Vědci vyšlechtili zlaté brambory

 

Tzv. zlaté brambory nejsou sice ze zlata, zato jsou plné vitamínů, a to i těch, které běžné brambory neobsahují.

 

Odborníci o bramborách říkají, že jsou bez nadsázky nejlepším potravinovým koncentrátem na světě a zároveň levným zdrojem energie a nutričně významných látek. Čerpáme z nich asi čtrnáct procent pokrmové energie. Jsou bohaté na minerály, vitamíny, bílkoviny a jsou téměř bez tuku. Pokud jde o vitamíny, představují relativně levný, ale důležitý zdroj vitamínu C. Celkem bohaté jsou také na některé ze skupiny vitamínů B a některých dalších, naopak obsah vitamínu A a E není významný. To by se mohlo změnit.

Zlaté brambory mají být ještě zdravější než běžné odrůdy

Po zlaté rýži a banánech představili vědci světu další zbraň v boji proti nedostatku vitamínu A, tzv. zlaté brambory, informuje web Biotrin, zaměřený na informace o moderních biotechnologiích. „Tuto plodinu si výzkumníci nevybrali jen tak náhodou. Brambory jsou třetí nejrozšířenější potravinou na světě. V rozvinutých i rozvíjejících se zemích patří mezi základní složky potravin, které jsou snadno a finančně dostupné. Výhodou je vysoký podíl škrobu a vitamínu C. Na druhou stranu jim však chybí vyšší obsah vitamínu A a E, které jsou nezbytné pro eliminaci nemocí spojených s nedostatkem těchto vitamínů v rozvíjejících se zemích,“ uvádí server.

Nyní vědci ze Státní univerzity v Ohiu ve spolupráci s odborníky z Italské národní agentury pro nové technologie vyvinuli tzv. zlaté brambory, které mají zvýšený obsah karotenoidů a xantofylů, barviv s antioxidačními účinky. Vědci také zkoumali využitelnost těchto živin z vařených běžných brambor a ze zlatých brambor v průběhu lidského zažívání.

Vědci porovnávali využitelnost živin z běžných brambor (vlevo) a ze zlatých brambor (uprostřed a vpravo)Autor: The Ohio State UniversityVědci porovnávali využitelnost živin z běžných brambor (vlevo) a ze zlatých brambor (uprostřed a vpravo)

Výsledky ukazují, že konzumace 150 g zlatých brambor poskytuje dětem 42 % doporučené denní dávky vitamínu A a 34 % vitamínu E. Stejná porce by u žen v reprodukčním věku pokryla 15 % doporučené denní dávky vitamínu A a 17 % vitamínu E. „Zlaté brambory jsou tedy nadějným příslibem národních i mezinárodních programů cílených na prevenci nedostatku vitamínu A a E u dětí a rizikových skupin lidí v rozvíjejících se zemích světa,“ uvádí Biotrin.

Přínos tzv. zlatých brambor potvrzuje Jaroslav Čepl, ředitel Výzkumného ústavu bramborářského. „Myslím si, že toto je správná cesta, jak vyrovnat deficit nejen vitamínů pro rizikové skupiny v rozvojovém světě,“ říká. Na druhou stranu asi zklame české spotřebitele, zlatých brambor, které ostatně zatím nejsou komerčně dostupné, se u nás hned tak nedočkáme: „Tyto brambory by sice u nás pěstovat šly, ale ve skutečnosti není jejich pěstování v EU povoleno,“ doplňuje odborník a pro zájemce o podrobnosti ohledně obsahu vitamínů i dalších látek v bramborách doporučuje publikaci Máme rádi brambory, která je ke stažení na webu ústavu.

Zdroj: vitalia.cz

SZÚ selhává na poli prevence. Nevyvrací nesmysly o očkování, kterým lidé věří a riskují pak zdraví své i ostatních

 

Posláním Státního zdravotního ústavu je „ochrana a podpora zdraví“ a „zdravotní výchova obyvatelstva“. Měl by být tou institucí, která stojí v první řadě obhájců očkování, která vysvětluje, vyvrací mýty a propaguje vakcinaci. SZÚ ale mlčí. Foto: Koláž ZD

Česko má nemalý problém na poli zdravotní gramotnosti obyvatel. Jen málokdo je schopen rozeznat kvalitní informace o zdraví od naprostých nesmyslů. Hoaxy, jako například, že očkování způsobuje autismus anebo, že zabíjí, se tak šíří českým internetem, a co hůř, reálně ovlivňují rozhodování lidí, pokud jde o vlastní zdraví. Státní zdravotní ústav, pro který by mělo být veřejné zdraví prioritou, ale dělá mrtvého brouka.

 

Je to zvláštní paradox. Očkování dětí proti devíti infekčním chorobám je u nás sice povinné, ale rodičům chybí kvalitní a ověřené informace o tom, proč své děti nechat očkovat. I proto řada z nich pátrá na internetu, kde ovšem mnohdy narazí na nepřesné, zavádějící nebo dokonce zcela nepravdivé informace. Oblast očkování přitom není jedinou, kde se lidé setkávají nesmysly. Státní instituce, která má přímo v popisu práce, starat se o veřejné zdraví, ale mlčí. O svůj facebookový profil se Státní zdravotní ústav (SZÚ) nijak nestará a místo informování veřejnosti, strká hlavu do písku. Nejen, že aktivně neinformuje o významu očkování, ale bohužel ani nijak nevyvrací mýty, které kolem něj kolují.

SZÚ je přitom příspěvkovou organizací ministerstva zdravotnictví. Jeho poslání a úkoly jsou stanoveny § 86 zákona č. 258/2000 Sb., a patří k nim mimo jiné „ochrana a podpora zdraví“ a „zdravotní výchova obyvatelstva“.  Více o poslání SZÚ na webových stránkách ústavu. V praxi to znamená, že právě SZÚ by měl být pro veřejnost zdrojem kvalitních a ověřených informací o lidském zdraví a aktivně se snažit ji informovat.

Očkování je povinné, ale k čemu je dobré?

