se mohou mnohé mlékárenské produkty, například jogurty, bez problémů po uplynutí data na obalu konzumovat. A v případě zrajících sýrů je dokonce jejich delší skladování i žádoucí, protože v ledničce ještě více dozrají,“konstatuje Miroslav Koberna. Podle něj je proto na čase parametry doby spotřeby změnit.

Jako příklad přitom zmínil Švýcarsko (které není členem EU, a proto pro něj nejsou některé povinnosti vyplývající z evropské legislativy závazné), kde najde spotřebitel na obalu výrobku dvě data – do kdy se smí výrobek prodávat a do kdy se může spotřebovat.

Kdy potraviny končí v odpadcích

Doba prodeje je přitom docela důležitá. Pokud se totiž potravina prodává na konci své oficiální „životnosti“, obvykle se dostane takové zboží do slevových akcí. Díky nim  spotřebitelé sice nakoupí větší množství zlevněných výrobků, ale následně je nedokáží do data použitelnosti spotřebovat. Výsledkem pak je, že takové potraviny končí v kontejnerech.

Podle statistik přitom české domácnosti vyhodí ročně více než 250 000 tun jídla a potravinový odpad tvoří třicet procent veškerého odpadu domácností. Jen ve školních zařízeních se podle iniciativy Skutečně zdravá škola vyhodí ročně zhruba 48 000 tun jídla, za které se zbytečně zaplatí 2,5 miliardy korun.

Nevhodné skladování zkrátí dobu použitelnosti potravin

Většina odborníků se shoduje v tom, že takové plýtvání nemá logiku, ani tu zdravotní. Jak již bylo řečeno, mnohé z vyhozených potravin se dají normálně jíst. Paradoxem navíc je, že životnost potravin mohou negativně nevhodným skladováním ovlivnit sami spotřebitelé. Pokud je výrobek skladován při jiné (obvykle vyšší) teplotě, než doporučuje na obalu výrobce, může být naopak potravina nepoživatelná a ke konzumaci nevhodná ještě před uplynutím data použitelnosti. Což je další opodstatnění pro změnu současných parametrů označování data spotřeby.

Datum prostě při nesprávných podmínkách skladování negarantuje prakticky nic – a to oběma směry.

Trvanlivé potraviny vydrží déle, ale za cenu technologických úprav

Na závěr ještě několik slov k označování některých základních druhů potravin jako „trvanlivé“. Podle platné legislativy se například masné výrobky mohou tímto způsobem označit pouze tehdy, pokud se tepelným ošetřením nebo fermentací v kombinaci se zráním či sušením sníží aktivita vody na hodnotou 0,93. Dosáhne se tak minimální doby trvanlivosti 21 dní při teplotě skladování 20 °C (např. salámy „vysočina“, „selský“, „turistický trvanlivý“).

Názvem „trvanlivé mléko“ nebo „trvanlivá smetana“ se pak může označit pouze tekuté mléko nebo tekutá smetana, které byly ošetřeny buď krátkodobým zahřátím na teplotu nejméně 135 ℃ po dobu nejméně 1 sekundy (UHT-ohřev) a asepticky zabaleny, nebo ošetřeny nepřímým ohřevem v hermeticky uzavřených obalech na teplotu nad 100 ℃ po dobu zajišťující mikrobiologickou nezávadnost (sterilace).

Konečně pečivo může být označeno jako trvanlivé, pokud se dosáhne vlhkosti nejvýše 10 % (např. sušenky ze šlehaných hmot, oplatky, suchary, preclíky, knäckebrot, crackery) nebo v případě perníků 16 %.

 Takové informace vycházející z technologie zpracování jsou však známé jen výrobcům. Spotřebitelé by se proto měli orientovat spíše než na trvanlivé potraviny na výrobky čerstvé, které ale samozřejmě tak dlouho, jako ty trvanlivé, nevydrží. Vydrží ale často déle, než je na nich napsáno nebo než si myslíme. Pokud je správně skladujeme.
Zdroj: vitalia.cz

Sušené ovoce: najdete v něm pesticidy i brouky

Sušené ovoce se běžně používá do velikonočních mazanců, koláčů, ale jí se i jen tak. Že je v rozumné míře zdravé, o tom není pochyb, jen musíte vybrat správně. To, které není zasažené brouky nebo neobsahuje mnoho pesticidů.

V domnění, že zobeme u televize zdravě, si namísto chipsů domů kupujeme sušené ovoce. A přestože ho konzumujeme s mírou, neboť je v něm velké množství přirozeně (a někdy i nepřirozeně) se vyskytujících cukrů, zas tak zdravě si nepočínáme. Sušené ovoce je totiž bohužel poměrně často nejakostní a nebezpečné. Alespoň do těchto kategorií ho řadí inspektoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI).

