Rubriky
Aktuality

Historie kardiopulmonální resuscitace (KPR) a záchranných postupů

 

Záchranný postup s umělým dýcháním cituje již Bible. Kardiopulmonální resuscitace se ale v době moderní a současné medicíny zahájila až ve 20. století mnoha laboratorními, výzkumnými metodami i klinickým prosazováním úspěšných postupů a rozvojem technických možností. Přehled dokumentuje historie i ti, kteří se na ní aktivně podíleli. Jejich myšlenky, postupy, doporučení se stále rozvíjejí, učí a celosvětově šíří v medicíně i v lidské populaci. Mezi neznámější a nejaktivnější zastánce i propagátory nových metod patří Max Harry Weil a Peter Safar. Nejsou sice již mezi námi, ale jejich jména jsou stále uváděná na světových odborných akcích.

Již mezi lety 1981–1991 Peter Safar, MD., zdůrazňuje u kardiopulmonální resuscitace zásadu i zachování funkcí mozku a zavádí pojem léčby poresuscitačního syndromu pro zlepšení neurologických výsledků. Roku 1985 VA-ECMO (Extrakorporální membránová oxydace, známá též jako mimotělní podpora života ECLS) se zavádí pro kardiální indikace v pediatrii a roku 1990 se ECMO stává dostupnou terapií ve většině novorozeneckých odděleních intenzivní péče.

Dr. del Nido a Dr. Dalton popisují VA-ECMO kanylaci v průběhu KPR roku 1992. Téhož roku Dr. Max Weil zdůrazňuje a zavádí mimotělní technické metody, jak měřit a hodnotit účinnost KPR včetně monitorace CO2 i měření účinnosti mechanických metod apod. V roce 2000 E-CPR (test zachycující zánětlivý proces) je metodou prohlášenou jako postup zachraňující život pro vybrané, indikované pacienty (děti.)

Ztráta krve stále zůstává nejvíce refrakterní vůči konvenční KPR, proto se stále ověřují nové možnosti postupu pro záchranu kvalitního přežití; prověřuje se zejména v traumatologii a ve válečné medicíně, kde se v letech 2002– 2005 věnuje pozornost tělesné teplotě u přežívajících.

Roku 2006 jsou popsány časné varovné známky před náhlou srdeční zástavou, vzniklou v nemocnici (IHCA – in hospital cardiac arrest) a velmi důrazně se podporuje jejich prevence a nutnost neodkladných opatření. Od roku 2013 se po stálém hodnocení zlepšily výsledky přežití náhlé srdeční zástavy při zahájení a provádění KPR a při péči o pozástavový syndrom u dospělých z 15 % na 22 % úspěšnosti a u dětí ze 14 % na 43 % úspěšnosti.

Rok 2015 zůstává ve znamení pozástavové péče a soustředění se na diagnostiku a na léčebná opatření srdeční zástavy; doporučené postupy jsou zaměřeny na specifické resuscitační podmínky, na úpravu hemodynamiky, parametrů dýchání – umělé plicní ventilace a na další účinné neuroprotektivní strategie.

Metody a záchranné postupy se neustále rozšiřují a technicky zdokonalují. AHA (American Heart Association Scientific Session) od roku 2018 ve svých metodických doporučeních hodnotí stále vysoce účinnost KPR a přesvědčivě podporuje její další rozvoj.

Z referátového výběru doc. MUDr. Jarmily Drábkové, CSc.

Zdroj: medicina.cz