Nejkřiklavějším příkladem oblasti, kde SZÚ neplní svou funkci, je oblast povinného i nepovinného očkování dětí a dospělých. Podle očkovacího kalendáře je v Česku u dětí povinné očkování proti devíti chorobám a to záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B, onemocněními vyvolanými Haemophilus influenzae typu B, spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Pro srovnání Itálie zavedla povinné očkování proti dvanácti infekčním chorobám a Francie proti jedenácti nakažlivým onemocněním. Není to tedy tak, že by Česko bylo jedinou zemí v EU, jež trvá na očkovací povinnosti. Naopak ve Francii i Itálii bylo očkování po dlouhou dobu víceméně dobrovolné, což se změnilo právě pod vlivem klesající proočkovanosti. Francouzská i italská vláda se tak jasně postavily proti nesmyslům, které o očkování kolují, a ovlivňují rozhodování rodičů. Stejně tak by i SZÚ měl být institucí, jež očkování jako jeden ze zásadních nástrojů politiky veřejného zdraví aktivně hájí.

Problém je, že čeští rodiče, kteří váhají, zda své děti nechají očkovat, nemají k dispozici informace, jejichž kvalitu by garantoval stát, tedy konkrétně SZÚ. Mimo jiné u nás chybí web, facebooková stránka či mobilní aplikace, jež by se cíleně věnovala problematice očkování a také mýtům, které se kolem něj šíří. Právě toto by mohla být platforma, jež by mohli využívat sami váhající rodiče, tak i sami lékaři, kteří se ve svých ordinacích setkávájí s rodiči odmítajícími očkování. Na to, že tento zdroj kvalitních a ověřených informací chybí, upozorňuje dlouhodobě Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. Ta v loňském roce vytvořila ve spolupráci s profesorem Romanem Chlíbkem, vědeckým sekretářem České vakcinologické společnosti ČLS JEP, brožuru Mýty a nepravdy spojené s očkováním, která je k dispozici volně ke stažení.  „Strach z použité očkovací látky začíná u některých lidí převažovat nad strachem z vlastní nemoci, proti které očkování chrání. Takovíto lidé místo informací o významu a výhodách očkování, sledují ve veřejně dostupných zdrojích a na sociálních sítích argumenty podporující strach a obavy z bezpečnosti očkování. Tyto argumenty jsou často podloženy falešnými, neověřenými, opakovaně dokola úmyslně šířenými mýty, nepravdami a nevědeckými názory,“ shrnují obsah brožury webové stránky AIFP, podle níž je ztráta povědomí a obav z následků infekčních onemocnění negativní stránkou úspěchu očkování.

Nedávno také AIFP zveřejnila výsledky průzkumu veřejného mínění věnovaný postoji české veřejnosti k očkování. Ten mimo jiné ukázal souvislost mezi ochotou nechat své děti očkovat a zdroji informací, na něž se lidé spoléhají. Pokud se spoléhají na jiné než lékařské zdroje, pak by 7 % dotazovaných nechtělo své děti nechat očkovat, protože je proti očkování. Pro srovnání, ve skupině respondentů, pro které jsou hlavní zdrojem informací o očkování lékaři, tvořili takto uvažující 3 %. Rozdíl v neprospěch očkování byl také u dotazovaných, jež s očkováním souhlasí. Pokud věřili hlavně různým (neověřeným) zdrojům informací, méně z nich bylo ochotných nechat své děti očkovat, a to jak povinnými, tak nepovinnými vakcínami. „Řada lidí přichází do ordinací s pochybnostmi o očkování, které ne vždy lze vyřešit krátkou konzultací, a tak se lékaři často dostávají do velmi nepříjemné situace, kdy musí obhajovat a vysvětlovat i to s čím třeba nemají osobní zkušenosti,“ vysvětluje Jakub Dvořáček, výkonný ředitel AIFP. Praktičtí lékaři pro děti a dorost se tak podle něj dostali do situace, kdy musí hledat argumenty a vysvětlení k tomu, proč očkovat, a současně tyto informace předávat dostatečně srozumitelně, nikoliv odborně. „Úkolem farmaceutického průmyslu je předávat informace o kvalitě a bezpečnosti očkovacích látek odborné veřejnosti, nikoliv cílit přímo na pacienty. Přitom jasně vidíme, že více lidé čerpají informace z různých neověřených zdrojů, tím více mají o očkování pochybnosti,“ dodává Dvořáček. AIFP se tak dostává do nepříliš komfortní situace, kdy vlastně supluje roli státu.

Když SZÚ mlčí, šíří se konspirační teorie

Také další komerční subjekty, jako například síť očkovacích center Avenier, přebírají agendu SZÚ na poli vysvětlování významu očkování. Na svých webových stránkách www.ockovacicentrum.cz nabízí srozumitelné a přehledné informace o různých infekčních chorobách a očkování proti nim. Příkladem je virová hepatitida typu B, proti níž je očkování u dětí od roku 2001 povinné. Zatímco webové stránky očkovacích center nabízí základní informace i poradnu lékaře, na webu SZÚ takové pro laiky srozumitelné informace chybí. Veřejnost se sice po chvíli hledání může dozvědět více o epidemiologické situaci v posledních letech nebo o tom, jaké očkování je na místě v USA po zásahu hurikánem Irma, ale už nenajde nic o tom, proč je vhodné očkovat kojence v Česku.

Právě toto plošné očkování proti hepatitidě typu B, které je podle Světové zdravotnické organizace nezbytným krok k celosvětové eradikaci (vymýcení), je odpůrcům očkování trnem v oku. Navíc řada rodičů pochybuje o jeho smyslu, protože se nesprávně domnívají, že se jejich dítě nemůže nakazit. Pokud rodiče začnou hledat k tomuto očkování více informací, narazí mimo jiné na článek na webových stránkách hnutí Rozalio „Povinné očkování proti hepatitidě typu B v kojeneckém věku. Má význam?“ a v něm na informace, že toto očkování patří k těm kontroverznějším, či že k nežádoucím účinkům patří syndrom náhlého úmrtí kojenců, bronchiální astma, roztroušená skleróza, revmatické onemocnění či diabetes 1. typu. „Nežádoucí účinky očkování proti hepatitidě B jsou významné a svým výskytem převyšují přínos ze zavedení povinného očkování. Proto mi nedá, abych si nekladla otázku: bylo rozhodnutí o jeho plošném zavedení dostatečně odůvodněné? Jak toto očkování uskutečněné v kojeneckém věku ochrání dospívající mládež, když účinek tohoto očkování je jen 5, možná 10 let? Skutečně tím stát sledoval jen prospěch našich dětí?,“ shrnuje článek.