 Není to ovšem ojedinělý případ, kdy se inspektoři setkali s podobně závadným zpracovaným ovocem. Často naráží na plody, u nichž je překročen maximální limit reziduí pesticidu carbofuranu, což je jeden z nejjedovatějších karbamátových pesticidů. Loni je překvapil i nález sušených plodů obsahující devět let zakázaný přípravek na hubení hmyzu Propargit.
Zdroj: vitalia.cz

 

Věda potvrzuje babské rady: Česnek je všelék

 

Všestranně přínosné použití česneku se traduje z generace na generaci. Je využíván při domácí léčbě a znalosti o jeho blahodárných účincích na lidské tělo se předávají stovky let. Jednou z nejvýznamnějších složek obsažených v česneku je alicin.

Následující komplexní přehled Jen Miller shrnuje všechny doložené účinky česneku a je převratným výzkumným materiálem svého druhu, citujícím desítky vědeckých pramenů (v angličtině na www.jenreviews.com/garlic).

Česnek (Allium) se biologicky řadí do rodiny jednoděložných rostlin a je blízkým příbuzným pažitky, cibule, pórku nebo šalotky. Jeho historie je stará tisíce let a jako lék i potravu ho užívaly již nejstarší civilizace – Egypťané, Číňané, Babyloňané, Římané i Řekové.

Léčivé účinky česneku jsou známy rovněž v „babské medicíně“ – česnek se používá pro ředění krve, pro odstranění infekcí, potápěči jím léčí například ušní infekce apod. Známý je česnek i z klasické literatury a jejích pozdějších filmových adaptací, kdy jím byli odháněni upíři.

Autor: Photo by FOODISM360 on Unsplash, podle licence: Public domainVědecké výzkumy prokázaly efekt česneku na odbourávání únavy, snižování krevního tlaku, detoxikační účinky i příznivý vliv na imunitní systém

Jednou z nejužitečnějších živin obsažených v česneku je alicin, sirnatá sloučenina, jež je například zodpovědná i za jeho charakteristickou vůni. Díky alicinu je česnek užíván například jako prevence kardiovaskulárních onemocnění, hodnotné jsou i jeho antioxidační účinky nebo jeho schopnost předcházet únavě. Kromě alicinu obsahuje česnek i další živiny a vitamíny (vitamin C, B6, B1, selen, měď, mangan, vápník a fosfor).

V první části studie o „všemocných“ účincích česneku se zaměříme na jeho efekt na odbourávání únavy, snižování krevního tlaku, jeho detoxikační účinky a příznivý vliv na imunitní systém.

Česnek jako prevence únavy

Staré civilizace užívaly česnek nejen k prevenci únavy, ale i pro zvýšení fyzické výkonnosti, síly a pracovního výkonu. Například staří Řekové podávali olympionikům pro zvýšení jejich fyzické síly právě česnek. Účinnost tohoto starého zvyku byla potvrzena nejen studiemi na zvířatech, ale i na lidech, jimž česnek podávaný během cvičení dokázal zvýšit vytrvalost a snížit fyzickou únavu.

Česnekový olej užívaný při mírné fyzické zátěži pomáhá snížit srdeční frekvenci u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Po podání česneku pacienti prokazovali při cvičení vyšší odolnost. Česnek obsahuje thiamin (vitamin B1) a pyridoxin (vitamín B6), které mohou při kombinaci s dalšími živinami snížit únavu rovněž u pacientů v konečném stadiu ledvinových onemocnění. Nedostatek fosforu a mědi, jež jsou v česneku přítomny, jsou rovněž rizikovým faktorem pro vznik únavového syndromu.

Léčba a prevence kardiovaskulárních onemocnění

Česnek má, díky složkám, které obsahuje, schopnost snižovat krevní tlak a hladinu cholesterolu, což jsou vysoce rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění.

Autor: Photo by LoboStudio Hamburg on Unsplash, podle licence: Public domainJedna z nejvýznamnějších složek v česneku alicin předchází kardiovaskulárním onemocněním

Již zmíněný alicin, jedna z nejvýznamnějších složek obsažených v česneku, předchází kardiovaskulárním onemocněním a má rovněž potenciál eliminovat jejich příznaky, jako jsou hyperglykemie, srdeční hypertrofie a agregace krevních destiček. Antioxidační vlastnosti alicinu také pomáhají při prevenci a léčbě kardiovaskulárních onemocnění vylučováním volných radikálů v těle a podporou uvolňování glutathionu.

Studie na zvířatech ukázaly, že extrakty česneku pomáhají snižovat diastolický a systolický tlak, čímž klesá riziko hypertenze, jednoho z rizikových faktorů pro kardiovaskulární onemocnění. A co víc, stejná zjištění byla prokázána i u lidí, kteří již hypertenzí trpí.