Obdobně SZÚ mlčel i v loňském roce, když se po českém internetu šířila nepravdivá informace o tom, že na Hodonínsku zemřelo dítě právě v důsledku očkování. Ačkoliv se objevilo hned několik konspiračních teorií, včetně toho, že „oficiální medicína“ záměrně utají výsledky pitvy, či kolika způsoby mohla vakcína MMR (proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím) zabíjet. „Lidé si běžně z informací vybírají pouze ty, které souzní s jejich již hotovým názorem a důkazy, které svědčí proti, zkreslují. Ukazuje se, že příliš rychlé odsudky nemusí mít se skutečným stavem věcí nic společného. Jak říká klasik, naše názory a přesvědčení jsou výsledkem let, kdy jsme pozornost věnovali informacím, které nás utvrzovaly v našem přesvědčení, a zároveň zcela ignorovali ty, které nabourávaly předem vytvořené dojmy a představy,“ shrnul tehdy Petr Nutil, zakladatel projektu Manipulátoři.cz. Více o tom, jak se šířily konspirační teorie o smrtí batolete jsme psali zde.

Šíření podobných hoaxů a konspirací má ale velmi konkrétní negativní důsledky, které nakonec doběhnou i ty, kteří očkování odmítají. Pomalu klesá proočkovanost a hrozí, že se budou vracet polozapomenuté infekce. Podle údajů SZÚ už v roce 2015 došlo v Česku k poklesu proočkovanosti proti spalničkám pod potřebnou hranici 95 %, konkrétně byla proočkovanost potřebnými dvěma dávkami 93,46 %. „Nepříznivá epidemiologická situace v Evropě by při snižující se úrovni proočkovanosti české populace mohla vést k opětovnému nárůstu onemocnění spalničkami v ČR. Tomu nasvědčuje i trend nemocnosti v prvním čtvrtletí 2017,“ konstatuje SZÚ v odborném článku Spalničky – význam onemocnění a aktuální situace v Evropě z dubna letošního roku. Pediatři se ale v ordinacích setkávají se zcela jinými názory rodičů. „Sama jsem vždy vybízela rodiče k tomu, abychom spolu diskutovali, ale diskuse se nesmí přesmyknout do pozice, jako když mi jedna maminka řekla, že ‚ona intuitivně vnímá, že očkování je špatně‘ a dále se o tom odmítla bavit,“ popisuje Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů. K běžným argumentům znejistěných rodičů podle ní patří například to, že je přirozené nemoc raději prodělat než proti ní očkovat, očkování je v moderní společnosti zbytečné, dokonce je nebezpečné a vede k závažným zdravotním problémům včetně autismu.

Právě tyto mýty by měl SZÚ vyvracet, jenže tak nečiní a rodiče se stále spoléhají na velmi spolehlivé zdroje informací. Přitom kvalitní informace má SZÚ k dispozici, případně může sáhnout po podkladech zpracovaných Evropským centrem pro prevenci a kontrolu onemocnění (ECDC). V případě spalniček pak SZÚ na svém webu odkazuje na materiál vysvětlující mýty spojené se spalničkami a očkování proti nimi zpracovaným právě ECDC. Evropské centrum současně v tomto textu doporučuje „profesionálům v oblasti veřejného zdraví“, jak pracovat s mýty a jak je efektivně vyvracet. Například použít jednoduchý a srozumitelný jazyk, využít grafiky pro větší názornost či v úvodu textu nabídnout stručné informace, které jsou lidé schopni si zapamatovat. Konkrétně k hluboce zakořeněnému mýtu, že očkování proti spalničkám způsobuje autismus, pak ECDC uvádí: „Od svého zavedení bylo na celém světě aplikováno 575 milionů očkovacích dávek vakcíny MMR. Tato vakcína má vynikající bezpečnostní profil.“ Po podrobnějším vysvětlení toho, jak tento mýtus vzniknul, pak text nabízí shrnutí: „Vědecky chybný článek nesprávně způsobil obavy, že vakcína MMR může vést k autismu, ale řada vědeckých prací toto tvrzení vyvrací a ukazuje, že žádná taková souvislost neexistuje. Očkování MMR vakcínou nezvyšuje riziko vzniku autismu.“ Škoda, že takové informace chybí na webových stránkách českého Státního zdravotního ústavu.

Ludmila Hamplová

Zdroj: zdravotnickydenik.cz

Mladé ženy kouří i v těhotenství

V posledních letech české ženy odkládají mateřství a založení rodiny do pozdějšího věku a k plánovanému mateřství přistupují zodpovědněji.

 Svou snahu otěhotnět ženy podporují změnou stravovacích návyků nebo životního stylu. Čím vyššího věku budoucí matky jsou, tím méně se mezi nimi vyskytuje kuřaček. A naopak nejvyšší výskyt kuřaček mezi rodičkami v daném věku je v nejmladší věkové skupině do 19 let.

Následující kartogram ukazuje výskyt kuřaček mezi rodičkami ve věkové skupině do 19 let v průměru let 2013–2015 mezi 77 okresy České republiky včetně hlavního města Prahy. Nejvyšší podíly zjišťujeme v příhraničních regionech (Most – 673 ‰, Jeseník – 611 ‰, Sokolov – 579 ‰, Teplice – 564 ‰ a Domažlice – 533 ‰). Nejméně kuřaček mezi těhotnými ženami do 19 let nacházíme na jižní Moravě a ve středních Čechách (Příbram – 14 ‰, Liberec – 34 ‰, Třebíč – 38 ‰, Hodonín – 41 ‰ a Kroměříž – 51 ‰).