Česnek má schopnost snížit i mírně zvýšenou hladinu cholesterolu. V této souvislosti je mu připisováno mnoho „zásluh“ – výtažky z česneku pomáhají snížit krevní tlak osob trpících léčeným, ale nekontrolovaným vysokým krevním tlakem. Účinné látky v česneku, alicin a S-allyl cystein, zabraňují rovněž progresi aterosklerózy. Sírové produkty obsažené v česneku zase chrání před trombózou tím, že česnek zabraňuje agregaci trombocytů. Studie také naznačují, že česnek je účinný při snižování hladin homocysteinu, aminokyseliny, která v přebytku může způsobit mrtvici, srdeční onemocnění a srdeční záchvaty.

Dlouhodobé užívání česneku působí rovněž pozitivně proti aortální tuhosti, jenž je dalším faktorem pro kardiovaskulární komplikace u starších lidí. Fosfor obsažený v česneku je účinný při snižování krevního tlaku u osob s vysokým rizikem vzniku aterosklerózy. Měď, další složka česneku, pomáhá regulovat krevní tlak, čímž zabraňuje hypertenzi a dalším rizikovým faktorům kardiovaskulárních onemocnění. Na zvířatech bylo prokázáno, že nedostatek mědi vede k hypercholesterolemii, rizikovému faktoru aterosklerózy.

Česnek jako detoxikátor

Česnek je účinný anti-hepatotoxický i detoxikační prostředek. Může napomoci prevenci a léčbě hepatotoxicity způsobené chloridem uhličitým, dusičnany, olovem, nikotinem, gentamicinem a acetaminofenem.

Autor: Photo by Gaelle Marcel on Unsplash, podle licence: Public domainČesnek má i další léčivé vlastnosti, jako jsou prevence rakoviny, cukrovky či příznivý účinek na kosti

Studie ukazují, že česnek je účinný při ochraně jaterních buněk před chemicky indukovanou hepatotoxicitou. Obsahuje také fosfor, jeden z klíčových elektrolytů, který potřebují ledviny k vyrovnání hladiny tuku, sodíku, vody a kyseliny močové.

Pozitivní vliv česneku na imunitní systém

Česnek pomáhá stimulovat a posilovat imunitní systém podporou aktivace makrofág, které jsou nadneseně nazývány „buňkami zabijáky“. S tím souvisí i jeho pozitivní vliv při ochraně těla před infekcí horních cest dýchacích. Česnek pomáhá snižovat časté výskyty nachlazení a rovněž ovlivňuje jeho délku. Doplnění stravy česnekem by mohlo pomoci zlepšit funkci imunitních buněk tím, že sníží závažnost nachlazení a chřipky.

Další ze složek česneku, germanium, je účinná při stimulaci imunitního systému, stejně jako selen, který zlepšuje imunitní funkce. Osoby užívající selen mají nižší náchylnost k virovým onemocněním. Nedostatek selenu a dalších stopových prvků může mít dokonce za následek narušení imunitních funkcí. A naopak nedostatek thiaminu, jenž je nezbytný pro aktivaci imunitního systému, je rovněž hlavní příčinou sepse u smrtelně nemocných pacientů.

Vitaminy B1 a B6 v česneku obsažené mohou při kombinaci s dalšími důležitými živinami pomoci zlepšit imunitní funkci jedinců trpících na konečné stadium onemocnění ledvin. Vitamin C (kyselina askorbová) je schopen zabránit a následně i léčit běžná nachlazení a aktivovat imunitní systém podporou šíření T-buněk během infekce.

Česnek je bohatý na antioxidanty

Česnek obsahuje řadu živin, které mají antioxidační schopnosti, jež pomáhají předcházet, snižovat a zpomalovat oxidační poškození v těle. Bioaktivní sloučeniny v česneku pomáhají inhibovat tvorbu volných radikálů v mozku a v ostatních částech těla. Stejně tak i další sloučeniny v česneku obsažené mají různé antioxidační vlastnosti.

 Zdroj: vitalia.cz

Ministr zdravotnictví obnovil práce na programu Zdraví 2020

 

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch obnovil práce na programu Zdraví 2020, který má sloužit k naplnění Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí v ČR. Zadal kontrolu stavu plnění programu Zdraví 2020, zjištění příčiny skluzu v naplňování cílů některých dílčích plánů a doporučení řešení, která by měla přinést urychlení prací na implementaci programových cílů. Náměstkyně ministra Alena Šteflová, která dostala dohled nad plněním programu do své kompetence, zahájila nová jednání s odborníky o potřebných krocích.

Program Zdraví 2020 byl koncipován Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jako Osnova evropské zdravotní politiky pro 21. století. V podmínkách České republiky byl význam tohoto klíčového dokumentu WHO úžeji specifikován a připraven jako Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí, schválená usnesením Vlády ČR ze dne 8. 1. 2014 a usnesením Poslanecké sněmovny PČR z 20. 3. 2014. V důsledku toho se program Zdraví 2020 stal pouze jednou ze složek zdravotní politiky, které byla věnována spíše okrajová pozornost a omezené prostředky. Na základě výzvy Ministerstva zdravotnictví byly ustaveny pracovní skupiny složené z uznávaných odborníků, které připravily 13 akčních plánů schválených Vládou ČR dne 20. 8. 2015.