Zdroj: statistikaamy.cz

Rodičky ve věku do 19 let kouřící v těhotenství, tříletý průměr let 2013–2015

Rodičky ve věku do 19 let kouřící v těhotenství, tříletý průměr let 2013–2015

 

Kdy prospívají starším lidem procházky

Zdroj: Pixabay

Není pravda, že osobám středního věku a seniorům dělají procházky vždy dobře. Jestliže se procházejí po frekventovaných ulicích, mají procházky negativní vliv na plíce, srdce a koronární tepny, a to hlavně v tom případě, že dotyčná osoba trpí dýchacími potížemi nebo kardiocirkulačními poruchami.

Naopak chůze v parcích nebo v pěších zónách je prospěšná a příznivý efekt trvá více než den. Píše to italský deník Corriere della Sera. Při výzkumu zveřejněném na stránkách časopisu The Lancet britští vědci vybrali 119 osob starších šedesáti let, z nichž 40 se těšilo dobrému zdraví, 40 mělo chronickou bronchitidu a 39 ischemickou chorobu. Polovina z nich se měla procházet dvě hodiny po Oxford Street, hlavní dopravní tepně Londýna, zatímco druhá skupina chodila po Hyde Parku. Několik týdnů poté se obě skupiny znovu vydaly na tutéž procházku. Výzkum ukázal, že zdravým osobám, které se procházely dvě hodiny po Hyde Parku, se zvýšila kapacita plic o 7,5 procenta a o pět procent se zpomalil srdeční rytmus. Tento efekt přetrval až 26 hodin.

Procházka po Oxford Street zvýšila u zdravých osob srdeční rytmus o sedm procent, ale na plíce neměla žádný trvalejší vliv. U nemocných osob to bylo horší: po dvouhodinovém chození po této rušné tepně dostávaly záchvaty kašle, zánět sliznice a obtížně se jim dýchalo. „Náš výzkum potvrzuje negativní vliv jemného prachu a dalších znečišťujících látek na zdraví. Vyplývá z něho, že je třeba být opatrný i při fyzických aktivitách, které jsou považovány za zdravé,“ vysvětluje autor studie Fan Chung z Institutu zdraví srdce a plic při Královské univerzitě v Londýně.

„Dieselové motory a další zdroje jemných prachových částic a oxidů dusíku by měly být ve městech zakázány, jak to právě mají v úmyslu v Londýně a v Paříži, kde stále více sázejí na veřejnou dopravu a elektromobily,“ vysvětluje epidemioložka Carla Anconová. Její nedávná studie z Říma ukázala, že tu loni z důvodu znečištění zemřelo předčasně 1560 osob, dalších 960 zemřelo na koronární příhodu a 168 na rakovinu plic.

V téže studii klade Anconová úmrtí téměř tisícovky osob za vinu nedostatku zeleně. „Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje, aby měl každý obyvatel města zelený prostor do vzdálenosti nanejvýše 300 metrů od místa bydliště. Zeleň totiž chrání před znečištěním a stimuluje fyzickou aktivitu. V našich městech tomu však tak není. I v tak zelené metropoli jako je Řím, kde zeleň pokrývá 42 procent plochy města, se jen polovina obyvatel může těšit zeleným prostorem o nejméně 5000 metrech čtverečních v dosahu 300 metrů od svého bydliště,“ uvádí Carla Anconová.

Správné urbanistické volby, pokud jde o dopravu a zeleň, mohou v našich znečištěných městech učinit pro jejich obyvatele více než léky.

Zdroj: zdravi.euro.cz

 

Nový ministr poskytl Medical Tribune rozhovor

 

Foto: MZ ČR
Zdroj: MT
Autor: Naďa Myslivcová
Ve středu 13. prosince byl slavnostně uveden do funkce nový ministr zdravotnictví Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch. Medical Tribune položil ministru Vojtěchovi několik otázek, které se mimo jiné týkaly i vzdělávání lékařů a sester či plánování pravidelných setkání se zdravotnickou veřejností.
Budete se zabývat hojně kritizovanými normami o vzdělávání lékařů a sester?

Právní úprava zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, a zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, prošla teprve nedávno, tak především musíme vyhodnotit praktické dopady nových zákonů. Snažím se teď komunikovat s různými spolky, které zastupují mladé lékaře. Říkají, že změny nejsou úplně ideální, že postgraduální vzdělávání není takové, jak by si představovali. Budu se snažit je maximálně vyslechnout a budeme se bavit o tom, co by pro ně bylo akceptovatelné, jak zlepšit jejich pracovní podmínky a systém vzdělávání. Podle toho, co říkají a co vyplývá z různých průzkumů, tak to, že lékaři uvažují o odchodu do zahraničí, není často vůbec otázka platů, není to o penězích, ale o vzdělávání. Zákon byl změněn a teď se musíme snažit analyzovat, jak v praxi funguje, a bavit se s těmi, kterých se týká, to jsou právě mladí lékaři.

Kolik času na tyto analýzy a jednání před případnou změnou zákona si dáváte?

Mám už připravené jednání se dvěma základními spolky mladých lékařů, jeden funguje při České lékařské komoře, druhý je mimo ni. S jejich zástupci jsem v kontaktu, na leden máme naplánována jednání. Budu od nich chtít možná i písemný podklad, analýzu, jejich pohled na to, jak systém funguje, kde si myslí, že jsou rezervy, a jak by to bylo možné zlepšit.

Další otázka se týká dlouhodobé péče. Byl už jste se někdy podívat v LDN, jak to tam reálně vypadá, a chystáte se problémy této péče řešit?