První kontrola realizovaná v roce 2017 odhalila značné disproporce v plnění cílů jednotlivých akčních programů. Zatímco ty pracovní skupiny, které se mohly opřít o institucionální zázemí a financování, mnohé ze stanovených cílů plnily nebo dokonce již splnily, jiné, které se o takové zázemí opřít nemohly, úkoly plnily jen částečně nebo vůbec ne. Původní předpoklad financování programu z Evropských strukturálních fondů se nenaplnil, jelikož nebyly vypsány vhodné výzvy, jakkoli byl program Zdraví 2020 schválen jako předpoklad pro uvolnění prostředků z těchto fondů.

 

Aktuálně ministr Adam Vojtěch uložil náměstkyni Aleně Šteflové, aby se s předsedy jednotlivých garantů akčních plánů sešla a detailně s nimi projednala stav plnění plánovaných úkolů, zmapovala problémy, kterým pracovní skupiny čelí, a navrhla urychlená možná řešení. Kromě toho budou předsedové pracovních skupin požádáni, aby identifikovali oblasti, v nichž je třeba zvýšit úroveň zdravotní gramotnosti, a pokusili se definovat témata, která by mohla být v budoucnu prezentována na připravovaném webu pro pacienty v rámci Národního zdravotnického informačního portálu. Hlavní důraz bude kladen na prevenci rizikového chování, zainteresovanost občana na péči o vlastní zdraví, zvládání infekčních onemocnění a provakcinační strategii, podporu a ochranu duševního zdraví, zlepšení dostupnosti zdravotní péče včetně péče následné a dlouhodobé a další témata k posílení primární a sekundární prevence a z oblasti zvyšování kvality a efektivity poskytované péče. První jednání proběhnou již březnu.

 

Akční plány pro implementaci Národní strategie Zdraví 2020:

Jako hlavní výstup dosavadní realizace programu byly vytvořeny tzv. akční plány (AP), které blíže specifikují konkrétní cíle, odpovědnost, ukazatele, termíny plnění pro klíčová prioritní témata Národní strategie Zdraví 2020 a rámcové rozpočty. AP jsou materiálem, který by měl zajistit kontinuitu směřování péče o zdraví. V této chvíli existuje celkem třináct akčních plánů, z nichž některé obsahují dílčí akční plány, dle rozsahu jednotlivých témat:

  • AP 1 Podpora pohybové aktivity
  • AP 2 Správná výživa a stravovací návyky
    • AP 2a Správná výživa a stravovací návyky
    • AP 2b Prevence obezity
    • AP 2c Bezpečnost potravin
  • AP 3 Duševní zdraví
  • AP 4 Omezení zdravotně rizikového chování
    • AP 4a Vytvoření interdisciplinárního meziresortního rámce primární prevence rizikového chování u vysoce ohrožených skupin dětí v České republice
    • AP 4b Oblast kontroly tabáku v České republice
    • AP 4c Omezení škod působených alkoholem
  • AP 5 Snižování zdravotních rizik ze životního a pracovního prostředí
  • AP 6 Zvládání infekčních onemocnění
    • AP 6a Provakcinační AP
    • AP 6b Zvládání infekčních onemocnění, zejména nové a znovu se objevujících infekcí, infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče, opatření proti antimikrobiální rezistenci
  • AP 7 Rozvoj programů zdravotního screeningu v ČR
  • AP 8 Zvýšení kvality, dostupnosti a efektivity následné, dlouhodobé a domácí péče
    • AP 8a Zvýšení kvality, dostupnosti a efektivity následné, dlouhodobé a domácí péče
    • AP 8b Zvýšení dostupnosti návazné péče
  • AP 9 Zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotnických služeb​​
  • AP 10 Celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků
    • AP 10a celoživotního vzdělávání lékařů
    • AP 10b Celoživotního vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků
  • AP 11 Elektronizace zdravotnictví
  • AP 12 Rozvoj zdravotní gramotnosti​​​
  • AP 13 Rozvoj ukazatelů zdravotního stavu obyvatel

Více informací najdete na webu MZ ČR.

Zdroj: mzcr.cz

Studie GYTS 2016

Global Youth Tobacco survey (GYTS) je školní výběrová studie, která monitoruje užívání tabákových výrobků a znalosti a postoje školní mládeže ve věku 13 – 15 let k této problematice. Studie GYTS byla vytvořena Světovou zdravotnickou organizací (WHO) ve spolupráci s Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC, USA). Česká republika se v roce 2016 zapojila již do čtvrtého celosvětového výzkumu kouření GYTS, kterého se zúčastnilo 3926 žáků 7. až 9. tříd a věkem odpovídajících studentů víceletých gymnázií ze 44 náhodně vybraných škol v celé České republice vyplněním anonymního dotazníku se 70 otázkami. Česká studie GYTS poskytuje údaje o prevalenci kouření cigaret, užívání ostatních tabákových výrobků a informace o pěti determinantách užívání tabáku: dostupnosti a ceně, expozici pasivnímu kouření, zanechání kouření, vlivu médií, reklamy a školních osnov. Výsledky studie je možné využít při přípravě komplexního programu omezování spotřeby tabáku. Proto je velmi důležité získat základní údaje o znalostech, chování a postojích ve vztahu ke kouření a zjistit další možné faktory, které by mohly mít vliv na užívání tabáku mládeží. Data z národní studie budou využita v mezinárodní srovnávací zprávě.

Cíle GYTS

Celosvětová studie užívání tabáku mládeží (GYTS), součást globálního systému sledování tabáku (GTSS), je celosvětovým standardem pro systematické sledování užívání tabáku (určeného pro kouření i bezdýmného) mládeží a sledování hlavních indikátorů kontroly tabáku. GYTS je celostátně reprezentativní školní průzkum žáků ve třídách odpovídajících věku 13 až 15 let a je určen k vytváření průřezových odhadů pro každou zúčastněnou zemi. GYTS používá standardní základní dotazník, výběr vzorku a protokol sběru dat. Pomáhá zemím při plnění jejich závazků vyplývajících z Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace (WHO) o kontrole tabáku (FCTC), aby byly vytvořeny srovnatelné údaje v rámci jednotlivých zemí i mezi nimi.

WHO vyvinula program MPOWER, balíček vybraných opatření ke snížení poptávky obsažených v FCTC:

 

 

 

 

mpower

Monitorovat užívání tabáku & politiky v oblasti prevence

Chránit lidi před tabákovým kouřem

Nabídnout pomoc při odvykání užívání tabáku

Varovat před nebezpečím tabáku

Prosazovat zákaz reklamy na tabákové výrobky, jejich propagace a sponzorování

Zvýšit daně na tabák

Metodologie GYTS

GYTS používá globální standardizovanou metodiku, která zahrnuje dvoustupňový výběr vzorku škol s pravděpodobností úměrnou velikosti počtu zapsaných žáků. Třídy ve vybraných školách jsou vybrány náhodně a všichni žáci ve vybraných třídách jsou způsobilí k účasti na průzkumu.

Průzkum používá standardní základní dotazník se sadou nepovinných otázek, které umožňují přizpůsobení potřebám dané země pro stanovení rozsahu užívání tabáku a klíčových indikátorů kontroly tabáku. Dotazník se zabývá následujícími tématy: užívání tabáku (pro kouření i bezdýmný); zanechání kuřáctví; pasivní kouření (SHS); proti-tabáková sdělení v médiích a reklama na tabákové výrobky; přístup k tabákovým výrobkům a jejich dostupnost; znalosti a postoje týkající se užívání tabáku.

Otázky dotazníku vyplňují žáci sami do odpovědního listu, který je přizpůsoben ke skenování a je anonymní, aby byla zajištěna jeho důvěrnost.

V České republice byla studie GYTS provedena v roce 2016 Státním zdravotním ústavem za koordinace Ministerstvem zdravotnictví.

Celková míra odpovědí byla 78,3 %. Do studie bylo zařazeno 3 926 způsobilých žáků v základních školách 7. – 9. stupně, 1. – 2. stupně šestiletých gymnázií a 2. – 4. stupně osmiletých gymnázií.  Z toho 3 521 bylo ve věku 13-15 let. Výsledky se uvádějí u žáků v tomto věku.

.

To podstatné o GYTS

UŽÍVÁNÍ TABÁKU
·         21,2 % žáků (21,3 % chlapců a 21,1 % dívek) v současné době užívá nějaký tabákový výrobek.

·         19,2 % žáků (18,4 % chlapců a 20,0 % dívek) v současné době tabák kouří.

·         15,2 % žáků (14,0 % chlapců a 16,6 % dívek) v současné době kouří cigarety.

·         4,7 % žáků (6,4 % chlapců a 2,8 % dívek) v současné době užívá bezdýmný tabák.

 

Elektronické systémy dodávající nikotin
·         11,2 % žáků (12,5 % chlapců a 9,8 % dívek) v současné době užívá elektronické cigarety.

 

Zanechání kouření
·         Šest z deseti současných kuřáků se pokusilo přestat kouřit v průběhu posledních 12 měsíců.

·         Téměř pět z deseti současných kuřáků si přeje nyní přestat kouřit.