Byl jsem se v minulosti v LDN podívat. Upřímně musím říct, že se budu snažit podporovat především domácí péči, protože si nemyslím, že řešením by bylo stavět další a další LDN. Myslím si, že ústavní péče by spíš měla být užívána menšinově a jen v případech, kdy jiná možnost není. Je to trend i v zahraničí, například ve Skandinávii, že pacienti jsou doma a je jim poskytována domácí péče, která u nás bohužel není zatím dostatečně rozvinuta. V rámci jednotlivých regionů není pokrytí touto službou jednotné, a to i z hlediska financování. Myslím si, že prvotně i z hlediska koncepce bychom měli cílit na to, abychom podporovali domácí péči. LDN určitě mají své opodstatnění, ale neměl by to být u dlouhodobě nemocných základ. Pokud to jen trochu je možné, pacient by měl být doma a tam by mu měla být poskytována péče. U LDN se na to můžeme podívat z hlediska financování, jsou financováni na lůžkoden. Jsou obvykle součástí nemocnice, prostředí tam není ideální. Lidé v ústavní péči často i psychicky chřadnou, proto si myslím, že domácí péče je lepší. Sám jsem pár dní pracoval s jednou agenturou domácí péče a viděl, že domácí péče je i pro psychiku pacientů lepší.

Na brífinku jste zmínil plán pravidelně jednat se zdravotnickou veřejností. Komory (lékařská, lékárnická a stomatologická) s vámi chtějí jednat všechny společně, rovněž pojišťovny by chtěly harmonogram pravidelných setkání. Počítáte s něčím takovým?

Určitě, avizoval jsem, že bych chtěl obnovit Radu poskytovatelů, kde by byly zastoupeny všechny segmenty, nejenom nemocniční, ale i praktičtí lékaři, ambulantní specialisté. Jejich zástupci by měli možnost se vyjádřit například k návrhům zákonů. Problémy by se v radě měly řešit společně. Jako příklad uvedu lékařské pohotovostní služby – nemocnice si stěžují, že praktičtí lékaři je nechtějí sloužit. Právě to bychom na radě mohli řešit, aby si to oba segmenty vyříkaly, a třeba bychom našli řešení, jak by to mohlo fungovat, aby praktičtí lékaři byli ochotni více sloužit, protože já si myslím, že by sloužit měli. Otázka je, kde ten problém je, jestli je to jen otázka peněz, nebo zázemí apod. To je tedy jeden z příkladů, kde by komunikace segmentů byla vhodná. Vidím, že teď systematicky nekomunikují. Nemocnice řeší své problémy, navzájem se často segmenty i napadají, to není ideální. Rada poskytovatelů by mohla být platformou, kde by se problémy řešily na jednom místě.

A kdy byste tuto radu mohl ustavit?

Rád bych s tím začal okamžitě po svém nástupu do funkce. Oslovím v nejbližších dnech jednotlivé představitele oficiálním dopisem a uvidíme, jestli budou mít zájem. Podle mých prvotních informací by zájem mít měli, přislíbili mi to, tak uvidíme.

Dovětek
V ČT Vojtěch krátce po svém jmenování uvedl, že mimořádné přehodnocení platů ve zdravotnictví v příštím roce nechystá. Tarify stoupnou o deset procent, v posledních letech bylo navýšení opakované, celkem o 30 procent, to není podle něj zase tak málo.
Co se týká investic, nákupy by se měly sdružit, aby nemocnice nakupovaly společně, případně mohou drahé inovativní léky nakupovat zdravotní pojišťovny. Ministr o tom chce jednat, věří, že tak lze získat úsporu z rozsahu i v administrování veřejných zakázek. Dnes si musí každá nemocnice nákupy sama vysoutěžit, je to komplikované a drahé.
Vojtěch uvažuje o bonifikaci pro pojištěnce, kteří chodí na pravidelné preventivní prohlídky, a u chronických pacientů, třeba diabetiků, kteří dodržují léčebný plán.
V tuto chvíli nehodlá nový ministr zasahovat do počtu pojišťoven – potřebné změny nesouvisejí podle něj s počtem zdravotních pojišťoven, ale s tím, co mají dělat. Dnes se nemohou příliš od sebe odlišit, to považuje Vojtěch za chybu. Měly by mít možnost nabízet různé služby. Diskuse by měla být o dvousložkovém pojistném, druhá složka by mohla nastartovat konkurenci pojišťoven.
O výměně ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny nechce Vojtěch spekulovat, zatím takovou myšlenku nemá. Ale to, že se správní rada promění, protože se volbami změnilo složení Poslanecké sněmovny a členové správní rady jsou jmenováni podle poměrného zastoupení ve sněmovně, vyplývá ze zákona, to pravděpodobně nastane.
 Zdroj: tribune.cz

Komise hodnotí zdravotní stav v EU

  • Komise vydává svou první o zdravotním stavu a zdravotních systémech v zemích EU
  • Poukazuje na sociálně-ekonomické nerovnosti (menší šance objevit zhoubné choroby mají chudší obyvatelé)
  • 27 % návštěv na pohotovosti v EU je zapříčiněno nedostatečnou primární péčí
  • Poukazuje na potřebu investovat víc do prevence („Vynakládat v rámci rozpočtů 80 % na léčbu nemocí a pouze 3 % na prevenci nestačí“)

Pouze díky přehodnocení našich zdravotnických systémů můžeme zajistit, aby i nadále sloužily svému účelu a poskytovaly péči zaměřenou na pacienta. Vyplývá to z balíčku 28 zdravotních profilů jednotlivých zemí EU a z doprovodné zprávy, které dnes zveřejnila Komise. Zprávy obsahují podrobnou analýzu systémů zdravotní péče členských států EU. Zkoumají zdraví obyvatelstva a významné rizikové faktory, jakož i efektivitu, dostupnost a odolnost systémů zdravotní péče v každém členském státě EU. Jasně ukazují, že členské státy mají společné cíle, a odhalují oblasti, v nichž může Komise podporovat vzájemné učení a výměnu osvědčených postupů.