 

Kouř z druhé ruky
·         35,0 % žáků bylo vystaveno tabákovému kouři v jejich domově. 42,9 % žáků bylo vystaveno tabákovému kouři uvnitř uzavřených veřejných prostor.

 

přístup & dostupnost
·         50,3 % současných kuřáků cigaret získalo cigarety tak, že si je koupilo v obchodě, od pouličního prodejce, nebo v prodejním stánku.

·         69,1 % současných kuřáků, kteří si koupili cigarety, neodmítli cigarety prodat z důvodu jejich nízkého věku (13 – 15 let).

 

média
·         Téměř pět z deseti žáků si všimlo proti-tabákového sdělení v médiích.

·         Více než šest z deseti žáků si všimlo reklamy na tabákové výrobky nebo jejich propagace, když navštívili místo prodeje těchto výrobků.

·         Více než jeden z deseti žáků vlastní předmět, na němž je logo tabákové značky.

 

Znalosti a postoje
·         61,5 % žáků si určitě myslí, že tabákový kouř od ostatních lidí jim škodí.

·         83,0 % žáků je pro zákaz kouření uvnitř uzavřených veřejných prostorů.

 

Užívání tabáku
Kuřáctví tabáku v % CELKEM chlapci dÍVKy
Současní kuřáci tabáku1 19,2 18,4 20,0
Současní kuřáci cigaret2 15,2 14,0 16,6
Silní kuřáci cigaret3 5,8 5,8 5,9
Současní kuřáci jiných forem tabáku4 9,1 10,4 7,8
Kuřáci tabáku celkem5 54,0 55,1 52,8
Kuřáci cigaret celkem6 49,8 51,2 48,4
Kuřáci jiných forem tabáku celkem7 31,5 33,1 29,7
Bezdýmný tabák
Současní uživatelé bezdýmného tabáku8 4,7 6,4 2,8
Uživatelé bezdýmného tabáku celkem9 15,0 20,6 9,0
Užívání tabáku celkem (určeného ke kouření a/nebo bezdýmného)
Současní uživatelé tabáku10 21,2 21,3 21,1
Uživatelé tabáku celkem11 55,6 57,4 53,8
náchylnost
Žáci, nikdy neužívající tabák, náchylní k užívání tabáku v budoucnu12 22,5 19,8 25,2
Nekuřáci, kteří si myslí, že by cigarety mohli kouřit13 6,5 6,7 6,4
Elektronické systémy dodávající nikotin
% CELKEM chlapci DÍVKY
Současní uživatelé elektronických cigaret14 11,2 12,5 9,8
zanechání kouření
% CELKEM chlapci  DÍVKy
Současní kuřáci, kteří se v posledních 12 měsících pokoušeli přestat kouřit 59,2 55,7 62,2
Současní kuřáci, kteří chtějí přestat kouřit nyní 47,6 47,1 48,0
Současní kuřáci, kteří si mysleli, že budou schopni přestat kouřit, pokud by chtěli 87,7 88,7 86,8
Současní kuřáci, kteří někdy dostali pomoc nebo radu od odborníka nebo v program, aby přestali kouřit 3,5 3,1 3,9
Kouř z druhé ruky (pasivní kouření)
% CELKEM chlapci  DÍVKy
Expozice tabákovému kouři doma 35,0 32,9 37,2
Expozice tabákovému kouři v uzavřených veřejných prostorách 42,9 41,1 44,8
Expozice tabákovému kouři na jakémkoli venkovním veřejném místě 71,9 68,9 75,2
Žáci, kteří viděli, že někdo kouří ve školní budově nebo na školním pozemku†† 35,4 36,0 34,8

 

Přístup a dostupnost
% CELKEM chlapci dÍVKy
Současní kuřáci cigaret, kteří získali cigarety tak, že si je koupili v obchodě, od pouličního prodejce, nebo v prodejním stánku15 50,3 57,3 44,5
Současní kuřáci cigaret, kterým neodmítli cigarety prodat z důvodu jejich nízkého věku (13 – 15 let)16 69,1 70,2 68,1
Současní kuřáci cigaret, kteří si je koupili jako jednotlivé kusy17 24,6 23,0 26,0
MÉDIA
Reklama na TABÁK V % CELKEM chlapci DÍVKY
Žáci, kteří si všimli reklamy na tabákové výrobky nebo jejich propagace v místě jejich prodeje18 61,8 62,9 60,6
Žáci, kteří viděli někoho užívat tabák v televizi, na videu, či ve filmu19 82,4 83,2 81,5
Žáci, kterým byl někdy nabídnut tabákový výrobek zdarma od zástupce tabákové společnosti 4,6 5,3 3,9
Žáci, kteří vlastní nějaký předmět, na němž je logo tabákové značky 11,9 13,3 10,4
Reklama proti tabáku
Žáci, kteří si všimli proti-tabákových sdělení v médiích†† 46,9 45,0 49,1
Žáci, kteří si všimli proti-tabákových sdělení na sportovních a společenských akcích20 30,8 33,8 27,4
Současní kuřáci, kteří přemýšleli o zanechání kouření z důvodu zdravotního varování (na krabičkách cigaret) 21 20,9 19,7 22,0
Žáci, kteří se v posledních 12 měsících učili ve škole o nebezpečí užívání tabáku 44,4 45,0 43,8
Znalosti a postoje
% CELKEM chlapci DÍVKY
Žáci, kteří si určitě myslí, že je obtížné přestat, jakmile někdo začne kouřit tabák 36,3 39,0 33,4
Žáci, kteří si myslí, že kouření tabáku pomáhá lidem cítit se uvolněně na oslavách, večírcích a společenských setkáních 40,3 42,3 38,1
Žáci, kteří si rozhodně myslí, že tabákový kouř od ostatních lidí je pro ně škodlivý 61,5 64,2 58,7
Žáci, kteří podporují zákaz kouření uvnitř uzavřených veřejných prostorů 83,0 82,0 84,0
Žáci, kteří podporují zákaz kouření ve všech vnějších veřejných prostorech 48,7 49,1 48,2