Komisař pro zdraví a bezpečnost potravin Vytenis Andriukaitis k tomu uvedl: „Vynakládat v rámci našich rozpočtů na zdravotnictví pouhá 3 % na prevenci, zatímco 80 % se vynakládá na léčbu nemocí, prostě nestačí. Potřebujeme zlepšit přístup k primární péči, aby první záchytný bod pro občany nepředstavovaly pohotovostní služby. Stejně tak je nutné začlenit podporu zdraví a prevenci nemocí do všech oblastí politiky, aby se zlepšil zdravotní stav obyvatel a snížil se tlak na systémy zdravotní péče. To jsou jen některé příklady závěrů vyplývajících z naší zprávy o zdravotním stavu v EU za rok 2017. Poskytnutím ucelených údajů a poznatků hodláme podpořit vnitrostátní zdravotnické orgány při řešení problémů a při přijímání správných politických a investičních rozhodnutí. Doufám, že jim dobře poslouží.“

Neexistence relevantní a komplexní analýzy byla dlouho považována za hlavní překážku pro tvůrce politiky v oblasti zdraví. S cílem napravit tento nedostatek dokončila Komise tento měsíc první dvouletý cyklus s názvem Zdravotní stav v EU.

Klíčová zjištění

Zdravotní profily jednotlivých zemí byly vypracovány ve spolupráci s OECD(link is external) a Evropským střediskem pro sledování zdravotnických systémů a politik(link is external)Vyhledat dostupné jazykové verze předchozího odkazu. Doprovodná zpráva obsahuje pět průřezových závěrů:

  • Podpora zdraví a prevence nemocí jsou základem pro účinnější a efektivnější systém zdravotní péče. Vedle nerovnoměrných investic do prevence je třeba řešit také sociální nerovnosti, jak dokládají rozdíly v oblasti screeningu rakoviny nebo tělesné aktivity u lidí s vyššími a nižšími příjmy a vzděláním.
  • Důkladná primární péče pacienty účinně provází zdravotnickým systémem a pomáhá zamezit zbytečným výdajům. 27 % návštěv na pohotovosti je zapříčiněno nedostatečnou primární péčí. Pouze ve 14 zemích EU je pro návštěvu odborného lékaře vyžadován posudek obvodního lékaře; v dalších devíti zemích existují finanční pobídky pro žádosti o konzultaci.
  • Integrovaná péče zajišťuje, že se pacientovi dostane komplexní zdravotní péče. Zamezí se tak situaci, kterou v současnosti pozorujeme téměř ve všech zemích EU, kdy je péče roztříštěná a pacienti se musí sami zorientovat ve složitém systému zdravotnických zařízení.
  • Proaktivní plánování a předvídání potřeb v oblasti pracovních sil ve zdravotnictví učiní systémy zdravotní péče odolné vůči budoucím změnám. V EU působí ve zdravotnictví 18 milionů pracovníků a dalších 1,8 milionu pracovních míst bude vytvořeno do roku 2025. Zdravotnické orgány musí své pracovníky připravit na nadcházející změny: stárnutí obyvatelstva a multimorbidita, potřeba řádných náborových politik, nové dovednosti a technické inovace.
  • Pacienti by měli být ústředním prvkem příští generace lepších zdravotních údajů využívaných v politice i v praxi. Digitální transformace v oblasti zdraví a zdravotní péče přispívá k informovanosti o reálných výsledcích a zkušenostech, jež jsou důležité pro pacienty a mají velký význam pro zvýšení účinnosti zdravotnických systémů.

Další kroky

Poté, co budou zprávy předloženy ministerstvům zdravotnictví všech zemí EU, je mohou zdravotnické orgány dále projednat s odborníky z OECD a Evropského střediska pro sledování zdravotnických systémů a politik. Tyto výměny na dobrovolném základě, které se budou moci uskutečnit od počátku roku 2018, pomohou ministerstvům lépe pochopit hlavní problémy a vypracovat náležitá politická řešení.

Zajímavosti pro ČR:

  • Střední délka života se zlepšuje: od roku 2000 do 2015 se prodloužila o téměř 4 roky na 78,7 let (to je o 2 roky méně než je průměr EU)
  • Dospělí v ČR v roce 2014 zkonzumovali 11,9 litrů alkoholu na osobu – o 2 litry více než průměr EU
  • Míra obezity je v ČR nad průměrem EU a rychle roste. Od 2002 do 2014 se výskyt obezity zvýšil o více než jednu čtvrtinu.
  • Výdaje na zdravotnictví na osobu jsou v ČR o třetinu nižší než průměr EU (ačkoli se od 2005 zvýšily).  V roce 2015 to bylo 7,3 % HDP.
  • ČR patří mezi „nejspravedlivější“ státy v oblasti systémů zdravotnictví – např. minimální bariéry pro získání přístupu k hrazeným službám.

/czech-republic/

Srovnání CZ a EU ©EU

©EU

Více informací:

  • Zdravotní profily jednotlivých zemí EU, doprovodná zpráva a další související informace jsou k dispozici zde. Zdroj: https://ec.europa.eu/czech-republic/news/171123_Zdravotní_stav_EU_cs

EK: Země EU málo investují do prevence chronických nemocí

 

Členské země Evropské unie nedávají dost peněz na prevenci chronických onemocnění, přestože výdaje na jejich léčbu tvoří přes tři čtvrtiny jejich zdravotnických rozpočtů. Vyplývá to z nové zprávy Evropské komise o zdravotním stavu v EU za rok 2017.

Zmíněná onemocnění jsou přitom výsledkem jevů, kterým lze předcházet, jako je kouření, konzumace alkoholu a nedostatek fyzické aktivity. V České republice je přítomnost rizikových faktorů nadprůměrná. Podle zprávy, která vznikla ve spolupráci s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jdou na prevenci nepřenosných nemocí jen tři procenta rozpočtů na zdravotnictví, zatímco 80 procent jde na jejich léčbu.

„Vynakládat v rámci našich rozpočtů na zdravotnictví pouhá tři procenta na prevenci,… prostě nestačí,“ řekl eurokomisař pro zdraví a bezpečnost potravin Vytenis Andriukaitis. „Je lepší nemocem předcházet, než je léčit. My to ale přesto neděláme,“ dodal. Řada problémů podle něj pramení z faktorů, kterým lze zabránit. Například pětina Evropanů starších 15 let má nadváhu a Evropa je světovým lídrem v konzumaci alkoholu.

Rizikové faktory jsou trvale vysoké i v České republice, uvádí Evropská komise. “…dospělí v roce 2014 zkonzumovali 11,9 litru alkoholu na osobu, což je téměř o dva litry více než průměr EU. Pozitivnějším faktem je, že se nárazovému pití oddává menší část obyvatelstva (15 procent) než v EU. Míra obezity (19 procent) je nad průměrem EU a rychle se zvyšuje. Vyvolává proto sílící obavy ohledně veřejného zdraví,“ napsali autoři zprávy. V Česku se také nadprůměrně kouří.

Naopak se v České republice zvyšuje střední délka života, která je nyní 78,7 roku. To je o dva roky méně, než činí unijní průměr. K evropskému standardu se také přibližuje odvratitelná úmrtnost. Úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění je však ve srovnání s průměrem osmadvacítky dvojnásobná, znepokojivé je také zvyšující se riziko úmrtí na diabetes, rakovinu, demenci a jiné duševní nemoci.

Evropskou unii jako celek kromě civilizačních chorob trápí i nedostatečná kvalita primární zdravotnické péče. Více než čtvrtina občanů unie se se zdravotními problémy obrací na pohotovost místo na všeobecného lékaře, na Slovensku je to dokonce přes 70 procent obyvatelstva. V Česku je podíl lidí, kterým se nedostává potřebné péče, takřka zanedbatelný, do budoucna ale může působit problémy nedostatek pracovních sil ve zdravotnictví.

„Potřebujeme zlepšit přístup k primární péči, aby první záchytný bod pro občany nepředstavovaly pohotovostní služby. Stejně tak je nutné začlenit podporu zdraví a prevenci nemocí do všech oblastí politiky, aby se zlepšil zdravotní stav obyvatel a snížil se tlak na systémy zdravotní péče,“ uvedl eurokomisař Andriukaitis. Doufá přitom, že jednotlivým státům předložená analýza EK dobře poslouží.

Zdroj: zdravi.euro.cz

Světový den CHOPN – 15. listopadu

Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) se stává čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí v ČR i ve světě. Podle plicních lékařů se v nejbližších letech dostane až na třetí místo pomyslného mortalitního žebříčku. Na tuto plicní nemoc v ČR ročně zemře přes 3 500 lidí, tedy o 70 % více než v posledních 10 letech. Ve světě se roční úmrtnost šplhá k 3 milionům.

Podle předsedy České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS) prof. MUDr. Vítězslava Kolka, DrSc., se s CHOPN v podobě chronického kašle, zadýchávání, únavy a vykašlávání hlenů potýká bezmála 700 000 Čechů. „Léčíme pouze 250 000 z nich. Přesně 145 000 mužů a 105 000 žen. Zbytek lidí o své nemoci neví. Přestože jim není dobře, k lékaři nejdou. Trápí se a zhoršují si CHOPN špatnými životními návyky, pobytem v prašném prostředí nebo kouřením,“ říká profesor Kolek.

Léčba CHOPN je přitom v Česku na vysoké úrovni. Podle MUDr. Vladimíra Koblížka Ph.D., zástupce přednosty pro vědu a výzkum Plicní kliniky FN v Hradci Králové, mají čeští pneumologové pro nejzávažnější případy k dispozici nejmodernější léčebné postupy, jako plicní transplantace, bronchoskopické výkony, léčbu pomocí domácích ventilátorů, kyslíku a řadu nových inhalačních léků. ČR je na tom nejlépe ve střední Evropě. Jako jedna z mála evropských zemí je v ČR  k dispozici plně hrazená augmentační léčba, která účinně zpomaluje destrukci plicní tkáně a zlepšuje prognózu – prodlužuje život o více jak 5 let – u pacientů s genetickým deficitem.

Genetický deficit je zodpovědný za časný vznik CHOPN u mladších lidí. Od roku 2013 má ČR moderní léčebné doporučení pro ambulance a rovněž unikátní databázi těžkých pacientů systematicky sledovaných v krajských a univerzitních nemocnicích. Péče o těžké pacienty je však velmi nákladná a její efekt není optimální. Velká část plic je totiž v pozdní fázi onemocnění nevratně zničena.

Největší důraz čeští plicní lékaři kladou na účinnou primární prevenci vzniku této extrémně závažné choroby. Boj proti cigaretové závislosti je nejúčinnějším nástrojem ve válce proti CHOPN. Dokáže zcela zastavit destrukci plic – zejména pokud k němu dojde v časné fázi choroby. Důležitým doplňkem primární prevence je časné cílené vyhledávání nemocných ve skupině osob s velkým rizikem jejího vzniku.

U těch, kteří o své nemoci ví a léčí se, se plicní lékaři často setkávají s tím, že neumí správně používat inhalátory, pomocí kterých dostávají do plic léčivé látky. „Jezdíme po republice a učíme seniory správnou inhalační techniku. Všechny nabádáme, aby se hýbali a ušli denně alespoň 4–5 tisíc kroků. Tělesná zdatnost je pro léčbu CHOPN nesmírně důležitá,“ uvádí MUDr. Stanislav Kos, CSc., předseda Českého občanského spolku proti plicním nemocem (ČOPN).

V rámci Světového dne CHOPN, který letos připadá na 15. 11., zorganizoval ČOPN společně se Sekcí ambulantních pneumologů Den otevřených dveří v ambulancích plicních lékařů. V celkem 80 ordinacích po celé republice se 22. 11.2017 otevřou dveře všem, kteří chtějí probrat svůj stav s plicním lékařem. „Přesný seznam míst najde veřejnost na stránkách www.copn.cz a www.pneumologie.cz. Loni jsme při podobné akci zkontrolovali 851 lidí a patologické nálezy zjistili u 120 z nich

Dalším místem, kde si mohou lidé zkontrolovat stav plic, jsou stánky v obchodních centrech. Zde budou plicní lékaři společně se zdravotními sestrami provádět měření funkčnosti plic – tak zvanou spirometrii. V případě nálezu dostanou lidé doporučení ke svému spádovému lékaři.