 

1 Kouření tabáku kdykoli během posledních 30 dní. 2 Kouření cigaret kdykoliv během posledních 30 dní. 3 Kouření cigaret 20 a více dní během posledních 30 dní.

4 Kouření tabáku jiného než cigarety během posledních 30 dní.  5 Kouření tabáku kdykoli, včetně potáhnutí pouze jednou či dvakrát.   6 Kouření cigaret kdykoli, včetně potáhnutí pouze jednou či dvakrát.  7 Kouření tabákových výrobků jiných než cigarety, včetně potáhnutí pouze jednou či dvakrát.   8 Užívání bezdýmného tabáku během posledních 30 dní.    9 Užívání bezdýmného tabáku kdykoli.  10 Kouření tabáku a/nebo užívání bezdýmného tabáku během posledních 30 dní. 11 Kouření tabáku a/nebo užívání bezdýmného tabáku kdykoli. 12 Náchylnost k budoucímu užívání tabáku zahrnuje ty, kdo odpověděli „určitě ano“, „pravděpodobně ano“, či „pravděpodobně ne“ v otázce na užívání tabáku v případě, že jim ho někdo z jejich nejlepších kamarádů nabídne, nebo „určitě ano“, „pravděpodobně ano“, či „pravděpodobně ne“ na otázku na užívání tabáku v příštích 12 měsících.  13 Ti, kteří odpověděli „souhlasím“, nebo „velmi souhlasím“ na tvrzení „myslím, že bych mohl/a kouřit cigarety. 14 Užívali elektronické cigarety během posledních 30 dní. Užívání elektronických cigaret v současnosti je posuzováno samostatně z otázky použité k definování současných kuřáků jiných forem tabáku.  15 Jak byly cigarety získány naposledy, kdy respondenti kouřili cigarety v posledních 30 dnech. 16 Z těch, kteří se pokoušeli koupit cigarety během posledních 30 dní. 17 Na základě posledního nákupu těch, kteří si v posledních 30 dnech koupili cigarety. 18 Mezi těmi, kteří navštívili prodejní místo v posledních 30 dnech. 19 Mezi těmi, kdo sledovali televizi, video nebo film v posledních 30 dnech. 20 Mezi těmi, kteří navštívili sportovní nebo společenskou akci v posledních 30 dnech. 21 Mezi těmi, kteří si všimli zdravotního varování na krabičce cigaret v posledních 30 dnech. Během posledních 7 dní. †† Během posledních 30 dní.

 

Poznámka: Žáky se míní osoby ve věku 13-15 let, které jsou zapsány do školy. Údaje byly váženy tak, aby byly reprezentativní pro všechny žáky ve věku 13-15 let. Procentní podíly odrážejí prevalenci jednotlivých ukazatelů v každé skupině, nikoliv rozložení skupin.

Zdroj: szu.cz

Polévková smršť na Andělu!

Již posedmé bude prostor před obchodním centrem Nový Smíchov na Andělu patřit předním českým kuchařům, výborným polévkám a dobré věci!  Přijďte se podívat  26. února – 2. března  2018 a kupte si polévku, na které si nejen pochutnáte, ale uděláte i něco pro sebe a své zdraví. Zároveň přispějete lidem po cévních a mozkových příhodách, kteří si sami nemohou spolufinancovat neurorehabilitaci v centru ERGO Aktiv.