Podle profesora Kolka jdou aktivity českých pneumologů ruku v ruce s aktivitami Evropské respirační společnosti (ERS), která má 34 000 členů. Díky společnému členství mají čeští plicní lékaři přímý přístup ke všem nejnovějším odborným informacím a společně také postupují v edukačních aktivitách pro veřejnost v rámci dlouhodobé kampaně Zdravé plíce pro život.

Kde se letos měří v čase od 12 do 19 hodin:

20. 11. – Hradec Králové, Aupark

21. 11. – Olomouc, Šantovka

22. 11. – Praha, OC Letňany

Šanci zjistit v jakém stavu jsou Vaše plíce je možno ještě také 22. listopadu ve Fakultní nemocnici Hradec Králové. Zhruba pětiminutové spirometrické vyšetření plicních funkcí bude každému bezplatně dostupné ve stanu umístěném před plicní klinikou (budova č. 14) od 9:00 do 14:00 hodin.

„Pacienty, u kterých zjistíme nějaké poškození plic, nasměrujeme na naše ambulantní kolegy. Včasná léčba dokáže průběh většiny plicních onemocnění příznivě ovlivnit,“ řekl zástupce přednosty pro výuku a výzkum Plicní kliniky FN HK MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.
Dle TZ.

www.copn.cz.

www.pneumologie.cz.

www.fnhk.cz

Zdroj: medicina.cz

 

Začne Česko regulovat obsah škodlivých trans-mastných kyselin v potravinách? Na co čekáme?

Tuky v potravinách mohou obsahovat zvláštní formu mastných kyselin (MK), kterým říkáme trans-MK . Přirozeně se vyskytují v tucích přežvýkavců (např. v másle). Jejich malé množství organizmus člověka ještě zvládne. Co ale nezvládne, je vysoký obsah v částečně ztužených tucích, které byly vyrobeny starými technologickými metodami. Pokud je člověk delší dobu zařazuje do svého jídelníčku, může očekávat zdravotní problémy různého charakteru, od reprodukčních problémů až po onemocnění srdce a cév, na které ještě pořád předčasně umírá značná část naší populace. Ví se o tom již dlouho. Proto některé země začaly zavádět národní limity obsahu trans-MK v tucích do národní legislativy. Okolo Česka jsou limity zavedeny v Rakousku a Maďarsku. Úplně nově zavádí limity i Slovinsko. Německo, Slovensko a Polsko zatím limity nemá. EU by měla oznámit svůj další postup na podzim tohoto roku. A co uděláme my v Česku? Naplníme naší pasivitou zlidovělé rčení o tolik zmiňovaném „odpadkovém koši“? Jen na léčbu nemocí srdce a cév vynakládají naše zdravotní pojišťovny ročně přes 20 miliard Kč.


Jaká je situace v Česku?

Situace s obsahem trans-MK v potravinách se v Česku začala zlepšovat. Určitě k tomu přispělo zavedení nových technologií při ztužování rostlinných tuků. Spotřebitel si tak kupuje různé ztužené tuky (margariny) s velmi  nízkým obsahem trans-MK. Současně se však při výrobě potravin pořád legálně používají částečně ztužené tuky, kde může být obsah trans-MK dokonce až v desítkách procent. Sníme je většinou v různém pečivu a cukrářských výrobcích. Nesmí (!) se značit na štítku potraviny. Spotřebitel se tak nic nedozví a podle chuti to prakticky nepozná, pokud není trénovaný degustátor. A to není fér! Tato „mezera“ by měla být rychle zaplněna. SZÚ ve svých výzkumech popsalo odhad expozice. Měřeno prostřednictvím složení tuku mateřského mléka se situace za posledních 10 let zlepšila 3-4x. Analýza prokázala, že ve srovnání s roky 2002 a 2007, kdy bylo naměřeno 4,2 – 3,8 % trans-MK v tuku mateřského mléka, došlo v roce 2017 ke snížení na průměrnou hodnotu 0,9 %. Zhruba stejné množství trans-MK pak odvozujeme pro tuk v obvyklé české dietě. Limit rozšířený v zemích EU stanovuje maximální koncentraci trans-MK v tucích na 2%. Nelze vyloučit, že zhruba 1-5% naší populace (0,1 – 0,5 milionu osob) má bohužel ještě přívod vyšší. Z hlediska prevence by se nad tím rozhodně nemělo mávat rukou.

Které země již přijaly národní limity?

Země, které již přijaly (nebo navrhly) národní limity pro obsah trans-MK v tucích, s výjimkou přirozeného výskytu v potravinách, jsou: Dánsko (2002), Švýcarsko (2008), Rakousko (2009), Norsko (2008), Island (2010), Švédsko (2011, návrh existuje, ale čeká se na závěry EU), Maďarsko (2013), Litva (2017) a Slovinsko (2017). Neuvádíme některé další země světa. Řada z nich nemá přímý limit, ale povinné značení, které nyní v EU neexistuje (naopak se na štítku uvádět nesmí!).

Na co čekáme?

To není úplně jasné. Existují argumenty proti zavedení legislativního omezení? Jaké? Pojďme o nich veřejně diskutovat, jsou-li skutečně relevantní. Pokud EU sama nenavrhne harmonizovanou legislativu pro trans-MK v roce 2017, je rok 2018 ideální pro přijetí národních limitů shodných s limity v dalších zemích EU. Pracovat se na tom ale musí již nyní. Zdravotníci s tím v principu asi budou souhlasit, spotřebitelé ve vlastním zájmu nejspíše také. Pokud bude existovat limit, nemusí se na štítku potravin logicky nic značit. Co na nový národní limit říkají potravináři, kteří reformulací některých potravin přispěli ke snížení zdravotních rizik?

J.Ruprich

CZVP SZÚ Brno, 9.11.2017

 

1 2 3 4 82