Pondělí 26. února

Restaurace Mlýnec – Bramborová polévka

Etnosvět vegetariánská restaurace – Houbový krém

Úterý 27. února

Radisson Blu Alcron – Celerový krém s portským vínem a lanýžovým olejem

Sezio restaurant – Tomatová polévka z pečených rajčat a bazalkou

Středa 28. února

Restaurant  Amaryla – Polévka z červené čočky s rajčaty a kokosovým mlékem

Restaurace Umami Sushi – Tom yum s kuřecím masem, kokosovým mlékem a skleněnými nudlemi

Čtvrtek 1. března

Hotel Marriott – Francouzská cibulová polévka

Restaurace Lokal blok – Batátová polévka s mrkví a kokosovým mlékem

Sezio Restaurant  – Hráškový krém

Pátek 2. března

Panorama hotel Prague – Květákový krém

Bistro Jan Paukert – Chodská kroupová s houbami a bramborem

 

Z Polívkové smršti se stal fenomén, který spojuje lidi dobrým jídlem a dobrým skutkem. Smršť dokonce získala 1. místo Fóra dárců v kategorii Veřejná sbírka 2015.  Jak můžete pomoci vy? Přijďte si dát některou ze skvělých polévek, na stánku si kupte krásnou dřevěnou lžíci nebo pošlete DMS za 30 Kč ve tvaru DMS CHUTKZIVOTU na tel. číslo 87 777.
U stánku se můžete setkat s milovnicí polévek a zdravého životního stylu, herečkou Míšou Maurerovou. Záštitu nad Polívkovou smrští převzala Městská část Praha 5 v čele se starostou Ing. Pavlem Richterem. Dle TZ.

www.facebook.com/ergoaktiv.cz

www.polivkovasmrst.cz

www.ergoaktiv.cz

Zapojte se do soutěže a naučte děti zdravě jíst

Autor: Zdravá 5

Nadační fond Albert vyhlašuje další ročník soutěže Zdravá 5. Dětské týmy se v ní již pošesté utkají při přípravě správné svačiny.

Soutěž učí děti, ale i jejich maminky, táty či paní učitelky, jak jíst zdravě – a současně tak, aby jídlo nejen dětem chutnalo. Vzhledem ke značné otylosti českých dětí, kdy obézní je každé sedmé dítě, se jedná o počin záslužný, který navíc děti i jejich okolí baví. Jako bonus mohou vyhrát hezké věcné ceny, vítězové každé soutěžní kategorie získají navíc i velkou zážitkovou odměnu – víkend na farmě.

Pro děti od školky až po devítku

Přihlásit se mohou tříčlenné týmy dětí ve věku od pěti do patnácti let z mateřských i základních škol a také děti z dětských domovů, případně jiných organizací nebo volnočasových sdružení. Speciální kategorii mají i týmy zaměstnanců Alberta s dětmi. Uzávěrka přihlášek do regionálních kol je 8. dubna 2018, podrobné informace najdete na stránkách Zdravé 5.

Soutěž je i letos obohacena o sociální rozměr. Děti připraví zdravé pohoštění, o které se podělí s lidmi ze svého okolí a udělají jim radost společným stolováním. „Může to být osamělá paní ze sousedství, dědeček v domově důchodců či dlouhodobě nemocný spolužák. Budeme rádi, když si letos děti dají práci nejen s receptem a přípravou pohoštění, ale i s nápadem na obdarování,“ doplňuje zadání Eva Nepokojová, manažerka Zdravé 5.

Zdravá 5

  • Do soutěže se mohou zapojit tříčlenné týmy v 5 kategoriích.
  • Soutěžní disciplínou je zdravý a nutričně vyvážený pokrm vhodný jako svačina.
  • Recept společně s fotografiemi z přípravy a předání pohoštění včetně obhajoby výběru obdarovaného mohou týmy v čele s pedagogy přihlásit na www.zdrava5.cz do 8. dubna 2018.
  • Hodnota pokrmu pro 4 osoby by se měla pohybovat kolem 100 korun. Nákup surovin v této hodnotě pro jeden tým nahradí školám Zdravá 5 pomocí nákupní poukázky do obchodů Albert.

Recept soutěžního pokrmu by měl být nutričně vyvážený podle zásad výživového talíře, se kterým se děti seznamují na lekcích Zdravé 5.

Odborná porota bude hodnotit nejen nápaditý recept, složení pokrmu a lákavý vzhled, ale i myšlenku, jak týmy naloží s připraveným pohoštěním. „Propojení sociálního a výživového tématu je logickým vyústěním klíčových aktivit Nadačního fondu Albert, který se dlouhodobě věnuje podpoře zdravého životního stylu dětí i jejich rodičů a financování projektů vzdělávání, integrace a rozvoje dětí ze sociálně znevýhodněných skupin,“ doplňuje Eva Nepokojová.

Ze všech týmů přihlášených do regionálního kola vybere pět nejlepších z každé kategorie z celé České republiky. Ty se utkají ve finále začátkem června v Praze, kdy v porotě zasednou také známé osobnosti. Na celkové vítěze ze všech kategorií čeká i letos speciální zážitková odměna.

Zdroj: vitalia.cz

1 2 3 4 5 85